Tři muži a malá teoretická astrofyzička

4.My tady stavíme,O'neille.

Druhý den ráno

Přestože byl Teal'c na Zemi víc než rok, neměl doposud moc možností setkat se s malými dětmi. Takže ho malá Sam fascinovala a její nápady taky. Když byl Ry'ac v jejím věku on vlastně na Chulaku moc nepobýval, ale nevzpomíná si, že by jeho syn potřeboval takový dohled jako Sam.

„Samantho Carterová, neměla bys raději jíst, místo toho abys svoje jídlo používala pro stavění?"
Podívala se na něj a krátce se na něho usmála. „To je dobrý." Řekla mu zcela vážně. „Já tohle ani nemám ráda. Chutná to hnusně."

„Tak proč jsi žádala..."
„Protože je to skvělá věc, abych si z toho mohla stavět." A dala mu do ruky kus jasně zeleného želé. „Zkus to."
Byli tak zabráni do jejich hry, že si ani jeden z nich nevšimli Jacka s Danielem, kteří právě vešli do jídelny.
Když Jack viděl, jak ti dva staví cosi z jídla, což on soukromě nazval mimozemský GLOP, usmíval se. „Vypadá to, jako by se Carterové podařilo tohohle nevinného Jaffu nějak podplatit." Zavtipkoval.

Daniel zvedl obočí. „Myslím, že ji tím popleteš, když v tom budeš pokračovat."
„Popletu koho?"
„Sam - pochybuji, že jí někdo říkal Carterová, když byla malá."
Jack tu jeho radu vzal a přikývl. Došel až ke stolu, kde Sam s Teal'cem seděli a přivítal se s nimi s vážným obličejem, což samozřejmě jen předstíral.
„Co se tady děje?"
„My tady stavíme, O'Neille." Odpověděl mu Teal'c, z jeho hlasu bylo znát, že je na to patřičně hrdý.

„Stavíte co?"
Malá Sam se na Jacka podívala s politováním a napůl rozčíleně, byla jeho poznámkou rozladěná.
„Ty jsi ale hloupý, to je přece hrad. Vidíš." Hrdě ukázala na část své stavby, která alespoň jí připadala jako věžička.
„Hezké. S tím vším stavěním, měla jsi vůbec čas něco sníst?"
„Nemám hlad."
„Ale no tak, snídaně je nejdůležitější jídlo dne. Co takhle ovocné kroužky?"

„Ty jsou hnusné."
„Kousni se do jazyku mladá dámo - ne tedy doslova!"Dodal rychle. Nechtěl, aby jeho vtip špatně pochopila.
„Měla jsem toast a ten pán za pultem mi dal tohle." A ukázala mu balíček čokoládových sušenek. „Až budu mít hlad, tak si je sním."

„Fajn." Podíval se na ty dva. „Hammond má do dvanácti porady, ale říkal, že ji potom ohlídá a vezme ji na oběd - připomeneme mi někdo z vás, udělat si z Carterové legraci na téma *strýček George*, až bude zase normální? - ale někdo z nás ji musí do té doby pohlídat."
„Já mám trénovat s SG-3, takže nemůžu Samanthu Carterovou hlídat." Řekl Teal'c a znělo to opravdu, jako by mu to bylo líto.
„Takže je to na mě nebo na tobě, Danny."

Usmál se Jack. „Co kdybychom nechali dámu, ať si vybere? Car...Sam, co by jsi chtěla dělat? Chceš jít s Danielem a hrát si s těmi jeho skvělými kam... arterfakty nebo chceš zůstat se mnou, zatímco budu dělat to hrozné, nudné papírování?"

A když Sam ukázala na něho, Jackovi spadla brada.
Asi měl vědět, co může od Samanthy Carterové očekávat, ať je jí kolik chce.
--------------------------------------------------------
K Jackovu zděšení, ani jeho digitální hra ji nezabavila - tedy alespoň do té doby než se rozhodla, že by se chtěla podívat, jak to vypadá uvnitř. Když jí tohle Jack zakázal, tak se bavila kreslením, ale asi za půl hodiny ji to taky přestalo bavit.
„Proč si na chvíli nepohraješ s počítačem?" Navrhl jí Jack a vzhlédl od hromady formulářů, které musel do oběda podepsat, pokud nechce Hammonda hodně rozčílit.

Zabavit dítě, hlavně takhle chytré dítě jako je Sam, mu moc ve zvládnutí jeho práce nepomáhá.
„To nechci. Můžeme si zahrát nějakou hru?"
„Podívej, Car.. Sam, tak jak bych moc rád tady toho papírování nechal a hrál si s tebou, tak nemůžu." Cítil se hrozně, když viděl, jak je z toho Sam smutná. „Tvůj strejda George by se na mě velice zlobil, kdybych svou práci nedokončil. Když o něm tak mluvíme," usmíval se na ni, snažil se sehnat nějakou informaci. „Jak dlouho už strýčka George znáš?"
„Od jak živa." Pokrčila rameny Sam. „Je můj kmotr."
„Opravdu?" Usmíval se na ni Jack.

„Hm. Chceš, abych požádala strýčka George, abys to papírovaní nemusel dělat?"
Přestože ho tahle nabídka potěšila, zavrtěl hlavou. „To je v pořádku."
„A můžu ti s tím pomoct?"
Chtěl odmítnout, ale to, že by ji jednak zabavil a potom by se taky trochu pohnul z místa, bylo pro něj nakonec neodolatelné.
'Ať jsou jí jen čtyři roky nebo ne, je pořád mým 2IC - a Hammond nic o zrušení pověření neříkal.'
„A umíš číst? Napsat svoje jméno? Počítat?"
„Samozřejmě." Řekla a jemu bylo z tónu jejího hlasu jasné, že to, že o tom pochyboval, ji urazilo.
„Skvělé."

Usmál se, udělal poznámku, že zplnomocnil kapitána Carterovou, aby tohle podepsala a podal jí menší hromádku.
„Tohle prohlédni a pokud tady ta čísla," a ukázal na kolonku, kde byla zapsaná cena všech těch požadavků. „budou mít pět nebo méně číslic, tak to tady na té lince podepiš a když jich tam bude víc, tak to dej mně."
„Okay," rozzářila se Sam a hned se do toho dala a Jack následoval jejího příkladu, i když s mnohem menším nadšením.