Tři muži a malá teoretická astrofyzička

2.Co přesně se stalo?

Ze všech 12 SG týmů měla SG-1 tu čest dostat se na misích do problémů. Naštěstí se z těch potíží uměli také nejlépe dostat. Jinak by pravděpodobně nepřežili první rok jejich mimozemských misí.
Proto si taky asi Jack nebyl vědom sázek, které byly uzavřeny na příští pohromu, do které se jejich tým dostane. Generál Hammond měl u sebe tučnou částku vsazenou na to, jestli budou schopní zničit během roku dalšího goa'ulda.
A podle jejich pravidla, když se rozezněl alarm, že jde o aktivaci brány z venku, oznamoval Siler, že jde o SG-1. Byli tu skoro o 24 hodin dřív, než se měli vrátit. Generálovo podezření bylo pochopitelné.

„Otevřete iris!"
Teal'c a Daniel vyšli z brány bez známek zranění, ale jejich sklíčený výraz moc přesvědčení o hladkém průběhu mise nedával.
Za okamžik se objevil plukovník O'Neill a nějaký malý človíček se mu vzpouzel v náruči.
„Kde je kapitán Carterová?"
Jack byl zcela zaměstnán kopající a křičící postavou ve své náruči, takže generálovi na jeho otázku neodpověděl. Jakmile se brána zavřela, postavil ji s úlevou na zem.

Malá holčička, tak čtyři - čtyři a půl roku, s dlouhými blond vlasy, se rozhlížela po prostoru brány, její modré oči byly doširoka otevřené. Nakonec padl její pohled na generála Hammonda, chvíli ho pozorně sledovala a potom, když ho poznala, se její obličej rozzářil a rozběhla se k němu.

„Strejdo Georgi!"
„Sam?" Díval se na ni generál s otevřenou pusou, potom se sehnul a vzal to vystrašené dítě do náruče. Hladil ji po zádech, aby ji uklidnil. Potom se podíval na ostatní členy SG-1.
„Mohl by mi někdo z vás sakra říct, co se stalo?"
„Proboha, jak se vy a váš tým můžete na takové v podstatě rutinní misi dostat do problémů?"
Zeptala se doktorka, viditelně tou situací pobavená, když prohlížela plukovníka O'Neilla po návratu z jejich mise.

„Jak já...au!" vykřikl Jack, když dostal injekci. „Hezký zásah, doktorko." Zamumlal a potom pokračoval. „Všechno, co vím, je, že jako dospělá vešla Carterová do svého stanu a když jsem pro ni šel, že má hlídku, tak jsem tam našel mini Carterovou." Podíval se na svého 2IC, tedy na malou Sam, která seděla na klíně generálu Hamondovi a povídala mu o tom nepříjemném pánovi, který ji donutil projít tím zábavným kruhem.

„Nebyla moc šťastná, když procházela bránou zpět."
Kdyby po zbytek života nemusel nosit křičící a vzpínající se Samanthu Carterovou, která byla přesvědčená, že on je únosce, bylo by to fajn.
Janet přikývla, že je vše v pořádku. „Okay plukovníku, můžete jít."
Usmála se na malou holčičku, která stále seděla generálovi na klíně. „Teď jsi na řadě ty, Sam."
Ta se na ni nejistě podívala. „Já dostanu injekci?"

„Obávám se, že ano." Usmála se znovu Janet, aby ji uklidnila. „Ale když budeš hodná, můžeš potom dostat lízátko." Řekla jí a v duchu děkovala Cassie, že jí tady při své poslední návštěvě nechala nějakou zásobu sladkostí.
„A mně jste lízátko nikdy nenabídla, když jsem dostal injekci." Řekl Jack a předstíral, že je mu to líto.

„To je v pořádku, Sam." Ujistil ji generál, když viděl její obavy. „Doktorka Fraiserová tě jen potřebuje prohlédnout a ujisti se, že je vše v pořádku."
„Dobře." Souhlasila Sam zdráhavě a nechala Janet, aby ji odvedla k jedné z postelí a posadila ji na ni.
Generál počkal, dokud nebyla malá Sam zaměstnaná vyptáváním se doktorky na co jsou všechny ty její nástroje a zkoušením stetoskopu a teprve potom se obrátil na zbývající členy SG-1 a potichu se zeptal.

„Co přesně se stalo?"
„No, Carterová si zkoušela včera zaplavat," ozval se Jack. „A podle všeho to, co se jí stalo, způsobil ten pád do vody."
„To by mohla být rozumná domněnka." Přidal se Teal'c.
„Vedle té nádrže a uvnitř chrámu byly rytiny." Prohlásil Daniel „Udělal jsem nějaké fotky, takže bych to měl být schopný přeložit. Možná je tam něco, co můžeme udělat, aby se to zvrátilo."
„Doufejme." Přikývnul Hammond.
„A než najdeme pro kapitána Carterovou lék?" Zeptal se Teal'c.
„Tak do té doby budeme muset udělat všechno, aby se tohle malé dítě nedostalo do problémů." Odpověděl Jack pochmurně. „To bude zábava."
----------------------------------------------
„Takže není pochyb, že tohle dítě je kapitán Carterová. Má asi 4,5 roku, ne čtyři. Ujišťovala mě, abych to řekla přesně takhle." Usmívala se Janet. „Otisky prstů a vzorek krve se shodují. Včetně obsahu naquadahu a proteinové kyseliny."
„A kde je teď?" Zeptal se generál s obavami.
„Dr. Jackson se nabídl, že ji vezme do kantýny, aby se najedla. Pokud je to možné, generále, ráda bych získala vzorky té vody."

„Myslíte, že Carterová spadla do fontány mládí?" Zeptal se Jack.
„Podivné věci se stávají - a zvláště SG-1." A proti tomuhle by nikdo nemohl argumentovat.
„Pokud nic jiného, budu schopná onačit tuhle vodu za možného původce."
„Pošlu tam SG-4." slíbil generál.
„Musí si dávat pozor, aby s těmi vzorky nepřišli do kontaktu." Varovala Janet. „Nepotřebujeme, aby ještě někdo omládl o víc jak 25 let. Jinak by měli být v pořádku. Můžu vzorky analyzovat a zjistit, jestli existuje způsob, jak to zvrátit."
„Jestli?" zeptal se nevěřícně Jack. „Jako že by nemusel existovat? Pro krista pána."
„Je ještě brzy dělat tyto závěry." Pokárala ho doktorka. „Také bych doporučovala, aby Sam zatím zůstala na základně. Alespoň dokud neudělám testy té vody. A asi by bylo dobré pro ni sehnat nějaké věci, pane." Obrátila se zase na generála. „Nemůžeme ji tady nechat celou tu dobu běhat v oblečení z ošetřovny. A navíc tu nemám žádnou dětskou velikost, která by ji padla. A taky pochybuji, že bílá barva je ta pravá pro 4,5 leté dítě."

„Pošlu někoho nakoupit." Slíbil generál. „Plukovníku, vy a SG-1 se zatím o kapitána Carterovou postaráte."
„Myslíte, že je to dobrý nápad..."Začal Jack.
Jeho velící důstojník se zachechtal. „Myslím, že tři dospělí muži by měli udržet jedno malé dítě, aby neudělalo žádnou neplechu, nemyslíte?"

Tak další kapitola za náma,doufám že to někdo bude číst.

Jinak vaše ajanna.