Tři muži a malá teoretická astrofyzička

12.Chceš mi pomoct s mým světelným mečem.

Druhý den ráno

„Dobré ráno, výletníci!" Přivítal Jack tři - no vlastně dva a půl - členy svého týmu radostně a Martoufovi kývnul na pozdrav.

„Marty."
„Hej, Jacku."
„Dobré ráno, O'Neille."
„Dobré ráno, plukovníku."
Sam byla zaujatá zase nějakou stavbou, která vypadala jako Šikmá věž v Pise a jeho přítomnosti si moc nevšímala. Králík George seděl na židli vedle ní a díval se na ni svýma skleněnýma očima.

„Podařilo se vám dostat do ní nějaké jídlo?" Zeptal se Jack.
„Počítají se čokoládové koblihy jako jídlo?" Ozval se Daniel.
„Porota se na tom stále ještě nedohodla."
„Co máme dnes v plánu?" Zeptal se Martou nadšeně.
„No, Hammond říkal, že si můžete prohlédnout základnu." Řekl Jack rychle. „A co budete dělat vy a Samantha?"
„Dneska bude brána hodně v provozu." Obrátil se Jack na Daniela a Teal'ca. „Generál Hammond myslel, že by bylo dobré, kdybyste věděli, kdo není v podzemí."
„Půjdeme zase do zoo?" Ptal se Teal'c okamžitě.
Jack se jen modlil, aby to Sam neslyšela.

„Půjdeme zase za panem Einsteinem?"
„Dnes ne. Nechceš to přece přehánět." Řekl Jack rychle a doufal, že tak zabrání jejímu hněvu nebo ještě hůř, slzám. „A nechtěla bys vzít strejdu George dnes někam ven?"
Sam nadšeně přikývla.
„Kam půjdeme?" Zeptal se Martouf.

A naštěstí neslyšel, jak Jack zavrčel, když sám sebe takhle přidal mezi ně.
„Nějaký nápad, kam bychom mohli jít, hoši?" Obrátil se Jack na své dva přátele.
„Slyšel jsem o místě, kde lidé bojují ringu plném želatiny."
„Fajn..." Zvažoval Jack okamžik Teal'covu nabídku. „Nějaké nápady, kde by nás nezavřeli?"
O dva dny později

Martouf odešel ten den ráno a slíbil, že se vrátí s Jacobem co nejdřív to půjde.

Sam seděla v Jackově kanceláři. Byla hezky oblečená. Měla na sobě kombinézu jasně fialové barvy a bílou polokošili. Vlasy měla spletené do copánků. A taky dostala jasné instrukce, aby na sebe dávala pozor a neublížila si.
Jack to sice určitě nevěděl, ale měl pocit, že by Jacob nebyl rád, kdyby se jeho dceři něco stalo, když ji hlídal on.
Naštěstí dětská kniha o pokusech ji hodně zaujala a kdyby náhodou chtěla vytrhnout nějaký list papíru, tak u toho se jí snad nic přihodit nemůže.
Kdyby ale chtěla některý z těch pokusů vyzkoušet, tak to by byla jiná věc.

Daniel nejprve zaklepal na otevřené dveře a teprve potom vešel dovnitř.
„Tok'rové poslali zprávu, že tu Jacob a Martouf budou asi za půl hodiny."
„Můj táta sem přijde?" Vzhlédla okamžitě Sam.
„Ano." Řekl jí Jack, potom si dřepl vedle ní. „Poslouchej Sam, tvůj táta bude vypadat trochu jinak, než si ho pamatuješ. Je trochu - no teda víc - starší. Tak jako strejda George."
„A taky nemá vlasy?"
„Přesně." Usmál se na ni Jack krátce a potom zase zvážněl. „Pamatuješ si, když jsi se poprvé potkala s Martoufem a jak ses cítila?"

Sam přikývla. „No, pravděpodobně se tak budeš cítit až se setkáš s tátou." Vysvětloval, chtěl, aby na to byla připravená a nebála se potom.
„On je Tok'ra jako Martouf?"
„Ano."
„Proč?"
„Byl hodně nemocný." Promluvil Daniel.

„Ale teď je mu mnohem líp." Dodal Jack rychle, když viděl ve tváři Sam obavy. „Tok'ra mu pomohl, aby se cítil lépe a ha...přítel, který žije v jeho těle, ho uzdravil. Je mu teď fajn."
„Přísaháš?"
„Na mou duši."
„Jak se jeho přítel jmenuje."
„Selmak. Je velice hodná."
„A můžu s ní mluvit?"
„Jistě." Usmál se na ni Jack. „A když dokážeš, aby Selmak tvému otci zabránila mě zabít, tak si toho budu moc cenit, ano?"
Sam vážně přikývla. „Dobře."