Reborn /Dramione

2. kapitola

  "Ahoj Hermiono." překřikovali se všichni hosté. Já zvládl jen nepokrytě zírat a ona zírala na mě. Měla tak nádherné oči. Sakra! Na co to myslíš Draco. Vzpamatuj se. řekl jsem si pro sebe. 

.

.

.

Proč? Ptal jsem se sám sebe. Došla až ke mě a zakopla na těch vysokých podpatcích. Jen tak tak jsem jí zachytil.

"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí s úšklebkem na rtech. Koukala na mě z mojí náruče. 

"Jo jsem." jednoduchá odpověď.Podle toho jak se kroutila jsem poznal, že bych jí měl nejspíš pustit. Pomalu jsem jí postavil. Otočil jsem se a všichni na nás koukali. Po několika minutách konverzace Ginny zavolala, že se máme přesunout ke stolu. Usadil jsem se na místo u kterého byla cedulka s mým jménem. Z pravé strany jsem měl Hermionu a z levé malého Teddyho. Byl rozkošný. 

"Draco? Můžu se tě na něco zeptat? " přerušila ticho Molly Weasleová. Jen jsem kývl na souhlas. Bál jsem se na co se mě zeptá, ale byl jsem si 100% jistý, že to bude něco z minulosti, proto mě překvapila její otázka.

"Co teď děláš za práci? " usmála se. Asi opravdu vůči mojí osobě nechovají zášť. 

"Jsem lékouzelník u Sv. Munga." strohá odpověď, ale nebyla by Weasleová, kdyby se nezajímala dál.

"Baví tě to? Pomáhat lidem?" pokračovala ve výslechu. 

"Ano baví. A než se zeptáte proč jsem si vybral povolání lékouzelníka, tak vám to řeknu sám. Mám výčitky kvůli tomu, kolika lidem jsem ublížil a kolik lidí kvůli mě zahynulo. Včetně vašeho syna a za to se omlouvám. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem se nepostavil svému otci. Omluvte mě prosím na chvíli." do očí se mi nahrnuly slzy. Dovolil jsem si poslední pohled ke stolu, kde seděla plačící paní Weasleová.  Všichni na mě koukali jak odcházím.

"Kam jde strejda Draco a co myslel tím, že kvůli němu někdo umřel?" vyptával se Teddy. Jeho otázka byla poslední co jsem slyšel, než jsem vyšel z domu ven. Potřeboval jsem na vzduch, trochu se uklidnit. Zašel jsem do uličky kousek od domy Harryho.

"Do hajzlu!!!" zanadával jsem nahlas a uhodil pěstí do nejbližší zdi. Už jsem to nevydržel a sesunul se po zdi na zem a začal jsem brečet jako malá holka. Nevšiml jsem si, že si vedle mě někdo sedl na zem.

"Nebreč." bylo jediné co mi ten člověk řekl. Doufal jsem, že mě buďto nechají úplně na pokoji nebo že přijde alespoň Hermiona. Viděl jsem jí brečet, takže vím, že není z kamene. Proto mě překvapilo to, že ten kdo přišel byl sám Harry Potter.

"Jak ty tomu můžeš rozumět." vyprskl jsem na něj. Nezasloužil si to, ale byl jsem v takovém rozpoložení, že tohle bylo stále milé.

"Myslíš? Ani nevíš jaký to je pocit, když si všichni myslí, že jsi výjimečný. Když každý druhý čeká na to, až uděláš chybu, aby tě mohli zničit. Kdybych se nenarodil a má máma mě nebránila, tak by se nestalo vůbec nic z toho. Všichni by byli naživu a ty jsi nebyl takhle na dně." řekl Harry, ale v půlce se mu zlomil hlas a zbytek už dořekl mezi vzlyky. Dva úhlavní nepřátelé seděli v temné uličce a brečeli. Jaká ironie. Po několika minutách ticha se Harry zvedl a odcházel z uličky.

"Pottere? Díky." řekl jsem mu než odešel.

"V pořádku. Rozumím tomu, jak se cítíš. Až se na to budeš cítit, tak se vrať. Nikdo ti nic nezazlívá." zavolal na mě a zmizel za rohem. Ještě několik minut jsem tam seděl a koukal do prázdna. Potom jsem si utřel slzy, spravil rozbitou ruku a vydal se zpět k domu. Když jsem vstoupil, tak ke mě přiběhl Teddy.

"Strejdo neplakej. Jak říká babička, vše zlé je k něčemu dobré. A teď je to dobré." řekl mi a chytil mě za ruku. 

"Teddy má pravdu. Teď jste mezi přáteli Draco. Nikdo vám nic za vinu nedává. Moje dcera a zeť zemřeli pro dobrou věc. Vy jste byl ještě dítě. Nedali vám na výběr. " řekla mi Andromeda. Do teď jsem si jí nevšiml. Objala mě. Snad poprvé v životě, jsem se cítil chtěný. Posadil jsem se tedy zpět ke stolu a v tichosti dojedl večeři. Molly se na mě několikrát povzbudivě usmála. Hermiona se na mě ani jednou nepodívala. Nevím co si o tom myslet.

"Draco?" oslovila mě Andromeda. Nevěděl jsem co od toho čekat.

"Ano?" zeptal jsem se váhavě.

"Všimla jsem si, že si s Teddym rozumíš. Nevím zda jsi si to uvědomil, ale jsi s Teddym příbuzný." řekla mi Andromeda na rovinu.

"Jak příbuzný? "Byl jsem extrémně zmatený.

"Jsem sestra tvojí matky. Tím pádem moje dcera byla tvoje sestřenice a Teddy je tvůj synovec přes koleno. Rozumíš mi?" zeptala se Andromeda. Ani jsem si neuvědomil, že moje matka měla sestru. Já mám tetu. Kývl jsem na souhlas. Potřeboval jsem to zpracovat. Seděl jsem, mlčel a zíral do prázdna. 

"Draco? " vyrušil mě z uvažování Potter.

"hmmm??" byla moje odpověď.

"Jsem Teddyho kmotr. Jestli budeš chtít a Andromeda bude souhlasit, tak si myslím, že by bylo hezké, kdyby jsi se s Teddym vídal častěji, aby věděl, že má i jiné příbuzné. Ber to jako nabídku." ukončil svůj monolog Harry. 

"Byl bych moc rád, kdybych mohl Teddyho vídat častěji. Je moc milý. " řekl jsem s úsměvem. Měl jsem z této nabídky opravdu radost. 

" Strejda Draco s tebou teď bude trávit čas." řekla Andromeda Teddymu. Tedy začal běhat po celé jídelně a vískat radostí. Barvy jeho vlásků se měnili jak chameleon. Seděl jsem u stolu a koukal jak si Teddy hraje. 

" Asi se s vámi rozloučím. Bohužel musím domů a vyspat se na ranní směnu. " rozhodl jsem se vyrušit tu rodinnou atmosféru. 

"Já také půjdu." řekla Hermiona vedle mě. Oba dva jsme se rozloučili s Weasleovými a zbytkem rodiny. Společně jsme vyšli z Potterova domu a vydali se tmavými Londýnskými ulicemi.

Celá tahle kapitola je psaná z Dracova pohledu (doufám, že to nevadí). Myslíte si, že udělal Harry s Andromedou dobře, že se rozhodli zapojit Draca do Teddyho života?  Všem děkuji :) Budu moc ráda, za komentáře, či hlasy.