Reborn /Dramione

18. kapitola

„ Drahá, nechtěla bys nás představit?" zeptal se cizí muž čímž přerušil matčin záchvat smíchu. Díval jsem se na něj s velkou nedůvěrou a hůlku jsem měl připravenou k útoku. Matka se usmála jako snad ještě nikdy.

„Same tohle je můj syn Draco a jeho žena Hermiona," představila nás matka. Podal jsem cizímu muži ruku.

„Draco já a Sam spolu již dva roky žijeme," řekla matka významně. Mě však vrtalo hlavou proč se předtím tak smála mé poznámce o čisté krvi.

„A proč jsi se předtím tak smála?" byl jsem zmatený jak liška v prázdné drůbežárně.

„No víš drahý, Sam má mudlovské rodiče, stejně jako Hermiona," nevěřil jsem tomu, co slyším. Vdova po Luciusovi Malfoyovi žije s někým nečisté krve. Hermiona už se smála na celé kolo, stejně jako matka a její přítel. Z ničeho nic se matka přestala smát a podívala se Hermioně na břicho.

„Já budu babička?" zeptala se matka zmateně. Teď jsem se začal smát já.

„No zjevně ano," matka začala opět plakat.

„A bude to holčička nebo chlapeček?" ptala se matka.

„Co byste chtěla?" ptala se Hermiona s úsměvem.

„Za prvé drahá tykej mi. Jsem sice tvá tchýně, ale nemusí to být tak slušné a za druhé no mě je to asi jedno...holčička by mohla být princezna a chlapec pokračovatel rodu s nejlepší výchovou," zasnila se na okamžik matka.

„Bude to chlapec a bude se jmenovat Scorpius Hyperion Malfoy," řekl jsem nadšeně. Po několika minutách společného jásání jsme se přesunuli do jídelny, kde mezitím skřítci nachystali večeři.

Společně jsme večeřeli a smáli se. Takovou rodinnou atmosféru jsem v Manoru nezažil ani jednou. Užíval jsem si to plnými doušky.

„A co vás sem vůbec přivedlo?" zeptala se z ničeho nic matka. Došlo na nejhorší.

„ No mat..mami...kontaktovali mě nějací uprchlí smrtijedi a stoupenci Voldemorta. Nereagoval jsem na jejich dopisy, abych chránil Hermionu. Před pár týdny mne jeden smrtijed sledoval brzy ráno na ulici a dal mi ultimátum. Já jsem to samozřejmě ignoroval. Včera když jsme přišli od Potterových, tak jsme měli kompletně zničený dům a na zdi v ložnici krvavý nápis „Paktovat se s mudlovskou šmejdkou. To je zrada krve. Ty, ona i ten bastard za to zaplatíte!!!, tak jsem tě chtěl o něco požádat,"

„Jistě, že tady může Hermiona zůstat. Zde ji nikdo hledat nebude. Pro jistotu zabezpečím dům a heslo dostaneš pouze ty." Ulevilo se mi, když mi to matka sama od sebe nabídla. Nepřeslechla zmínku o Potterových.

„Ty se vídáš s Harrym?" zeptala se matka se zájmem.

„No ano vídám. Vzal si za ženu Ginny Weasleyovou a čekají druhého potomka." Matka vydechla úžasem. Chtěla vědět další novinky.

„Pusť taky Hermionu ke slovu!" pokárala mě matka jako malého kluka.

„Co ostatní Weasleyovi?" matka zjevně netušila nic o úmrtích.

„ No jak začít...během války o Bradavice zemřel Fred Weasley. Jeden z bratrů si vzal dívku z Krásnohůlek. Molly je v domácnosti a Arthur na ministerstvu." Viděl jsem, že Hermiona úmyslně vynechala Rona. Nechtěla o tom mluvit, ale to matka nemohla vědět. Zeptala se dřív, než jsem mohl zasáhnout.

„ A co ten co s vámi chodil do ročníku? Ron?" viděl jsem jak se v Hermioniných očích mihla bolestná vzpomínka a za ní se skutálela slza.

„No víš Ron." začal jsem, ale Mia to chtěla říct sama.

„Já s Ronem jsme se dali dohromady během bitvy. Byli jsme spolu nějaký ten čas, ale potom Ron přišel o práci a začalo to skřípat. Dala jsem mu ultimátum. Někam odjel. Pil často a hodně a poté ho během jakési šarvátky zabil jiný kouzelník." Doříkala Mia s pláčem. Matka se tvářila smutně a současně zmateně, proč Hermiona pláče, když je teď semnou.

„Neberte si to zle, vašeho syna miluji nadevšechno na světě, ale znala jsem Rona velice dlouho a byl mým velice dobrým přítelem během těžkých časů. Nezapomenu na něj nikdy," řekla Mia směrem k mojí matce. Ta se na ni podívala soucitným pohledem.

„Drahá ani nevíš, jak ti rozumím. Po válce jsem přišla o většinu přátel a manžela. Přesto, že Lucius dělal špatná rozhodnutí, za která jsi platila bohužel i ty, tak ho stejně do konce života budu jistým způsobem milovat. Sam to chápe. Během války také přišel o ženu." Řekla matka naprosto klidně a šla Hermionu obejmout. Ta její objetí uvítala. Není nad mateřskou náruč. Byl to pohled, ve který jsem doufal celý život. Smějící se matka, manželka a potomek na cestě. Jen jsem nečekal, že to bude Mia.

Druhý den ráno, když jsme přišli na snídani, tak matka něco řešila se skřítkou, která nám předchozí den otevřela dveře.

„Dobré ráno. Hermiono tady Suzy ti bude k dispozici 24 hodin denně. Vím, že jsi bojovala o práva domácích skřítků a chci, abys věděla, že všichni skřítci v tomto domě jsou dobrovolně a mohou kdykoli odejít." Usmála se matka na Hermionu. Bylo mi jasné, že pokud si ji nezískala doteď tak tímto určitě ano.

„Děkuji mnohokrát," usmála se na ni Mia zpět. Matka se z ničeho nic zarazila a viděl jsem, jak dostala nápad. Chyběla ji jenom ta žárovička nad hlavou.

„Co kdybychom sezvali vaše přátelé sem. Uspořádat takovou menší slavnost." Matka byla nadšená jak malé dítě u vánočního stromečku.

„Mami víš, že se tu schováváme?" dodal jsem lehce jedovatě.

„Jistěže vím, ale nechci, abyste je úplně odřízli, jako jsem to udělala já." Vzdychla si matka.

„Dobře, ale jenom pár lidí." Svolil jsem nakonec po tom, co na mě dělala psí oči, nad kterými se ustrnul i kámen.

„děkuji" poděkovala mi matka, jako kdyby čekala na svolení. Já nejsem otec,abych ji cokoli zakazoval. Ačkoli musím uznat, že čím jsem starší, tím víc podobný mu jsem.

Během dne matka rozeslala pozvánky a začala zařizovat vše potřebné. Večírek měl být již o víkendu. Teatrálně poslala pozvánku i mě a Hermioně do druhé patra JEJÍHO domu. Hermiona byla nadšená myšlenkou setkání s přáteli. Později jsme sešli dolů, matka nám chtěla ukázat zbytek domu.

„ A zde se bude konat večírek," ukázala matka na kouzlem zvětšenou zimní zahradu. Opravdu nádherné.

„U Merlina," zapištěla Mia. Lekl jsem se co děje a stejně tak matka. Jestli třeba nerodí nebo tak.

„Vždyť já nemám žádné šaty. Vypadám jako velryba a na ty se šaty nešijí" zakňourala Hermiona.

„Drahoušku, vezmu tě k mé dobré známé. Ta ti ušije šaty na míru. A nevypadáš jako velryba. Opečováváš nový život. Je to jedno z úžasných období života, tak si ho užívej na plno. Buď ráda, že nezvracíš. Já když čekala tady princátko, tak jsem zvracela i několikrát denně a žádné kouzlo nezabralo," vzpomínala matka na krásné období života. Žádný Voldemort, žádné násilí z otcovi strany a podobně.