Vysvětlil jsem jí, že by se měla omluvit příteli a vrátit se k němu. Dal jsem si panáka a zkusil jít spát. Marně.
.
.
.
*Hermiona*
"Dobré ráno" pozdravila jsem v práci.
"Hermiono? Bylo všechno v pořádku? Odcházela jsi s Dracem tak jestli bylo vše ok."Jo bylo. " odpověděla jsem Harrymu, ale nevypadal přesvědčeně.
"Herm znám tě už zatraceně dlouho a prošli jsme si vším možným. Poznám, když se něco děje. ?Malfoy dělal problémy? Jestli ano, tak si to s ním vyřídím. " řekl výhružným tónem Harry. Vždycky měl potřebu mě chránit. Je to paradox, jsem totiž starší. Musela jsem se pro sebe usmát.
"Ne. Nedělal problémy. Vše bylo v pohodě. Opravdu Harry. A jak je vůbec Ginny?" snažila jsem se konverzaci dovést jiným směrem. Díky bohu mi na to Harry skočil a já měla na chvilku klid. V tom okamžiku byl Harry ve svém živlu. Vyprávěl mi jak krásný pocit to je, když cítí jak to miminko kope, kolik už mají připravených věcí a jak chystají pokojíček. Cítila jsem jak se mi do očí nahrnuly slzy. Oči mě pálily.
"Harry, musím jít do kanceláře. Zatím ahoj." rozloučila jsem se s Harrym aniž bych se na něj podívala. Začal by se zase vyptávat. Když jsem dorazila do kanceláře, tak jsem se zamkla a po dveřích se sesunula na zem. Propukla jsem v nekontrolovatelný pláč. Chtěla bych být tak šťastná jako Harry s Ginny nebo Lenka s Nevillem. Z mého slzavého údolí mě vyrušilo zaklepání na dveře.
"Slečno Grangerová? Máte zde dopis." řekl poslíček zpoza dveří.
"Podsuňte ho pode dveřmi." řekla jsem mu pokud možno co nejklidnějším hlasem. Po několika vteřinách pode dveřmi podplula obálka. Nadepsaná byla ostrým, ale úhledným písmem. Dopis jsem sebrala ze země a vydala se ke stolu, tam jsem ho otevřela a dala jsem se do čtení.
*Draco*
Během směny, jsem měl hodně času na přemýšlení. Od té noci, kdy mě Hermiona políbila, jsem byl celý nesvůj. Ne, že by to pro mě něco znamenalo, ale přišlo mi, že jsem to přehnal. Slíbil jsem sám sobě, že už nebudu takový hajzl a zachoval jsem se tak, přesně jako typický Malfoy. Během přestávky na oběd jsem se rozhodl, že jí napíšu dopis, ve kterém se jí omluvím.
Po několika neúspěšných pokusech vymyslet něco slušného, si mne všimla kolegyně.
"Draco co to tu vyvádíš?" ptala se se zájmem. Nemůžu jí to mít za zlé. Rozhodl jsem se tedy požádat ji o pomoc.
"Hele, řeknu to asi takhle. Na škole jsem byl debil a ubližoval jsem všem okolo sebe. Po bitvě s Voldemortem jsem se rozhodl, že už nechci být stejný. Nedávno mne jedna holka políbila, po tom co jsem se jí otevřel. Byl jsem naštvaný a řekl jsem jí několik opravdu zlých věcí. Snažím se vymyslet dopis, ve kterém by se jí omluvil. Můžu tě poprosit o pomoc? Nejsem v omlouvání dobrý." shrnul jsem svůj problém.
"A nemyslíš, že by bylo lepší se jí omluvit osobně?" ptala se nenuceně, jakoby nic.
"Ne. To určitě ne." tuto možnost jsem zavrhl, už v okamžiku, kdy jsem si usmyslel, že se jí omluvím.
"Dobře. Hlavně nevymýšlej bůh ví jaké sáhodlouhé omluvy. Snaž se být stručný, ale upřímný." poradila mi. Chtěla si sednout vedle mě, ale odvolali ji k nemocnému. Dal jsem se do psaní. Strávil jsem u toho téměř dvě hodiny, ale ve výsledku jsem byl spokojený. Doběhl jsem do sovince vedle nemocnice a dal své sově dopis. Potom co odletěla, jsem tam ještě několik minut stál a koukal na oblohu.
*Hermiona*
Bála jsem se co v dopise bude. Věděla jsem, že není od Rona. Ten má nestále, nečitelné a rozklepané písmo.
"Milá Hermiono. To co jsem ti řekl, jsem nemyslel úplně vážně. Nechci se chovat takhle zle, ale občas se neovládnu. Bohužel jsi to odskákala ty. Jestli jsem ti ublížil, tak se moc omlouvám. Nechci, aby jsi si myslela, že by mi vadilo, to že jsi mne políbila, ale nechci ti ublížit. Proto tě žádám o to, aby jsi to už nedělala. Pokud se někde potkáme, budu rád, když se mnou budeš normálně mluvit, ale jestli mě nenávidíš ještě víc pochopím to. Ještě jednou se omlouvám. Draco Malfoy (ten debil)" zůstala jsem na dopis zírat s otevřenou pusou. Draco Malfoy se umí omluvit? To jsou mi novinky. Rozhodla jsem se, že mu nebudu odepisovat. Nechám ho v tom trochu vykoupat. Dopis jsem uložila do zásuvky a šla jsem se věnovat své práci. Papírů jsem měla požehnané množství. Přestávku na oběd jsem raději využila k práci a požádala jsem jednoho z domácích skřítků, pracujícího pro ministerstvo, zda by mi oběd donesl. Během chvilky byl zpět i s mým obědem. V práci jsem zůstala i přesčas. Musela jsem dodělat nějaké resty.
V pracovně mám několik obrazů. Mám tam Brumbála, několik dalších postav a profesora Snapea. Během školních let se ke mě nechoval zrovna dvakrát mile, ale zachránil nám částečně život. Miloval Harryho matku, tak moc. Přemýšlela jsem nad minulostí, když mě vyrušil hlas toho nad kým jsem přemýšlela.
"Nad čím rozjímáte slečno Grangerová?" zeptal se tiše Snape.
"Nad minulostí a nad tím jak moc nás všechny ovlivnila." odpověděla jsem mu. Je to jen obraz. Nemá cenu si vymýšlet nesmysly. Nemůže mi nic udělat.
"Nad čím konkrétně? Netvrďte mi, že zrovna vy s vaší bystrou myslí, nemyslíte na nic konkrétního." řekl s vzácným úsměvem na rtech.
"Na něco se vás zeptám. Vy jste měl Draca Malfoye rád. Byl tak uzavřený již na škole? Pamatuji si, že co se týkalo nadávek tak pro ně nikdy daleko nešel, ale v životě jsem ho neslyšela se omluvit. Dnes mi od něj přišel dopis, ve kterém se mi omluvil za své chování. Jsem z něj opravdu zmatená." Snape na mne chvíli koukal. Ušklíbl se a odpověděl mi.
" Grangerová něco neví. Slečno, Draco je zvláštní člověk. Bylo mu mnohokrát ublíženo a tímto se vždy bránil. Neodepisujte ho tak rychle. Dejte mu šanci, aby měl možnost vám ukázat kdo doopravdy je. " řekl klidně Snape a zmizel.
Domů jsem vyrážela už za tmy. Chtěla jsem jít pěšky, ale rozpršelo se a tak jsem se raději přemístila. Vstoupila jsem do domu a okamžitě jsem věděla, že v něm někdo je. Z kabelky jsem vytáhla hůlku a připravila jsem se k obraně popřípadě k útoku. Vešla jsem do obýváku. V krbu hořel oheň.
"Kdo je tu?" zeptala jsem se. Snažila jsem se znít nebojácně, ale hlas se mi klepal. Z ničeho nic se z křesla zvedla postava. Zrzavé vlasy, široká ramena a špinavý hábit. Málem se mi zastavilo srdce. Vždyť je to teprve pár dnů.
Tuto kapitolu bych ráda věnovala Zuzi206. Moc ti děkuji za podporu. :)
ČTEŠ
Reborn /Dramione
FanfictionOn...nenáviděný a zároveň milovaný. Ona...milovaná a zároveň nenáviděna. "Jednoho dne to všichni pochopí." chtěla jsem vše ukončit. Ano jsem zbabělec, i po tom všem čím jsme si prošli. "Nedělej blbosti!" vyrušil mě. Zase on. "Vypadni!" za...