Reborn /Dramione

10. kapitola

  "DĚLEJ!!!!" zařvala jsem ještě hlasitěji. Vzal tedy hůlku a všechny vzpomínky se mi vrátily jako bumerang. 

 *Draco*

Vytáhl jsem hůlku a vrátil jí všechny vzpomínky na to co se mezi námi událo, během poslední doby. Do očí se ji nahrnuly slzy. V očích jí byla vidět bolest. 

"Jak jsi mohl?" plakala. Nevěděl jsem co na to říct. Opravdu mě to mrzelo. Neměl jsem jí mazat vzpomínky, ale nechtěl jsem, aby se mnou byla v nebezpečí. 

"Musel jsem. Odpusť mi prosím," žádal jsem jí. Musí pochopit, že to bylo pro její bezpečí. Dívám se na ní jak pláče, ani nezvedne pohled, aby se na mě podívala. Co mám sakra udělat, aby mi odpustila. Polib ji, vole! řvalo na mě podvědomí a já věděl, že má pravdu. Naklonil jsem se k ní tedy, jemně jsem vzal mezi prsty její bradu a už jsem jí chtěl políbit, když v tom se mi vytrhla.

"Draco, teď už vím co cítím, ale to co jsi mi udělal je neomluvitelné. Pochopila jsem, že jsi to udělal, aby jsi mne chránil, ale pochop, že já nejsem malá holka, co by potřebovala chránit. DObře víš, čím jsme si prošli a stejně jsi to udělal. Nech mě prosím být a už se neobjevuj v mém životě. " dokončila proslov. Díval jsem se na ní a mé vlastní slzy překonaly hráz a valily se dolů proudem.

"Mio, to ne. Nedělej mi to," žádal jsem ji. Vteřinu jsem si myslel, že to chápe, ale během několika málo vteřin, její pohled ztvrdl a já věděl, že už nemám šanci.

"Řekni mi jeden jediný rozumný důvod, proč teď nemám odejít a nechat tě tady. Vymazal jsi mi paměť na všechny krásné chvilky s tebou. Jsi stejně sobecký, jako dřív!" křičela na mě a já pochopil, že je doopravdy naštvaná.

"Protože tě miluju!" zařval jsem. V jejích očích se mihlo cosi jako pochopení, možná lítost, ale maska necitelnosti se vrátila hned zpět.

"Pamatuješ si rozřazování do kolejí? Nebelvír nebyl první volba, tou byl Zmijozel, takže umím být svině a teď jsi ji ve mě probudil, " s hlasitým prásknutím se přesunula. Stál jsem tam jako solný sloup a brečel jsem. Když jsem se dal dohromady, tak jsem se rozhodl, že půjdu do hospody a tam se pořádně opiju. Zapít žal. Poprvé v životě, jsem opravdu miloval a musel jsem to podělat. 

Nakonec jsem nešel do hospody, ale na diskotéku. Na parketu se kroutily desítky puberťáků. Zpocená těla se o sebe třela, dívky se svíjely ve vyzývavých pozicích, kluci namachrovaně dělali ramena na již zmiňované slečny a já mířil na bar. Objednal jsem si hned několik panáků a ty rychle za sebou vypil. Po velkém množství tequily jsem se rozhodl zahnat žal i nějakou slečnou. No co, Mia mě nechce a já na ní musím zapomenout. Sbalil jsem nějakou devatenáctiletou slečnu, co byla slušně nalitá. Vzal jsem jí domů. Jo chtěl jsem to, ale když si lehla ke mě do postele, svlíkla se a já si lehl k ní, tak jsem nemohl udělat ani pohyb. Při pohledu na ní jsem viděl Hermionu, jak se na mě rozespale dívá a říká jak mě miluje. Holku jsem donutil obléci a poslal jsem jí domů. Je ze mě ještě větší troska, která si to pokazila sama.

MEZITÍM POTTEROVI A ANDROMEDA

*Ginny*

"Draco a Hermiona se brutálně pohádali. Nedivím se Hermioně, že byla naštvaná, ale mohla pochopit, že to bylo pro její dobro,"  říkala jsem Harrymu, který společně s Andromedou seděl u stolu v kuchyni.

"Viděl jsem, že je šťastná, ale muselo mu to být jasné. Pokud si pamatuji, tak má částečně zmijozelské vlastnosti," konstatoval Harry. Andormedina odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

"Děti, oba máte pravdu, ale zamysleli jste se nad tím jak se musí cítit Draco?" Já i Harry jsem zakroutili hlavami, protože jsme nad tím opravdu nepřemýšleli. Mysleli jsme jen na Hermionu a na Draca jsme se vykašlali. 

"Draco ač si prošel výchovou Luciuse, který místo výprasku používal Cruciatus, je celá Narcissa. Ta byla tvrdá na povrchu, ale uvnitř byla Blacková, celý Sirius. Nedávno jsem Draca viděla na ulici. On si mne nevšiml, ale kruhy pod očima zářily na celé kolo a zmučenější výraz nemají ani zločinci z Azkabanu," říkala Andomeda a smutně.

"Já mluvila s Hermionou a bylo na ní vidět, že toho taky moc nenaspala. Bude mi do očí tvrdit, že vše je ok a že je to v pohodě, ale poznám na ní, že je špatně úplně všechno." musela jsem uznat, že opravdu vypadala hrozně. 

"Mám plán, ale nesmíte mne za něj ukamenovat," zasmála se Andromeda a zajiskřilo jí v očích.

*Draco*

Za pár týdnů mi zavolala Andomeda, zda bych nechtěl s ní a Teddym jít do zoologické zahrady v Londýně. Nemohl jsem to odmítnout, už dlouho jsem je neviděl. Svůj volný čas jsem zabíjel přesčasy v práci, abych neustále nemyslel na Miu. Několikrát jsem ji tajně sledoval, když se například procházela po parku. Ne, nejsem úchyl, jenom ji miluju a nejsem schopný se od ní držet dál. 

O víkendu jsem se měl sejít s Andromedou a Teddym, těšil jsem se jako malý kluk, alespoň budu muset myslet na něco jiného, než na Hermionu. 

Den kdy jsme šli do ZOO s Teddym nastal a já se rozhodl, že je vyzvednu u domu. 

"Strejdo Draco!" Zakřičel na mne Teddy hned ve dveřích, skočil mi kolem krku a objímal mě. Musel jsem se usmát, snad nikdy v životě mne takhle nikdo nevítal. 

"Ahoj Teddy, těšíš se? " Ptal jsem se zaujatě Teddyho. 

"Těším a moc," z Teddyho přímo zářilo jeho nadšení a nakazil mne jím, dřív než jsem stihl začít přemýšlet nad Miou.

"A na co se těšíš nejvíc, na medvědy nebo tygry?" Snažil jsem se z Teddyho dostat nějakou odpověď, ale běhal a skákal jako gumídek. Musel jsem se začít smát nahlas.

"Ahoj Draco, jak se máš?" Ptala se Andromeda. Rád jsem ji viděl. Objal jsem ji. 

"Vážně se musíš ptát na to, na co znáš odpověď? Bylo mi jasné, že ví jak mi je. 

"Promiň, zeptám se jinak. Jak se cítíš? " Nevěděl jsem co na to říct. 

"Mizerně, ale snažím se to přestát," nemá cenu jí lhát, vidí do mne jako do otevřené knihy. 

"Pojď Teddy, vyrazíme na dobrodružství," zavolal jsem na Teddyho. Ten přiklusal rychlostí namydleného blesku .

"Jupíííííí," zapištěl na celé kolo. Ruku v ruce jsme vyrazili do Zoo. Procházeli jsem zoologickou zahradou. Připadal jsem si jako táta, který vezme svého malého syna poprvé do Zoo. U každé klece, ohrady či proskleného prostoru zastavovala chtěl přečíst tabulky o jednotlivých zvířatech. Bylo to krásné. 

*Hermiona* 

Harry s Ginny mne pozvali na procházku po zoo. Neodmítla jsem. Potřebovala jsem strávt trochu času s přáteli. Od té hádky s Dracem jsem se jim v celku stranila. 

"Ahoj Hermi, jak se máš?" Ptal se Harry, když jsme se sešli před ZOO. 

"Jo, všechno je  pořádku. Co vy?" 

"No, rádi bychom tě vídali častěji. Vyhýbala jsi se nám," řekla Ginny smutně. Bylo mi to líto.

"Promiň Ginny. Chovala jsem se sobecky," bylo to kruté konstatování reality. V okamžiku kdy jsem to dořekla a podívala se dopředu. Stál tam, držel Teddyho za ruku a koukal na mě. Slzy se mi nahrnuly do očí a já zmrzla na místě. 

Všem kdo tento příběh čekali, se mi omlouvám. V poslední době toho bylo moc a neměla jsem energii ani náladu na to psát, ale slibuji, že teď se budu snažit vám věnovat častěji a přidávat pravidelně.