Reborn /Dramione

Epilog

Měl jsem náš malý uzlíček v náručí a nemohl jsem se na něj přestat dívat. Blonďaté vlásky a bouřkové oči jako já. Bylo mi jasné, že pokud vypadá jako já, bude mít povahu po Hermioně. Vyšel jsem na chodbu a čekal jsem na reakci rodiny. Ano všichni pro mne byli rodina.

„Seznamte se, Scorpius Hyperion Malfoy," řekl jsem s úsměvem, když jsem vyšel z pokoje.

„U Merlina" vydechla matka a po tvářích se ji kutálely slzy. Byly to slzy radosti. Všichni do jednoho se nad naším synem rozplývali. Věděl jsem, že můj syn bude mít tu nejlepší rodinu.

„A jak je Hermioně?" vzlykala Ginny. Nemohl jsem se jí divit. Sám jsem byl dojatý.

„No zvládla to statečně. Byla neskutečná. Jsem na ní neskutečně pyšný. Je to moje bojovnice," odpověděl jsem Ginny s úsměvem.

„Jak tvoje?" ozvalo se ze strany. Podíval jsem se tím směrem a musel jsem se začít smát. Stála tam Molly s autoritativním výrazem. Na zlomek sekundy jsem z ní snad měl i strach. Uvědomil jsem si, že to byla ona, kdo zničil tetičku Bellu. Musel jsem se sám pro sebe ušklíbnout.

„Omlouvám se, naše," Molly se zasmála a dál si prohlížela mého syna. Z ničeho nic nás vyrušila sestřička a já po ni šlehl výhružným pohledem. Ta se jenom zasmála a sebrala mi syna. Prý na kojení. V tom všem zmatku jsem úplně zapomněl na tu zlou situaci s návratem smrtijedů.

„Harry, můžeš na chvilku?" oslovil jsem Pottera klidně. Ten kývl na souhlas a vydali jsme se kousek bokem.

„Vyřešil se nějak ten problém?" nechtěl jsem být konkrétní, protože většina našich přátel o tom co se stalo nevěděla.

„No zjistili jsme, že se jedná o skupinu přibližně pěti lidí, kterým se záhadným způsobem podařilo odeslat dopisy z Azkabanu. Ten člověk, který tě zastavil na ulici, byl nějaký odpadlík, kterého smrtijedi nechtěli, ale teď mu dali šanci. Na výslechu se přiznal i ke zničení vašeho domu. Troufám si říct, že jsme to vyřešili nadobro, ale přesto se měj preventivně na pozoru. Už to nejsi jen ty a s Hermionou, ale maté i Scorpa. Ten si nezaslouží být v jakémkoli nebezpečí," dokončil svůj proslov Potter a dal se na odchod.

„Harry počkej!" ten se uprostřed kroku zarazil a otočil se mým směrem.

„Děkuju ti," řekl jsem mu opravdu upřímně. Ten na mě zíral s otevřenou pusou.

„Malfoy a umí poděkovat?" ušklíbl se Potter. Usmál jsem se sám pro sebe.

O 5 let později

„Scorpe, koukej toho nechat," houkl jsem na syna. Opět zkoušel létat v obýváku.

„Ale tatínku, já chci být chytač jako ty a strejda Harry," kňoural po přistání Scorpius. Nenapadlo ho nic jiného, že na mne bude zkoušet smutné štěněčí oči.

„Zlato, chytač klidně být můžeš, ale s trénováním musíš počkat do Bradavic," vložila se do našeho rozhovoru Hermiona, která zrovna vešla do obýváku.

„Ale tatínek taky trénoval ještě než šel do školy," zkoušel to dál Scorpius. Musel jsem se smát. Tvrdohlavý jako maminka.

„To sice ano, ale strýček Harry před prvním ročníkem v Bradavicích v životě na koštěti neseděl a i tak se stal chytačem," Hermiona se snažila Scorpovi vysvětlit, že létání v obýváku není úplně ideální.

"Jak se cítíš lásko?" objal jsem Hermionu zezadu.Zepředu to bylo poněkud komplikované vzhledem k pokročilému stádiu těhotenství. 

" No malá sebou šije jako klubko okamií," zasmála se Mia a dala mi dlaň na bříško. Musel jsem uznat, že to bylo jako, když tam má klubko hadů.

"Ta bude povahově celá po tatínkovi. Hádě...sssss" rýpla si Mia a já se mohl jen smát. Tehdy, když se narodil Scorp jsem si myslel, že povahově bude po Hermioně a nespletl jsem se. 

"Miláčku půjdu se na chvilku natáhnout, tak dohlédni na toho našeho chytače," zívla Mia a vydala se směrem k ložnici. Preventivně jsem naši ložnici přesunul do přízemí. Pro Hermionu už byly schody náročné. 

"Scorpe?" zavolal jsem na našeho synka.

"Ano tatí?" bylo vidět, že očekává, že dostane vynadáno, protože jsem ho periferně zahlédl jak nenápadně při zemi létá po obýváku.

"Dej mi koště a minutku taky počkej, " řekl jsem velmi mírně. Došel jsem do ložnice, kam se zrovna Mia dokutálela.

"Miláčku vezmu Scorpa na procházku. Kdyby cokoliv tak volej. Miluju tě," řekl jsem jí do ucha. Hermiona v polospánku kývla a já potichu odešel. Scorpius stál přesně na místě, kde jsem ho nechal a snažil se špičkou boty udělat důlek do podlahy.

"Dojdi se obléknout. Půjdeme se projít ven, ať může maminka v klidu odpočívat," Scorp se zaradoval a odběhl do svého pokojíčku. Během vteřiny byl zpět.

"Tatínku? Jak se bude to miminko jmenovat až se narodí?" to byla otázka, na kterou jsem neznal odpověď. Stejně jako u Scorpa jsme se o jméně bavili, ale závazně jsme nic nedohodli.

"No já nevím. Máš nějaký návrh?" čekal jsem co z  našeho pětiletého syna vypadne. 

"Napadlo mne Narcissa Lucie... Narcissa po babičce a Lucie po dědečkovi. Vím, že na tebe nebyl vždycky hodný, ale našel jsem takovou knížku u babičky v domě. Odnesl jsem ji. Vím, že jsem neměl, ale psal to dědeček Lucius a psal tam o tobě moc hezky..." Scorpius koukal do země. Dřepl jsem si k němu dolů. 

"Poslouchej mne...To, že jsi něco odnesl z babičky domu je špatné a ty to dobře víš, obzvlášť pokud o tom babička neví. Druhá věc...odkdy umíš číst? A za třetí, až přijdeme domů, tak mi tu knížku půjčíš, ať si mohu přečíst co tam je. Platí?" věděl jsem, že tohle bude ještě náročné.

"Maminka mne to naučila." řekl to tak pyšně. Jako Malfoy.

Po návratu domů Hermiona ještě spala Scorp mi donesl otcův deník. O jeho existenci jsem do teď neměl tušení. 

"Jsem na Draca neskutečně pyšný. Bojím se, že kdybych mu to dal najevo, tak vůči mne ztratí veškerý respekt. Alespoň tak mne to učil můj otec. Je mi jasné, že jsem vychoval tak, aby byl povýšený a arogantní...Nemohu ani vyjádřit jak moc jsem byl hrdý, když stál na straně Bradavic. Již nějakou dobu před bitvou mi došlo, že mé rozhodnutí bylo špatné a o to víc, že jsem do toho nechal zatáhnout Narcissu a Draca. Byl ještě dítě. Jsem si vědom, že to čemu jsem ho vystavil mi nejspíš nikdy neodpustí, ale mám alespoň malou naději, že si po mé smrti přečte tyto řádky. Milý synu, odpusť mi všechna příkoří, kterým jsem tě vystavil. Jsem pyšný, že jsi byl schopný i přes mou výchovu stát na správné straně a doufám, že si jednou najdeš ženu, která tě bude milovat takového jaký jsi. Chci, aby jsi pochopil, že všechny věci co jsem ti vtloukal do hlavy ohledně čistoty krve, byly špatně a na krvi nezáleží. Záleží na srdci. Mám tě rád. L.M"

Zíral jsem na text s otevřenou pusou. Pralo se ve mne strašně moc pocitů. Najednou mi něco mokrého spadlo na rameno. Mia stála zamnou a četla si to všechno přes mé rameno. Ani jsem jí nemohl říct, že to se nedělá.

"A proto chci tatínku, aby se sestřička jmenoval Narcissa Lucie," řekl Scorp a vyškrábal se mi na klín.

"To je úžasný nápad chlapečku," řekla Mia uplakaně dřív než jsem stihl cokoli říct.

"Dobrá tedy," pohladil se Miu po bříšku.

"Moje sestřička se bude jmenovat Narcissa Lucie Malfoyová!!" zaradoval se Scorpius.

Tímto bych ukončila tuto povídku. Všem kdo ji četli moc děkuji. 

Pokračování jejich života by dalo na samostatnou povídku. 

Ještě jednou mockrát všem děkuji. 

Kate