Reborn /Dramione

12.kapitola

Noc to byla dokonalá, o tom žádná. Nemohl jsem se však zbavit pocitu, že je něco špatně, že jsem udělal chybu, když jsem se Mie omluvil a dali jsem se zpět dohromady. Co když ji to opravdu ohrožuje na životě. To, že se něco stane mě je drobnost, ale ona musí být v bezpečí. Co si budeme ale povídat, má cenu se hádat s nebelvírkou s vlastnostmi Zmijozelu? Asi těžkostejně bych nevyhrál.
"Dobré ráno, " zívla Mia hned co se probudila. Ležela vedle mě s rukou na mém hrudníku. Člověk by řekl, že tomu se říká dokonalé ráno, ale nebylo dokonalé na moc dlouho. Ale o tom trochu později.
"Dobré ránko, jak jsi se vyspala? " Byla tak nádherná. Po ránu byla nejkrásnější. Melu z cesty, ona je nádherná kdykoliv.
"Nádherně, po dlouhé době jsem se vyspala dobře. Od té naší hádky jsem nespala skoro vůbec, " říkala to tak smutně, že to ve mě vyvolávalo pocit viny. Na ten nejsem zvyklý.
"To jsem rád. Taky jsem toho moc nenaspal. Co máš jinak dnes v plánu? " doufal jsem, že má v plánu se celý den jenom válet, ale to by nebyla Mia. Byla plná energie a já jí to nemohl mít za zlé. Taky jsem byl krásně vyspaný.
"No napadlo mě, že bychom se mohli stavit za Harrym a poděkovat jim ze to, že nás takovou lstí dali zase dohromady, ale je to jen návrh. Jestli se ti tam nechce tak nemusíme. Můžeme jen někam vyrazit, nechce se mi válet doma, " jako kdybych to neříkal.
"No, jako klidně můžeme, ale v tom případě, zavolám ještě Andromedě, je mi jasné, že v tom má taky prsty, " Anromeda byla hodně podobná mojí mámě a Siriovi. Po několika minutách mazlení jsme se sebrali a oba jsme se v koupelně zkulturnily. Když jsme oba vypadali jako slušní lidé, tak jsme se vydali směrem k Harrymu.
"Ahoj lidi, tak jak pak se máme? Oba dva záříte jako žárovky? Stalo se něco o čem bych měl vědět? " Z Harryho hlasu bylo slyšet pobavení. Mrkal na mě a smál se jako pitomec. Všichni jsme se museli zasmát. Svým způsobem, jsem se ani nedivil. Museli jsme vypadat komicky.
"No a neměli bychom o něčem vědět my? " Doufal jsem, že se Harry přizná hned a nebude hrát stupidní hry, ale nebyl by to Potter, kdyby se nesnažil za každou cenu být středem pozornosti. K jeho štěstí zrovna zazvonila Andromeda s Teddym. Připadalo mi to jako věčnost co jsem ho neviděl, i když to stěží bylo pár dnů.
"Draco, drahoušku. Ráda tě vidím. I tebe Hermiono, " pozdravila nás s úšklebkem Andromeda. Všem nám bylo jasné, že všechno spunktovali oni, ale po chvíli jsem si tu hru na "Nikdo nic neví, " začal úžívat také. Po nějaké chvíli jsme se s Hermionou rozhodli už jít domů, přeci jenom James začínal být unavený a lehce protivný. Nemělo tedy cenu nadále setrvávat u Potterových.
"Tak co by jsi chtěla dělat? " Zeptal jsem se Hermiony jakoby nic. Podívala se na mě a v jejím šibalském pohledu se mi zdálo, že jsem zahlédl jakýsi náznak. Přeci jenom jsem stále chlap a tak jsem očekával sex nebo něco takového, ale pekelně jsem se mýlil. Hermiona mi zavázala oči. Nesnáším to. Ten pocit, když nevidím a nevím co bude. Vzala mě na London eye, abych se podíval na Londýn z výšky. Musím uznat, že to byl krásný pohled.
"Víš, že by stačilo mávnout hůlkou a mohla by jsi vidět, kterékoliv město na světě? " Koukala na mě s výrazem dítěte, které zrovna přišlo k vánočnímu stromečku. "Vím, ale zkus to trochu po mudlovsku, " odbila mě jednou větou a dál se rozplývala nad krásou potemnělého Londýna. 

"Miluju tě,víš to?" Zeptala se mě Hermiona jakoby nic. Chtěl jsem jí odpovědět, ale hlas se mi zadrhl v hrdle. Nemohl jsem říct ani slovo. Všiml jsem si postavy sedící naproti nám v jiné kabince. Nevěděl jsem kdo to je, neviděl jsem tomu člověku nebo co to bylo do tváře, ale na sto procent jsem věděl, že nevěstí nic dobrého. Zaťukal jsem Mie na rameno. Otočila se na mě, ukazoval jsem směrem kde seděla ta osoba, ale Mia ji neviděla. Viděla smějící se rodinu s dětmi. Copak jsem se už úplně zbláznil? V jednom okamžiku tam sedí osoba, která mi vezme hlas a v druhém je tam rodina a já mohu normálně mluvit? 

"Mio, co jsi viděla v té kabině? " Musela si o mě myslet, že jsem magor, ale odpověděla bez jakéhokoliv údivu v hlase.

"Nějakou rodinu s dětmi," a dál se rozhlížela kolem sebe. Rozhodl jsem se jí o tom neříkat. Začala by si dělat starosti a o to rozhodně nestojím. Pak by do toho zatáhla Potterovi a jestli to byl náznak toho nebezpečí co jí z mé strany hrozí, tak nechci aby o tom věděla. Po několika dalších dlouhých minutách, kdy jsem nebyl schopen se soustředit na cokoliv jiného, než na tu postavu.

"Hej, vnímáš?" bouchla mě Mia do ramene. Má v celku sílu. 

"Jo, promiň. Nad něčím jsem se zamyslel. Co jsi říkala?" Snažil jsem se uhrát to do autu, ale vím, že mě dřív nebo později prokoukne, ale prozatím bude lepší to nechat být. Když jsem přistáli dole, tak jsme se společně vydali k Hermioně domů. Doufal jsem, že na to jak jsem nevnímal už nepřijde řeč, ale občas je sebevětší doufání marné. 

"Draco? Nad čím jsi přemýšlel? Nevnímal jsi mě dobrých pět minut," podívala se na mě, byl to sice milý pohled, ale viděl jsem v něm podezřívavost. 

"Nad tím čím bych ti dokázal kolik pro mne znamenáš," zalhal jsem a doufal jsem, že ve mě zbyl neškodný kousek smrtijeda. Je to hodně špatné? Doufal jsem, že jedno zalhaní nic neudělá. 

"Jsi zlato. Jsem ráda, že v tobě nezůstal ani malý kousek smrtijeda," konstatovala Mia, jakoby nic. Chtělo se mi smát, byl to neskutečný paradox. Raději jsem však nahodil smutný výraz. Bylo lepší aby si myslela, že mi to ublížilo, než že mě to pobavilo. Otočila se na mě a viděla můj ublížený výraz.

"Promiň Draco, nechtěla jsem ti ublížit. Vím, že to pro tebe je citlivé téma," pokýval jsem hlavou a nechal jsem se obejmout. 

Všem co čekali tak dlouho se omlouvám. Začala jsem pracovat a spisovatelský blok společně s nedostatkem času zapříčinili tuto dlouhou pauzu.