Reborn /Dramione

14. kapitola

Několikrát během dne jsem přemýšlel nad tím, že to Hermioně řeknu. Vlastně prakticky celý den. Každý už jsme museli k sobě do práce a věděl jsem, že se sejdeme až večer doma. Dnes ke Svatému Mungovi přinášeli jeden případ za druhým. Téměř jsem se nezastavil. Během polední pauzy jsem se rozhodl skočit na jídlo do místní kantýny. Objednal jsem si dýňový koláč a pomerančový juice. Byl to dobrý oběd, dokud se v rozhlase nerozezněl hlas sestry z recepce. 

"Draco Malfoy okamžitě na příjem," vyhodil jsem tedy svůj oběd a hnal se na příjem. Po odhrnutí závěsu jsem zůstal stát jako zkoprnělý. Na lůžku ležela Molly Weasleyová. Prý si vyžádala mě osobně. Nevypadala vůbec dobře. Spousta tržných a řezných ran po těle i na obličeji.
" Draco...," vzdychla a upadla do bezvědomí. Pomocí několika kouzel a lektvarů se mi podařilo zacelit většinu ran. Když se konečně po několika hodinách probudila, musel jsem se zeptat co se stalo.
" Molly tohle nebyla nehoda. Co se stalo?" nevypadalo to, že by se mi Molly chystala něco říct. Neměla však na výběr. Jsem její ošetřující lékař. Musí mi říct co se stalo, abych mohl popřípadě něco vymyslet. I v kouzelnickém světě platí zákon mlčenlivosti.
" Někdo se u nás objevil. Zničil na co přišel. Provolával Voldemorta, že prý přijde někdo kdo nastolí pořádek. Prý jsme jenom další špína, i když máme čistou krev, tak protože jsme pomáhali dobru, tak si zasloužíme zemřít jako mudlovští šmejdi. Draco co se děje?" když to Molly dořekla, tak bych zaručil, že krve by se ve mě nedořezal. Molly to samozřejmě poznala. Přeci jenom je to máma sedmi dětí. Nevěděl jsem co dělat. Samozřejmě, že to má souvislost s tím dopisem co mi přišel.
" Molly víš, že bych to měl nahlásit na Ministerstvo," říct jsem to musel, aby nepojala podezření.
" Ne to nemůžeš!" zakřičela na mě Molly.
"Proč?" nevěděl jsem, zda Molly něco netuší. Musel jsem dělat blbýho.
" Mohlo by to ohrozit Hermionu. Vždyť pracuje na ministerstvu a když tihle lidé šli po nás, tak je až moc velké riziko, zapojovat do toho ministerstvo," poslední slova už jí byla špatně rozumět. Molly usínala. V hlavě se mi točila miliarda různých scénářů, co by se mohlo stát. Molly měla pravdu. Zaúkoloval jsem sestřičku, aby zavolala Ginny. Směna mi už téměř končila a já se chystal jít domů. Rozhodl jsem se, že půjdu pěšky, abych mohl trochu přemýšlet. Kousek od nemocnice jsem si všiml, že mě někdo sleduje. Dělal jsem, že nic nevidím. Když jsem zašel za roh, tak jsem čekal až se zpoza rohu vynoří ona postava, která mě sledovala. Stal jsem tam připravený použít omračující kouzlo. Zpoza rohu vyšla postava. Byla to Hermiona.
" Můžeš mi sakra vysvětlit proč mě sleduješ??" vyjel jsem na ní. Ano byl jsem hnusný, ale současně jsem byl vyděšený k smrti.
" Snažím se zjistit co skrýváš, a opovaž se mi tvrdit, že se mi to zdá," v tuhle chvíli jsem si byl 100% jistý, že už to neutajim.
" Tak jdeme domů a tam ti to vysvětlím," cítil jsem se jako zmoklé štěně. Věděl jsem, že teď už to nezakecám. Cesta domů probíhala v naprosté tichosti. Bylo takové to nepříjemné, tísnivé ticho v očekávání něčeho špatného. Ticho před bouří.

Hned jak jsme přišli domů, tak na mě Hermiona vyběhla ať okamžitě vysypu pravdu a začala vyhrožovat sérem pravdy, nitrozpitem a nevím čím dalším. Hrozně moc jsem jí to chtěl říct, ale Molly měla v nemocnici pravdu, určitě bych ji tím ohrozil.
„ Když to musíš nutně vědět, tak ti chystám překvapení," zalhal jsem. Bylo mi hned v tu chvíli jasné že na to doplatím, ale v tuhle chvíli to bylo nejrozumnější řešení.
„ Draco Malfoy, neopovažuj se mi lhát, poznám když lžeš!" Zvedla na mě hlas. Musím rychle něco vymyslet. Zapojil jsem zbytky staré povahy.
„V kolik zítra končíš?" Zeptal jsem se naprosto klidný. Mia se na chvilku zarazila.
"  v pět, proč?" Bylo na ní vidět, že mě stále podezírá.
„ Dobře, vyzvednu tě." Chvilku na mě Hermiona koukala a pak jenom kývla hlavou. Potom, co jsme se oba vysprchovali, šli jsme spát. Vzhledem k tomu, že Mia byla vytočená, tak jsem považoval že úspěch, že mi vůbec dala pusu a popřála dobrou noc. Spal jsem šíleně neklidně, ale to se prostě občas stává.

Ráno jsem vyrazil za Harrym a Ginny. Zjevně mou návštěvu nečekali. S Harrym už vycházíme v pohodě a troufám si tvrdit, že Ginny mě má   docela ráda.
Napadlo mě jak snížit riziko problémů, ale k tomu jsem potřeboval Pottera.
„ Harry více méně jsi jako její brácha. Prožili jste toho spoustu a dal jsi mi šanci dokázat, že nemusím být nutně zlý. Chtěl bych tě požádat o požehnání,“ Harry na mě vykulil oči. Zjevně mu to nedocházelo.
„ Co to meleš?“ chystal jsem se Potterovi objasnit situaci, když v tom mi Ginny padla kolem krku a brečela. V první chvíli jsem myslel, že se něco stalo Molly nebo tak, ale pak jsem si všiml, že se směje.
„Jo,jo,jo,jo…." Ječela na celé kolo, její muž na ní zíral jako na zjevení a stále mu to neseplo.
„ Už to cha.. chápeš?“ vzlykala Ginny směrem k Harrymu. Ten jen nechápavě zakroutil hlavou. Musel jsem se zasmát. Ginny protočila oči a tvářila se jako když mluví s někým s mentální poruchou. Bohužel tak začala s Harrym mluvit. Dalo mi celkem zabrat, nedostat záchvat smíchu.
„ Kdo je tohle víš?“ Harry kýval.
„ Výborně, šikulka. Kdo je Hermiona Grangerová víš?“ Harry opět zakýval.
„ a víš že se milují, že?“ Harry se tvářil stále víc nechápavě, ale opět kýval.
„ Co dělají dva lidé, když se milují a chtějí to všem ukázat?“ Harry se zamyslel a najednou mu to seplo.
„ Malfoy ty jsi se po*al. To přece nemůžeš. A i kdyby, proč se ptáš mě?“ jeho reakce mě ani moc nepřekvapila.
„ Protože jejich rodičů se ptát nemůžu. A jediný kdo ji zbyl jste vy. Nechci jí ublížit. Chci si ji vzít za ženu. Miluju ji. Neodsoudila mě pro moji minulost a našla ve mně nové světlo.“ Harryho výraz bych popsal asi jako totálně vytočený pittbul co mi chce prokousnout krční tepnu.
„ Harry, Miláčku, v životě jsem neviděla Hermionu tak šťastnou jako je s Dracem a ač to nerada přiznávám, tak ho mám i v celku ráda. Zkus to,“ zakončila Ginny svůj projev polibkem. Kdyby to bylo možné, Potterovi by se kouřilo z uší jak usilovně přemýšlel.
„ Budiž, ať je po tvém, ale varuju tě…“
„ já vím jestli ji ublížím, tak mě zabiješ.“ Dokončil jsem větu za Harryho. Ginny se začala hýkavě smát.
Dobře vím, že ji to budu muset říct. Ale tím, že si vezme moje příjmení, bude riziko odhalení menší a pak bude mnohem snazší jí říct pravdu. Jediná otázka, která mi vrtala hlavou byla, jestli si nebude myslet, že jsem to nemyslel upřímně. Opravdu si ji chci vzít, ale nechtěl jsem takhle brzy. Myslím si že rána po Ronovi může být ještě živá.
Požehnání od Potterových jsem dostal, tak teď koupit nějaký krásný prsten.
Během cesty do obchodu, jsem si všiml sovy sedící, na sloupku od plotu. Držela další dopis. Hned po otevření jsem věděl, že situace se začíná mnohem víc komplikovat.