Reborn /Dramione

3. kapitola

  "Já také půjdu." řekla Hermiona vedle mě. Oba dva jsme se rozloučili s Weasleovými a zbytkem rodiny. Společně jsme vyšli z Potterova domu a vydali se tmavými Londýnskými ulicemi. 

*Hermiona* 

Skoro celá večeře pro mě probíhala jako v mlze. Vnímala jsem jenom okamžiky. Nejvíc mne však překvapil moment, kdy Harry s Andromedou nabídli Dracovi čas s Teddym. Draco vypadal překvapeně, ale přijal to rád. Alespoň tedy myslím. 

"Malfoy?" oslovila jsem ho, když jsme vyšli z domu. Podíval se na mě těma bouřkovýma očima. 

"No copak?" zeptal se mě s otázkou v očích. 

"Jsi doopravdy rád, že budeš vídat Teddyho nebo to byla jen přetvářka, aby jsi někoho neurazil?"zeptala jsem se ho na rovinu. Nejsem typ člověka, co by dlouho chodil okolo horké kaše. Chvilku na mě koukal jako zda jsem se zbláznila.

"Jsem opravdu rád, že mě chtějí zapojit do jeho života. Je jedním z mála příbuzných, který neřeší mou minulost." Usmál se na mě, a mě se div nepodlomila kolena. Byl krásný. Nechápu proč jsem si toho nevšimla dřív. Protože je to bývalý smrtijed a ničil ti život připomnělo mi svědomí. Potom jsme několik desítek metrů šli v tichosti. Podívala jsem se na něj z profilu a byl opravdu hezký. Doprovodil mě až k mému domu. 

"Kde bydlíš ty?" zeptala jsem se až u mého domu. Mohlo mě to napadnout dřív.

"Už jsme šli okolo." řekl pobaveně. 

"Tak proč jsi se neoddělil? Já bych to došla sama, nebo bych se přemístila." 

"Nechtěl jsem tě nechat jít samotnou."

"Odkdy se Draco Malfoy zajímá o mudlovskou šmejdku?" ptala jsem se, zatím co jsem mu koukala do očí. V očích se mu mihl zmatek, ale během vteřiny měl ten samý sebevědomý pohled.

"Od té doby co viděl tolik smrti, kolik by mladý člověk vidět neměl. Od té doby co jsem dospěl a uvědomil se, že čistá krev není všechno. Od té doby co jsem viděl jak tě moje teta mučí." dořekl celý zardělý. 

"Aha." bylo moje odpověď. Asi čekal víc podle jeho výrazu, ale nevěděla jsem co říct.

"Asi bych měl jít.Byl to hezký večer." řekl, otočil se a začal odcházet. Nevím proč jsem to udělala a nejraději bych se za to zabila, ale chytla jsem ho za rukáv a otočila směrem k sobě.

"Draco, nevím co máš za lubem, nebo o co ti jde, ale poslední dobou na tebe narážím podezřele často. Dřív v Bradavicích to bylo normální, ale od té doby co jsme odešli jsem tě neviděla. Chtěla bych vědět tvé úmysly." řekla jsem rychle. 

"O co mi jde? O nic. Je to jenom náhoda, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Grangerová je vidět, že na tobě válka nechala stopy stejně jako na mě. Oba děláme, že jsme v pohodě, ale nejsme. Možná bychom si mohli pomáhat navzájem. " řekl s ledovým klidem.

"Co myslíš tou vzájemnou pomocí?" ptala jsem se už se smíchem v hlase. Vyznělo to neskutečně dvojsmyslně. 

" Budeme se vídat a povídat si. Oba se potřebujeme vykecat. Netvrď mi, že nemáš noční můry." nevím jak to mohl vědět, ale měla jsem pocit, jako kdyby mi viděl do hlavy. Po válce jsem se zdokonalila v obraně proti Nitrozpytu, takže tímto způsobem se mi do hlavy dostat nemohl.

"Dobře. Souhlasím. Budeme se vídat a povídat si. " na jednu stranu jsem doufala, že má na mysli něco jiného. Postel s Ronaldem nebyl žádný zázrak. Rozhodla jsem se, že mu nabídnu zda nechce zkusit první pokec již dnes večer.