Chtěla bych žít jako v pohádce. Najít si prince, se kterym budu žít šťastně až do smrti a mít kopu nádherných vzdělaných dětiček.
Ale to nejde. Jsem to pořád já. Já, která žije na vesnici a chodí po večerech zavírat slepice místo toho, abych si užívala přespávačky u kamarádek. Ted já o přespávačky moc nestojim. Nevim s kym bych měla přespávačku. Kamarádky mám, ale že bych měla někoho nejdůležitějšího pro mě? Všichni jsou skvělí kolem mě. Jenom si toho asi neumim vážit.
Můj princ? Může to být prosim ten velký plyšový medvěd, se kterým spím v posteli? Ten mě zahřeje a asi mi dá i lásku. Ale ne tolik kolik bych chtěla. Chci až moc věcí.
Zrovna teď bych chtěla svého "prince".
Uplně nás vidím.
Vidím pár, který leží na louce. Je to klišé, ale moc jim to spolu sluší. Brunetka s oříškovými vlasy a kudrnatý brunet s úsměvem krásnější než ona rozkvetlá louka. Usmívají se na sebe a objímají se. Užívají si okamžiku, který by mohl trvat věčně, ale oni si i tak vychutnávají každý společně strávený okamžik. Milujou se. Povídají si asi o důležitých věcech, to děvče se tváří vážně. Asi mu povídá její rodinnou situaci. On jí jemně pohladí po tváři a dá jí letmý polibek na temeno hlavy, poté na čelo a nakonec na nos. Koukne se jí do očí, ve kterých se skoro ztratí. Jeho pohled už směřuje k jejím rtům, ke kterým se pomalu přibližuje a následně je láskyplně políbí. Je to polibek ve kterém se odráží všechna ta bolest a smutek. Ale je z něj taky vidět důvěra, mír a láska.
Tak to ale nikdy nebude. Rozkvetlých luk není tolik a kluků, které bych si přála asi taky ne. Sice si nijak nepomůžu, když budu sedět v pokoji a psát příběh, co nedává smysl na wattpad, ale vyklopím sem svoje nejtajnější touhy a uleví se mi.
Budu šťastná když se z toho vypíšu? Ne.
Jsem kráva, když píšu tady tyhle kraviny a jsem ještě malá holka? Asi ne? Každý si podle mě přeje lásku a někoho, s kým by se mohl cítit sám sebou. Tak snad můžu taky.
Dělám si asi plané naděje a zbytečně rozvíjím svou fantazii. Pomalu a jistě se ze mě začne stávat naivní holka.
I když. Tou už jsem, takže se alespoň nebudu muset měnit.
Chci kluka.
Chci starost.
Chci doteky.
Chci polibky.
Chci lásku.
Chci motýlky v břiše.
Chci budoucnost.
Chci důvěru.
Chci úsměvy.
Chci randění.
Chci pohlazení.
Chci romantiku.
Chci hluboký oči, do kterých bych mohla koukat každý den.
Chci vlasy, ve kterých bych se mohla zamotat .
Chci úsměv, který by mi naplnil duši.
Chci slyšet lahodný smích, který mě zahřeje.
Chci polibek, který ve mě nechá vybuchnout ohňostroje.
Chci dotek, který mě zmrazí a naplní.
Chci motýlky, který mi vylétnou až do nebeds.
Chci randění, které ve mně vyvolá pocit, že něco znamenám.
Chci pohledy, které ve mně vyvolají pocit, že jsem bohyně.
Chci lásku.
Chci lásku.
Chci lásku.
Chci tebe.
ČTEŠ
Myšlenky života
Teen Fiction"Občas jediný co potřebuju, je dlouhý objetí od milované osoby" Random myšlenky holky v depresích. Nečekejte nic záživnýho, jen si sepisuju myšlenky a vydávám je.... Jestli se v tom někdo najde, tak mi klidně napište... Budou to krátky příběhy obča...