Myšlenky života

12. Rány z dětství

Zraněná a sama. Ani můj Bůh mi nepomůže. Nepomůže mi nikdo.

Cítili jste se někdy blbě kvůli svým rodičům? Chtěli jste se kvůli svým rodičům zabít? Dělali jste kraviny kvůli nim? Snažili jste se jim vyhovět a být v jejich očích dokonalí?

Já ano. Kvůli nátlaku svého otce jsem prožila nejhorší rok svého života. Zatím nejhorší rok. Ale myslím, že horší nebude. Přestala jsem kvůli němu jíst. Celý dětství do mě bušil jak jsem tlustá a jak se mám ovládat. Ale pomohl mi v tom nějak jinak, než že byl na mě nepříjemný? Ne. Skutek utek.

Nátlak kvůli škole. To byl taky totální brutus. Neustálý ukazování na to, jak neschopná a nedokonalá jsem. Totální ponížení na všech rodinných akcích. Já jsem ta co dělá problémy.

Já jsem ta co je jiná.

Ta co nejede podle jeho pravidel.

Ta, která se chtěla zabít, protože nedosáhla jeho hranic.

A věřte mi. Nikdy nedosáhnu. Nikdy nebudu taková jakou mě chce. Nechci být taková.

Výberu si za partnera někoho, kvůli komu se nebudu ani já, ani moje děti cítit špatně. Slovo dieta bude zakázané a "já jsem tlustá" bude horší než ta nejsprostší nadávka.

Je to naivní, já vím. Moje máma nemohla vědět, jak bude vychovávat děti. Neměla ani tušení jak se bude stavit k domácnosti. Nevěděla, co jí čeká.

Ale teď vím, že před svatbou, si to se svým partnerem ujasním, protože já nechci, aby moje děti trpěly kvůli svému otci. Nechci aby se cítily špatní. Nechci aby byly neštastné.

Nemyslím si, že by tohle máma pro mě někdy chtěla. Určitě nikdy. Nechala se vést svým srdcem. Vzala si toho, kterého milovala z celého srdce.

A miluje ho přes všechny problémy pořád. Za což jí neuvěřitelně obdivuji. Já už bych to totiž nezvládla.

Chci jenom poprosit vás, aby jestli máte problémy v rodině, rozvod rodičů, agresivní otec (matka), abyste se pokusili tím tolik neovlivňovat. Aby si z toho každý z vás vzal jen to dobrý. To ponaučení pro budoucnost.

Protože nechat se tím ovlivnit je to nejhorší, co můžete udělat. Nechat to na sebe působit 100% je špatný. Nechat to na sebe působit jen 50% je špatný. Vezme si z toho jen to, co nechcete v budoucnosti udělat. "Vím, že nebudu své dítě nikdy kritizovat za jeho postavu a pokusím se od jeho narození odstranit možnost, že by někdy nespokojené bylo.", "Vím, že své dítě nikdy neuvidím a neponížím. Ani sama, ani na veřejnosti"

Pokus vytáhnout si z toho to dobrý se cení a neuvěřitelně vám pomůže.

Já, která jsem se nechala ovlivnit svým otcem už to nevrátím. Nevrátím to neuvěřitelné trápení. Pocit, že jsem tlustá a nejhorší mi ještě dlouho zůstane i přesto, že se pokusím neovlivnit se jím. Ale když do toho jednou spadnete, tak není cesty zpět. Nikdy nebude cesty zpět.

Jsem nedokonalá. Svojí postavu nenávidím. Nesnáším celkově sebe. Jsem strašná. Ale snažím se naučit se milovat. Snažím se nebát se podívat se do zrcadla a neodvrátit pohled. Snažím se čistit si mysl. Snažím se být šťastná a ne strašná. A vím, že sama to nezvládnu. Na to jsem moc slabá. Vím, že potřebuju pomoc od svých nejbližších.  Potřebuju pár hezkých slov, která by mě přesvědčila.

Stačí tak málo. Proto prosím, když vidíte něco nádherného, pochvalte to. Uvidíte slečnu co má nádherný šaty, řekněte jí to. Řekněte jí, že jí to hrozně sluší. Protože třeba zrovna ona tohle slyšet potřebuje.

Dám vám úkol, který nemusíte (ale můžete splnit). Den po tom, co si tohleto přečtete, tak dávejte lidem najevo všechno. Říkejte lidem svoje pocity. Chvalte kabelky, učesy, líčení. Chvalte to, co se vám líbí.

Udělá to šťastný vás a ještě víc ty okolo.

Zítra do toho jdu, kdo to zkusí taky? Pište mi to třeba do zpráv nebo komentářů. A třeba i zpětnou vazbu, potěší mě moc, když to někdo zkusí.

Dobrou noc drazí, neusínejte se špatnou náladou. Není potřeba ji mít zkaženou.

(Že to říkám zrovna já... Hah.)