„Nemusíš se omlouvat, neznám tě. Neměla jsem tě nutit," mlčíc jsem se na něho koukala, viděla jsem jak má celé mokré tváře, vypadal dost smutně.
„Co se ti stalo?" zeptala jsem se vyděšeně.
„Ne, nic. Všechno bude v pohodě," odpověděl, ale najednou se ještě více rozbrečel a já ho silně objala, ikdyž jsem neznala jeho jméno musela jsem to udělat.
„Pššt, všechno bude v pořádku." Hladila jsem ho po zádech, bylo mi ho strašně moc líto.
„Nemusíš se o mně starat. Jsem jen troska o kterou se nikdo nezajímá," řekl a já nechápala proč jsi o sobě myslí tak špatné věci, které nejsou pravdivé.
„To není pravda, jsi strašně super," snažila jsem se ho povzbudit, ale byl pořád stejně smutný.
Už teď se mi chce brečet a to jsem teprve na začátku povídky😭😭😭
Je mi ho tak líto.
ČTEŠ
Wrong memories (S.M) |Short story|✔
Fanfiction„Ahoj," řekla jsem klukovi, který seděl na dřevěné lavičce a mlčivě seděl. „Proč mi neodpovídáš já ti nic neudělám," snažila jsem, aby řekl aspoň jedno slovo. „Já ti nevěřím," odpověděl a pomalounku se otočil ke mně zády.
