Už jsou to dva dny potom co jsem byla v nemocnici, ale nikdo mi zatím nevolal. Bojím se, Shawn si to nezaslouží. Je mi ho tolik líto, všechno co jsme spolu prožili byli krásné chvilky, ale Shawnovi se bohužel něco muselo stát.
„Crr, crr," zvonil mi můj mobil na nočním stolku.
„Ano?" zeptala jsem se dost vyplašeně.
„Shawn je právě v ohrožení života, byl bych rád kdyby jste přijela, ale honem," vyhrkl ze sebe doktor a než jsem cokoliv stihla říct tak to zavěsil.
Rychle jsem se oblékla a nasedla do auta, kterého jsem dostala od rodičů k narozeninám.
Teď zase chvilka napětí.
Já tohle psychicky moc nedávám.
Je mi Shawna strašně, strašně líto😭😭😭
ČTEŠ
Wrong memories (S.M) |Short story|✔
Fanfiction„Ahoj," řekla jsem klukovi, který seděl na dřevěné lavičce a mlčivě seděl. „Proč mi neodpovídáš já ti nic neudělám," snažila jsem, aby řekl aspoň jedno slovo. „Já ti nevěřím," odpověděl a pomalounku se otočil ke mně zády.
