„Nechci ti nic udělat, chápeš?" řekl dost napjatě a sklesle.
Strašně smutná jsem odešla domů, vyzula jsem se a zamířila jsem směrem do svého pokoje.
Podívala jsem se z okna a Shawn už na své lavičce nebyl a to už jsem byla vystrašená ještě víc.
„Co se stalo, Ellie?" zeptala se mě máma když přišla náhle do mého pokoje.
„Nic, mami," odvětila jsem dost smutně.
„Ellie, mě můžeš říct všechno," řekla a usmála se.
Najednou jsem začala brečet, protože jsem si vzpoměla na Shawna, kterého mám strašně ráda.
„Neplakej, všechno bude v pořádku," řekla máma, která vypadala dost starostlivě.
„Nebude! Shawn je na mě naštvaný, já ho miluju a on se na mě naštval. Já vlastně ani nevím, bylo to tak rychlé," řekla jsem ubrečeně a strašně nešťastně.
„Ellie, klid. Pochybuju, že by na tebe byl naštvaný tak dlouho. Určitě je to hodný chlapec. Myslím si, že si na tebe vzpomene a odpustí ti to," řekla máma povzbudivě.
„Třeba jo, ale bylo to tak narychlo," byla jsem pořád trochu zmatená, protože jsem to vůbec nečekala.
„Možná to bylo narychlo, ale určitě není Shawn někdo kdo by nikomu nedokázal odpustit," přesvědčovala mě stále.
Další kapitolka. Myslíte si, že jí to Shawn odpustí nebo ne?
Bude to takové překvapení, taky mám ráda natahování😂
ČTEŠ
Wrong memories (S.M) |Short story|✔
Fanfiction„Ahoj," řekla jsem klukovi, který seděl na dřevěné lavičce a mlčivě seděl. „Proč mi neodpovídáš já ti nic neudělám," snažila jsem, aby řekl aspoň jedno slovo. „Já ti nevěřím," odpověděl a pomalounku se otočil ke mně zády.
