„Jak to můžeš vědět ani mě neznáš," řekl zarmouceně.
„Tak mi o sobě něco řekni, tvoji minulost atd.," řekla jsem mu a trochu se usmála.
„Já nevím, jestli ti mám věřit," odpověděl mi a snažil se o úsměv.
„Neboj, nejsem taková, že bych to všechno vykecala," usmála jsem se a Shawn cukl koutkem na náznak úsměvu.
„Když mi bylo deset let moji rodiče zemřeli na neznámou nevyléčitelnou nemoc a mě dali do dětského domova, tam se mi posmívali a šikanovali mě, nechápali mě, mou osobnost atd. Proto také nevěřím lidem," řekl a já ho silně objala.
„To je dost smutné, Shawne. Jsi hodně silná osobnost," on se trochu usmál.
„A proč chodíš na tohle místo?" zeptala jsem se ho a čekala na odpověď. Připadala jsem si dost zvědavě.
„Protože mě sem každý den vodila máma. Mám tohle místo dost rád," od teď jsem ho dost dobře chápala. Proč nevěří lidem atd. Prožil ve své dětství dost tragicky a navíc o něm ještě nevím všechno.
Zase se mi Shawna bylo strašně líto😭😭😭
Taky to tak máte u nějákých smutných příběhů o Shawnovi?
ČTEŠ
Wrong memories (S.M) |Short story|✔
Fanfiction„Ahoj," řekla jsem klukovi, který seděl na dřevěné lavičce a mlčivě seděl. „Proč mi neodpovídáš já ti nic neudělám," snažila jsem, aby řekl aspoň jedno slovo. „Já ti nevěřím," odpověděl a pomalounku se otočil ke mně zády.
