„Dobře," řekla jsem dost smutně a čekala v čekárně až mě konečně dovolí jít za Shawnem, chtěla jsem ho strašně moc vidět, chyběl mi jeho úsměv, objetí...
Po deseti minutách...
„Můžete jít za panem Mendesem jestli chcete," řekl doktor a já kývla hlavou na souhlas.
Přišla jsem dovnitř a uviděla ho tiše oddychovat na nemocniční posteli. Obešla jsem postel a sedla si na dřevěnou židli, která tady bývá vždy.
Chytla jsem ho za ruku a přitom jemně hladila po jeho oříškově hnědých vlasech.
Ahoj Shawne, jsem ráda, že tě vidím. Chtěla bych, aby jsi se probudil, nedokázala bych žít s tím dojmem, že nežiješ. Miluju tě, vyčítám si to, že jsme se pohádali, nechtěla jsem, aby se ti něco stalo, nečekala jsem to.
Prosím...
Začali mi téct slzy čím dál tím víc, dost mě mrzelo, že člověk na kterém mi záleží je ve vážném stavu.
ČTEŠ
Wrong memories (S.M) |Short story|✔
Fanfiction„Ahoj," řekla jsem klukovi, který seděl na dřevěné lavičce a mlčivě seděl. „Proč mi neodpovídáš já ti nic neudělám," snažila jsem, aby řekl aspoň jedno slovo. „Já ti nevěřím," odpověděl a pomalounku se otočil ke mně zády.
