Doctor

1.

Zatlačím do těžkých skleněných dveří. Při vstupu do budovy mě v nose zašťípe typický nemocniční pach jakési desinfekce. Hned u vchodu se nachází recepce. Znepokojuje mě, jak málo je tu lidí. Zřejmě sem moc normálních lidí nechodí, když je to klinika určená hlavně pro studenty mé univerzity. Zařadím se do fronty k recepci. Naštěstí nečekám dlouho.

Z vlastní iniciativy bych sem ani nevkročila. Bohužel mě matka donutila už konečně jít v mých 20 letech ke gynekologovi. Možná už opravdu bylo na čase.

Když na mě přijde řada, sestřička si zapíše pár mých údajů a podá mi do ruky kartičku.
,,Doktor Tomlinson má ordinaci hned tady na pravo," ukáže na nedaleké modré dveře.
Zarazím se. ,,Doktor Tomlinson? Ale já jsem chtěla k paní doktorce Heribergové," vysvětluji zmateným hlasem.
Sestřička se mile usměje. ,,Ale doktorka Heribergová má teď dovolenou. A navíc má plno, takže nepřijímá nové pacientky."
To snad ne! Já přeci se nemůžu nechat vyšetřit... mužem.
,,Ach, aha. Tak já přijdu, až se jí něco uvolní."
,,Drahá, to byste se načekala! Navíc už vás má pan doktor v seznamu pacientů." Nedala se odbýt.
,,Stejně bych radši šla k paní doktorce..." Sklopím oči ke kartičce, kde je mé jméno, rodné číslo, dnešní datum a razítko s adresou nemocnice a jménem Mudr. Louis Tomlinson.
,,Slečno, nemáte se čeho bát," povzbudivě se na mě usměje. ,,Pan doktor je velice šetrný, všímavý a inteligentní. Navíc má modernější postupy, než paní doktorka. A nemusíte mít obavy, protože je opačného pohlaví. Vždyť v celé nemocnici platí za jednoho z nejlepších lékařů."
Do poslední chvíle jsem doufala, že sestra ustoupí a že štěstí bude stát na mé straně. Bohužel.

Posadila jsem se do křesla před ordinaci a celá vyklepaná čekala, kdy mě sestra pozve dál.
Koluje ve mně strach. Co když mě ten starý doktor bude nějak nepříjemně ošahávat, nebo mít oplzlé narážky, i když by neměl? Bude to trapné, protože se budu stydět. Nikdy jsem na takové prohlídce nebyla a netuším, co od toho čekat. V ruce muchlám kartičku a svůj menstruační kalendář, nervózně těkám očima po čekárně, v ústech mám sucho a mám sto chutí utéct...

,,Slečna Victoria Rodriguez, prosím!" Vytrhne mě z přemýšlení hlas sestry.
Pomalu se postavím a při cestě do ordinace se snažím uklidnit svůj dech, ale moc mi to nejde.
Sestra za mnou zavře dveře a ukáže mi, kde si mohu odložit. Hned za vchodem do ordinace se nachází bíla plenta, takže pacient nevidí, co se děje v za ní a k mé úlevě ani lékař neuvidí to, jak se svlékám.
,,Myslím, že můžete jít domů, Samanto," ozve se hluboký chraplavý hlas. Předpoklám, že patří doktoru Tomlinsonovi. ,,Tohle je dnes poslední pacientka, zvládnu to úž sám."
,,Děkuji, pane. Kdybyste něco potřeboval zavolejte sestrám ze 2T. Hezký zbytek dne."
To snad ne! Nemyslí tím, že mám být při vyšetření s tím mužem sama?
,,Vám také, Samanto."
Sestra opravdu odchází.
Nastane hrobové ticho.
Stojím za plentou jen ve spodním prádle ješté dobrých pár minut, než se odvážím předstoupit před gynekologa.

Doktor Tomlinson stojí otočen ke mně zády, dívá se z okna a prohlíží si mou kartu.
,,Chcete předepsat antikoncepci a ostatní není podstatné, předpokládám," promluví směrem k oknu, přesto pochopím, že otázka je směřována ke mně. Ale já bohužel netuším, o čem to mluví. Nespletl si mě s někým?
,,Emm... Ne," odpovím tiše. ,,Přišla jsem jen na prohlídku."

Doktor Tolinson se očividně zarazí a otočí se tváří ke mně. V tu chvíli zatajím dech, brada mi poklesne...

Není to vůbec starý muž. Naopak. Může mu být tak... 29? A je... je nádherný. Hnědé vlasy i vousy má upravené, postavou je vysoký. Nikdy jsem neviděla hezčí modré oči.

,,Jen na prohlídku... jistě. Dobrý den, jsem Louis Tomlinson," podá mi ruku.
Rozklepaně ji přijmu a stisknu ji. Jeho dlaň je oproti mé klidná a tak teplá. Hřejivý stisk mě má nejspíš uklidnit, ale já se místo toho začnu ještě víc stydět.
Pokyne mi, ať se posadím na židli k jeho psacímu stulu. Učiním tak a on sám se usadí na židli naproti mně z druhé strany stolu.