Doctor

9.

Pohled Victorie

Jeho poslední slova mi zní v hlavě. Mám skoro křeč z toho, jak na něj zírám s otevřenou pusou. Snažím se to celé nějak vztřebat, ale sotva si tu věc dokážu připustit.

,,Victorie?" Osloví mne opatrně. Asi se chtěl ujistit, zda jsem stále duchem na zemi.
Sklapnu pusu, ale nepřestávám na něj zírat. Tváře mi hoří. Konečně si uvědomím co mne nejspíš čeká, ale nevím, jestli to ustojím. Nikdy by mne taková věc nenapadla.
Sklopím pohled kamsi hluboko do podlahy.
,,Děsí tě to? Bojíš se?" Zeptá se starostlivě.
Neodpovím, ani nic nenaznačím, myslím, že odpověď zná sám.

Proč? Všechno bylo do teď tak dokonalé a jen po pár minutách se vše muselo obrátit naruby!
Jen proto, že jsem panna musím absolvovat toto? Dnes? Nemohl by snad počkat dokud... Nebylo by snad jednodušší, kdyby mne sám zbavil mé nevinnosti a pak by mohlo vše probíhat hladce, standartním postupem, klasickým vyšetřením?

Louis si přitáhne židli a posadí se naproti mně. Nakloní se a do dlaní chytne mé roztřesené ruce. Dívá se mi do očí. Kombinace tohoto a vnímání tepla z jeho rukou mi dělá dobře.
Povzdechne si.
,,Zlatíčko moje...," začne a vypadá to, že se chystá k delšímu proslovu.
,,Vím, že to zní děsivě, ale ve finále to opravdu není tak hrůzné, jak to vypadá." Vážně? Jemu se to lehce řekne. Jen na to zavrtím hlavou.
,,Dobře. Pamatuješ si minule na ten teploměr? Jak jsem ti ho kousíček zastrčil do konečníku?" Zvednu k němu hlavu a pomalu přikývnu. Na to si opravdu pamatuju až moc dobře. Zasouval teploměr nakraj mého zadečku a už jen tam se mnou dělal neplechu. Tak intenzivní, příjemné pocity, i přes tu malou bolest! Cela se až třesu Chtěla bych to prožít znovu, ale tenhle pocit je přeci tak nestydatý...

,,Výborně. To bude něco obdobného. Akorát místo teploměru použiji svůj ukazováček."
Zalapám po dechu. Ukazováček? To jako že mi strčí svůj prst do mého konečníku?
,,Ukazováček?" Nechápu.
,,Ano, drahá. Ukazováček. Někdy přidám i prostředníček, když bude třeba." Vysvětlí. A sakra?
,,Victorie, já vím, že je to pro tebe šok a chápu tě," hladí mé ruce a prejíždí ukazováčkem po mé tváři. Ano, ukazováčkem, který bude za nějakou chvíli zajíždět úplně jinam. ,,A taky vím, že je to velice intimní metoda, která není zrovna každému příjemná. Ale myslím, že už si v tomhle navzájem můžeme věřit, po tom, co jsme prožili." Mrkne na mě. ,,Můžeme to brát jako naše vzájemné sexuální potěšení." Poslední větu spíš zašeptá.

Posledními slovy mne spíš zarazí, ale itak se nad tím musím pousmát. Lehce stisknu jeho ruku. Louis se také pousměje. Každý vyhledáme oči toho druhého. Najednou vše ostatní vymizí. Jsem tu ja a on, naše vzájemné lehké doteky a hluboké pohledy.
Jenže z ničeho nic se Louis zvedna a kde směrem ke dveřím? On odchází? Dívám se za ním. Bere za kliku, ale nejde pryč. Jen nás zamkne.
Tázavě na něj pohlédnu.
,,Nepotřebuji, aby nás kdokoliv rušil," ušklíbne se. V tom má pravdu. Bylo by víc než ponižující, kdyby nás načapala některá ze sester, jak má Louis prsty uvnitř mé zadní... dírky!

,,Kurva!" Zakleje Louis. Vyděsím se, ale následně uklidním. ,,Chybělas mi. Nikoho jsem neměl takovou potřebu vidět! Victorie..."
,,Já..." Chtěla jsem říct, že to mám úplně stejně, ale místo toho mne Louis pevně chytne a zvedne si mne do náruče a spojí naše rty.
Okamžitě mi z úst vyjde slastný sten.
Líba mne vášnivě a hladově, přesto je v jeho polibcích tolik něhy. Zatmí se mi z toho před očima. Vnímám jen jeho doteky. Někam se přemisťujeme a  za okamžik mne pokládá na lehátko.
,,Loui," vzdychnu.
Mírně se odtáhne. ,,Victorie..."
Mezi námi panuje nejostota, co bude dál.
Dívá se mi do očí a narovná se.

,,Svlékni se."

Jeho dominantní nekompromisní tón mne pobídne to udělat. Pomalu si stáhnu z ramen mikinu a odložím ji.
Přepadne mne vlna nejistoty a strachu. Zněl tak nadřazeně, až panovačně....
,,Loui?" Mluvím vyplašeně. ,,Co chceš dělat?" Polknu.