Doctor

5.

Pohled Louise

Mozek mi zaplavují vlny endorfinu, když se dívám na tu drobnou, mladou, rozkošnou holčičku schoulenou u mě v náručí. Tiskne se mi k nahé hrudi a pokaždé, když se ozve hrom, jemně sebou trhne. Je tak sladká!
Musím se nad tím vším usmát. I když je mi neskutečně líto jejího zdravotního stavu a toho omdlení, jsem tak vděčný, že mi sama od sebe vplula přímo do nářuče. A teď mi tu leží schoulená na mé hrudi, v mojí posteli. Jak dokonalý je tento večer! A ještě bude... Protože já ji dostanu. Vezmu si to její nevinné tělíčko, které mi sama a ráda předloží. Chudinka, myslí si, že vidím problém v tom, že ještě s nikým nespala a nemá žádne zkušenosti. Naopak. Victorie je pro mně tímto tolik výjimečná. Samozřejmě je tu i řada dalších věcí. Její nevinnost, krása, plachost... Vzrušuje mne celá. I když mi opravdu hlava nebere, jak je možné, že ji nikdo přede mnou neojel. Teď jsem dostal přiležitost. Musím to udělat já a co nejdřív. Dřív, než to udělá někdo jiný, nebo než si to stačí maličká rozmyslet. Jaká pocta pro mne, když mě sama doslova prosí, abych to byl já! Přesto, že jí domlouvám, aby v klidu počkala, a myslím to vážně, jen klopí zoufale oči. Myslím to s ní dobře, snad si to nevyloží jinak. Ale kdyby měla čekat... na koho by ještě čekala? Teď tady má mne. A já cítím, že jí nejsem lhostejný a že mé dotyky na jejím doposud neposkvrněném těle jí dovádí k šílenství. Chce mně. Já chci jí.
Vím, že bych neměl tolik spěchat jako ona, ale můj poklopec mi protirečí. Možna se to nestane ani dneska. Vím co mám dělat. Můj medicínský rozum mi říká ať povolím, ale chtíč na toto mladé dokonalé tělo je silnější než cokoliv. Neboj. Brzy už nebudeš panna, Victorie! Budeš moje! Moje malá holčička. Chci jen tebe. Žádnou jinou.

Opatrně ji položím pod sebe a hladím její jemné vlásky. Znovu chce něco říct. ,,Ale..." Zalkne se. ,,Ale ničí mne to. Vsechny holky se už aspoň líbaly, kdežto já..."
Vylívá mi své srdéčko. Stále se na ni dívám, nemohu z ní spustit oči.
Že bych byl vážně ve vsem první? Úplně ve všem? To by byl sen. Jestli tyhle dokonalé rty ještě nikdo předtím nelíbal, tak jsem asi Ježíš Kristus.
Chci ji políbit. Tolik toužím po doteku jejích rtů na mých. A ne jenom tam...

Občas ni hlavou projede myšlenka, zdali to, k čemu se chystám je opravdu správné. I kdyby nebylo, je mi to jedno. Před pár hodinami jsem si řekl, ze neudělám nic proti její vůli. To hodlám dodržet. Ale když ona sama mne o to prosí! Přímo žadoní o to, abych ukončil veškerou její nevinnost a učinil z ní velkou slečnu.

Pomalu se k ní nakloním a uchopím ji za boky, abych k ní mohl být ještě blíž. Slyším její zrychlený dech.
,,Zavři oči, krásko," chci aby to pro ni bylo poprvé kouzelné. Pro nás pro oba. Váhavě oči opravdu zavře.
Uchopím její tvář jemně do dlaní. Víc se skloním k jejímu obličeji. Sice bych chtěl, aby se mi dívala do očí, ale nevadí. Jsme si tak blízko, až se skoro dotýkáme nosy. Přivřu radostí oči. To, o čem jsem snil od chvíle, kdy Victorie překročila práh mojí ordinace, se stává skutečností.
Teď už jsi jen moje.
Jemně přiložím rty na její.
To je dokonalé! Jsou tak jemné a čisté. Victorie překvapeně vydechne. Snad je v tom i slast. Nebrání se. Nechává mne pokračovat. Začnu jemně líbat její měkké polštářky.
Srdce mi tluče až nepovolenou rychlostí. Více se k ní natisknu a líbám ji vášnivěji. Tolik po ní toužím. S potěšením ucítím, že mi polibky pomalu a něžně oplácí. Užívám si ty dokonalé dotyky našich rtů. Ty její jsou tak sladké a teď už i dychtivé. Poznám, že se jí to líbí. I tak z ní jde nejistota, opatrnost a je vidět, že to nikdy nedělala, ale i přesto líbá dokonale. Pomalu jí zajedu rukou pod tričko. Lehce jí kroužím prsty po bříšku. Její kůže je tak hebká! Mohl bych se s ní mazlit pořád. Pod mými prsty trne.  Začne se lehce třást slastí když zamířím dlaní výše...