Doctor

7.

Opět děkuji moc za hezké odezvy k minulému dílu☺❤ Moc si toho vážím❤
Zároveň se omlouvám, že tento díl jsem slibovala tak před 150 lety, ale holt nebyl čas... Tak teď ho tu konečně máte!😉 Hezkou četbu, love u😙

Pohled Victorie

Padnu do postele vedle něj. Spokojeně se usmívám. Nejen nad sebou, ale hlavně nad Tomlinsonovou radostí a uspokojením. Oba celý akt stále ještě rozdýcháváme. Nikdy bych do sebe neřekla, že dokážu udělat něco takového, co dovede muže k orgasmu, co ho donutí vzdychat moje jméno.

Tomlinsonova ruka mne obejme kolem ramen, čímž si mne přitáhne víc k sobě. Položím si hlavu na jeho rameno. Vnímám jen horkost sálající z jeho těla a pozoruje jeho nadzvedávající se svaly v rytmu dechu.
Tiše promluví: ,,Udělalas mě tak dobře. Tohle jsem dlouho potřeboval, děkuji." Políbí mne na čelo.
,,Takže to nakonec nebylo tak hrozné, pane?" Vzhlédnu k němu.
Zasměje se tomu. ,,Bylas dokonalá." Jeho slova mne zahřejou u srdce. Najednou už si nepřipadám zas tolik nezkušená a neznalá, ale naopak se cítím díky Tomlinsonovi výjimečně.
,,Victorie, nač pořád ty formálnosti. Nejen že si připadám vzdáleně od tebe, ale i staře a věř mi, že to není moc pohodlné, když mi vykáš."
Po těchto slovech se začervenám. Má pravdu. Je to zvláštní. Ani jsem si nevšimla, kdy mi začal tykat.
Podá mi ruku. ,,Jsem Louis," nabízí mi tykání.
Já jeho ruku i s nabídkou bez problému ochotně přijmu.
,,Victorie." Stisknu mu s úsměvem dlaň.
,,Tak to bude lepší, nemyslíš?" Zasměje se tomu.
,,Jistě. I když je to zvláštní. Jste... tedy jsi můj lékař a jsi také o trochu starší než já," namítám.
,,Já vím, ale věk je přeci jen číslo ne?" Mrkne na mě. ,,A teď nejsme u mne v ordinaci, takže můžeme status lékaře a pacientky prozatím smazat."
,,To je pravda." Uvelebím se pohodlněji na jeho rameni. Louis mne začne hladit po boku. Všechno s ním je tak příjemné.
,,Tohle všechno je tak hezké...," zašeptám.
Podívá se mi hluboko do očí.
,,Opravdu? Nevadí ti že jsi své první sexuální zkušenosti prožila s o tolik starším a zkušenějším chlapem?" Řekne jakoby svůdně, ale slyším v jeho hlase i náznak čehosi skrývaného.
Zapřemýšlím, i když odpověď znám už předem.
,,Nevadí. Děkuji..."
,,Za co?" Uchechtne se.
,,Za to... všechno co se teď stalo." Sjedu pohledem naše nahá těla, která jsou toho důkazem.
,,Nazývejme věci pravými jmény, Victorie," zavrčí mi Louis do ucha. Zuby jemně přejede po okraji mého ucha a skousne mi ušní lalůček. Vydám ze sebe tichý vzdech.

Opatrně položím ruku na jeho druhé rameno, takže ho jemně objímám jednou rukou.
Pořád nevím, zdali si tohle k němu mohu dovolit, zda je to správné. Ale on neprotestuje.
,,Victorie?" Zamrkám. Chce po mně, abych řekla to, co se před chvílí odehrálo.
,,Emmm..." Začnu. ,,No, za to, že jsi mne poprvé políbil a pak přivedl k mému prvnímu orgasmu." Jakmile to dořeknu, odmlčím se a studem za to, co jsem zrovna řekla, se mé tělo otřese. Víc se k němu přitisknu a schoulím se do klubíčka.
,,Jsi tak rozkošná, když se stydíš. Pojď ke mně," zaculí se a přetáhne mě na svou hruď.
,,Ale mně to vadí," namítnu. Jen zakroutí hlavou na nesouhlas.

Jeho rty se něžně přitisknou na ty mé. Přivřu oči a užívám si ten slastný pocit při pohybech jeho rtů. Naše polibky se za okamžik stanou vášnivějšími.
Na okamžik se odtáhne. ,,Víš, o čem mluvím?" Hned na to opět spojil naše rty.
Zapřemýšlím, ale nemám ani tušení. Přece jen v této oblasti nejsem nikterak zběhlá. Zadívám se Louisovi do očí a hledám odpověď. Asi vytuší.
,,Všechno tohle," opře se svým čelem o moje a hřbetem ruky mi přejede po tváři. ,,Ta tvoje panenská nevinnost mne dovádí k šílenství."
Stále se mu dívám do očí bez jakékoliv odezvy. Pokračuje.
,,Tvoje čisté tělo, tvoje nevinnost v očích, tvoje přirozená krása, ta opatrnost a nejistota! Nedokážu popsat své pocity, když mohu být první kdo se mohl dotýkat tvé neposkvrněné kundičky. Pochop, pro mě je to také v něčem nové. Nikdy jsem s pannou nebyl. To je ale jedno..." Chrlí na mne informace dál. ,,Proč tohle na sobě nemáš ráda?"

Místo odpovědi na něj jen vyjeveně koukám. Jen pokrčím rameny. Nic víc.  Nechci ho zatěžovat svými problémy. Nemám na to právo a navíc by o mně mohl mít divné mínění.

,,Victorie," prolomí ticho. ,,Je to část tebe, časem se to změní, až najdeš toho, kdo tě bude milovat takovou, jaká jsi. Pro něj budeš dokonalá, a proto budeš dokonalá i pro sebe."
Poslouchám a uvědomuji si, že má pravdu. Ale není to snad v dnešní době tak vzácné, až absurdní, najít někoho takového?
,,To všechno zní velice hezky a slibně, ale není to v reálu nemožné, najít někoho, kdo vás bude milovat takového, jaký jste?"
Zamyslí se. Začne mi prsty přejíždět po zádech. ,,Máš pravdu. Ale není to nemožné, jen velice těžké."
Povzdechnu si. ,,Jsem naivní."
,,Proč?" Nadzvedne Louis obočí.

Jen se k němu víc přitisknu a chvíli nic neříkám. Kam tahle konverzace směřuje? Všechny předešlé věty mne donutí se na to dívat z jiného úhlu. Tohle celé je velice zvláštní situace. Vlastně jako z nějaké červené knihovny.
Stydlivou studentku, kterou okouzlí gynekolog, zasáhne jakýsi nečekaný zkrat. Když se probudí, je u svého prince doma, kde se rozpovídají o celé situaci. Je jí nabídnut nezapomenutelný sexuální požitek s mužem snů a nevinná dívka neodmítne. Po onom aktu oba leží v něžném objetí, tělo na tělo a vedou přátelskou láskyplnou konverzaci, plnou lichotek a erotiky. Konec? Jaký je v tomhle smysl?
Zatřesu hlavou. Přeci se z mého slušného já nestala ta tuctová laciná běhna z hodiny na hodinu?!! Tyto myšlenky jsou samozřejmě na místě. Vždyť je to muž, kterého sotva známa a jen tak pro nic za nic mu vlezu do postele? Zatřesu hlavou ve snaze své pochybnosti odehnat.

Mírně se od Louise odtáhnu.
,,Děje se něco?" Ustaraně se na mě podívá.
Proč to vše dělá? Přece není možné, aby ke mně po tak krátké době něco cítil. Možná se takhle mile chová ke všem. Třeba jsem jen jedna z mnoha.
Sklopím pohled ke svým prstům.
,,Loui, nevím, jak všechno tohle, co se tady stalo, mám vnímat. Jsem sama ze sebe zmatená. Znám tě sotva pár hodin, je mezi námi stále jen vztah lékař-pacient a já jsem se s tebou malem vyspala." Složím hlavu do dlaní. Připadala jsem si jako počestná děvka.

,,Ale notak, zlatíčko. Co tě to pořád napadá? Ber to tak, jak to je. Tobě se to snad se mnou nelíbilo?" Hladí mne po zádech.
,,Líbilo. Jsi tak milý..."
,,No tak vidíš. V čem je problém?" Neodvážím se na něj podívat.
,,Budu jako nějaká laciná děvka, protože po dnešku už se asi neuvidíme."
,,Koťátko... nad čím to přemýšlíš?" Položí mi ruce na ramena. ,,Podívej se na mě." Mluví klidným hlasem.
Učiním tak.
,,Nejsi žádná laciná děvka. Takhle bych si nikdy nedovolil tě nazvat. Myslíš snad, že tě tahle zkušenost tolik změní? Nezmění. Věř mi. Jsi pořád panna a stejně čistá. Jen jsme spolu prožili něco moc krásného. A proč bychom se nemohli vidět. Uvidíme sd maximálně za týden u mě v ordinaci."
,,Sám- sám jsi říkal, že půjdu k doktorce  Heribergové a my už se nesetkáme..." Namítnu.
Louis si povzdechne.
,,Ano, to jsem říkal. Ale hned na to jsem toho litoval. Neboj se. Zůstaneš u mě, nikomu tě nedám, holčičko. Jsi jen moje." Políbí mne.
Jeho slova mne utiší a zároveň mi spadne kámen ze srdce. Nikomu tě nedám. Jsi jen moje.

,,Nemám co na to říct." Jen ho rychle obejmu a nepoušťím. ,,Jsem za to vlastně šťastná, že dnešek může být takový, jaký je. Vše je tak krásné." Uvědomím si nahlas.
Louis mne obejme zpátky. Uslyším, že se spokojeně zasmál.
,,Ano. Je to krásné mít v náruči tak výjimečnou ženu, jako jsi ty." Políbí mne za ucho.
Nečekaně spadneme zpátky do postele.
,,Už o ničem nemluvme, prosím," zašeptám mu do krku.
,,Neboj. Jen si užívejme ten klid a lásku...." zašeptá a něžně mne zašne hladit a líbat.
Vše mu oplácím. Před půlnocí mne zabalí do deky, ještě jednou nás oba přikryje a já mu sladce usínám na hrudi v jeho bezpečném objetí.
,,Sladké sny, Victorie." S těmito slůvky mi dá pusinku na dobrou noc a já usínám v tak klidném spánku jako nikdy.