Sonet I. Hrdost chrousta

113 17 6
                                    

Letěl lesem dlouhou nocí,
bzukot křídel nesl se doubravou.
Kupředu hnal se mermomocí,
dávno již nebyl jen ponravou.

Dávno již nebyl jen pouhou larvou,
teď hrdě a dospěle uháněl vpřed.
Sic znaveně uháněl, však nepadl únavou,
neb ten hněv ho nenechal vrátit se zpět.

Blížil se pomalu, blížil se k domovu,
jejž mravenci zákeřní zpustošili.
Jak blížil se blíž, už chystal se ku lovu
těch bídníků, již jeho rodinu zradili.

Tak snesl se chroust na území nepřátel,
kousl ho první pár z tisíce kusadel.

PseudopoesiaeKde žijí příběhy. Začni objevovat