Zasmál se v tichu, když procházel lesem,
když procházel lesem a poslouchal ptáky,
ač blížil se déšť, jak šeptaly mraky,
on poslouchal ptáky a přemítal: "Kde jsem?"
Snad zabloudil hvozdem, snad zabočil špatně,
snad sešel jen z cesty, snad najde se lehce.
Však věděl, že domů zpět vrátit se nechce,
když rozmlouval s drozdem a sledoval laně.
Ten drozd zpíval árie o smrti králů
a ten, který poslouchal, zaplakal s ním.
Pak slzy se smísily s deštěm mdlým, studeným,
jenž smyl smutek z tváří, ač rozvážně, pomalu.
Déšť smutek omyl, však ozvěna zůstala,
ozvěna árie, truchlivá, zoufalá.
ČTEŠ
Pseudopoesiae
PoésieJak řekl Titus Lucretius Carus: "Nejlepší odpovědí hlupákovi je mlčení." A jak pravil Quintus Horatius Flaccus: "Vod pro ryby je všude a látka pro básníky taky."
