Nad malým náhrobkem žalostně stál
v mdlém přítmí večera a v řídké mlze.
"Zemřel, žel, ač měl žít navěky, dál,
vzpomeň na jeho smrt, nebraň se slze.
Takto ho zavraždil zlý zrádců dav,
národ, jímž kdysi byl tak milován."
Nad malým náhrobkem v smutku stál sám,
slzy mu kanuly na epitaf.
Od smrti uběhlo jedno sto let.
Předtím žil na světě milénia.
Tak jako roste a uvadá květ,
i pro něj přišla si sudba shnilá.
V korunách šuměl si vítr jak zmije,
na hrobě písmena: "Monarchie."
ČTEŠ
Pseudopoesiae
PoesíaJak řekl Titus Lucretius Carus: "Nejlepší odpovědí hlupákovi je mlčení." A jak pravil Quintus Horatius Flaccus: "Vod pro ryby je všude a látka pro básníky taky."
