Na ostré koruně kopce stál skald,
ve vlasech cítil dech lamače stromů.
Svou svíci nebeskou z modrého dómu
přineslo svítání v noční bazalt.
Skald čekal na ostré koruně kopců.
Nad hlavou slyšel hlas lokajů moří
a před ním krajina vraníků obřích,
živých hor a starých příběhů otců
šeptala cosi o hvězdném pohoří,
kde vlny smývají ostří ledovců,
kde hloupí mlčí a mluví jen moudří,
kde není tepání železných soudců.
Ztrácel se ve změti svých vlastních kenningů,
ztrácel své obrazy a všechnu vzpomínku.
ČTEŠ
Pseudopoesiae
PuisiJak řekl Titus Lucretius Carus: "Nejlepší odpovědí hlupákovi je mlčení." A jak pravil Quintus Horatius Flaccus: "Vod pro ryby je všude a látka pro básníky taky."
