Poezie XI. Portrét vladaře

68 12 2
                                    

Tohle je věnováno Rivaiře. Mám totiž pocit, že to všechno píšu jen díky ní. Kdyby mě nezahrnovala svými komentáři, asi bych nikdy nenašel takovou vůli psát dál.

Doufám, že se ti tahle bude líbit.

Kostnaté ruce mdlého slunce noci
kreslily obrysy mrtvolnými tahy
a nad ním zpívali tvoři mnohoocí
o muži, který stál v té krajině nahý.

Tiše stál, nehybně rozvalen nad davy,
nad davy storukých starců a kmetů,
nad tucty zlámaných zkřivených hřbetů
s vážností vladaře zhlížel své državy.

(Co to je?)

PseudopoesiaeKde žijí příběhy. Začni objevovat