Poezie IX. Sníh léta

83 7 12
                                    

Vstoupil jsem ze dveří do temnot zahradních.
Chlad ke mně přivinul ledové prsty.
Nasál jsem do plic vzduch nevinně čistý,
pohledem k nebesům jsem očekával sníh.

Chvíli jsem jen tak stál, koupal se v tichu.
Bylo to fantaskní a přece krásné.
Musel jsem na papír napsat kus básně.

Cítil jsem, jaký svět býval bez hříchu?


Pozn. Odpusťte další báseň s lehkým steskem po zimě.

PseudopoesiaeKde žijí příběhy. Začni objevovat