KIDNAPPED [Justin Bieber] Dokončeno ✔

2. - Strach

,,Už to začíná tak pojď" zakřičel na mě Will.

,,Jo už jdu" usmála jsem se a šla k pódiu. Uprostřed pódia byl mikrofon a u něho stál nás ředitel.

Po jeho proslovu jsme každý šli k mikrofonu a něco řekli. Pak přišla řada na mě.

,,No takže....budete mi všichni chybět, ale myslím si, že se určitě nevidíme naposledy. Jsem ráda, že jsem tu mohla studovat a zažít ty krásné vzpomínky. Děkuji všem" usmála jsem se a když jsem odcházela, všimla jsem si nějakého muže v černé kožené bundě s blonďatými delšími vlasy naproti pódiu vzadu u cesty. Sešla jsem schody a najednou tam už nebyl. Proč mám divný pocit? Stoupla jsem si vedle Tess a naklonila jsem se k ní.

,,Viděla jsi ho taky?"

,,Viděla koho?"

,,Toho muže v černé bundě. Stál u té cesty."

,,Beth asi to byl nějaký student. Jsi jen paranoidní"

,,Asi jo" Snažila jsem se o úsměv, ale moc se mi to nelíbilo. Nepřišel mi jako student. Nebudu to řešit. Jsem vážně jen paranoidní.

Pohled Justina

Viděl jsem ji tam stát na tom pódiu, jen tak bezbranou a samotnou. Klidně teď bych to mohl udělat, ale všichni by mě viděli. Já to udělám, až bude úplně sama, což bude brzy. Je tak krásná. S tou si užiju krásně. Už se nemůžu dočkat, až bude chtít pustit. Až se bude bát. Ach krásná to představa. Co ji krapet vystrašit? Nikomu to neuškodí.

Pohled Bethany

Když skončily proslovy, sedla jsem si se Sebastianem na lavičku. V tu chvíli mi zapípal mobil. Přejela jsem prstem po displeji pro odemknutí a zobrazila si zprávu.

Neznámé číslo:
,,Vidím tě"

Otočila jsem se a nikde nikdo. Fajn tohle mě už docela vyděsilo.

,,Děje se něco Beth?" Zeptal se mě Sebastian.

,,Podívej" Ukázala jsem mu zprávu a on se jen pousmál.

,,To si z tebe tady určitě někdo dělá jen srandu. Neboj se jsem tu s tebou" objal mě kolem ramen a já přikývla.

,,Nepůjdeme za ostatními?" Zeptala jsem se ho.

,,No já bych radši zůstal tady" jeho ruka se dotkla mě tváře a pomalu se přibližoval. Když byl jen milimetr od mých rtů, odtáhla jsem se.

,,Promiň, ale tohle ne. Jsi můj kamarád" Vstala jsem a šla někam jinam. Nemůžu. Já k němu nic necítím. Opět mi zapípal mobil.

Neznámé číslo:
,,Chudák, nechat ho tam rozvášněného to si kluk nezaslouží. Jsi pěkně zlobivá."

Rozhodla jsem se zareagovat.

From me:
,,kdo jsi?"

Neznámé číslo:
,,někdo, koho budeš brzy znát a rozhodně to nebude pěkné seznámení"

Zamkla jsem mobil a dýchala rychle. Mám strach. Tohle nebude jenom vtípek. Tohle bude někdo, kdo mě sleduje. Otáčela jsem se kolem sebe a nikde nikdo neznámý. Všude jen studenti. Bojím se to někomu říct, protože mi nikdo neuvěří. Ale moje pocity se dají popsat jen jedním slovem.
Strach.

Tak druhý díl tu máme. Doufám že se vám tahle fanfikce líbí. Děkuju a pokračování příště papa Ann ❤☺