KIDNAPPED [Justin Bieber] Dokončeno ✔

13. - Přežiju?

Po jeho slovech jsem věděla, že umřu.

Můj strach v těle narůstal a adrenalin s ním.

Takový strach jsem ještě nikdy nezažila. Strach z osoby.

,,klekni si děvko" řekl mi Justin, když jsme dorazili do sklepa. Byla tu zima a já byla nahá.

Opět mi zavázal ruce. Klečela jsem a on chodil okolo mě a rukou mě chytl za krk.

,,Ty jsi tak kurevsky sexy Bethany, ale ta tvoje pusinka je pěkně drzá i když dobře kouří.." odmlčel se a semkl na chvíli čelist tak, že mu byly vidět lícní kosti.

,,Víš...Bethany, jsi teprve druhá, co mi takhle odporovala." Chytl mě a začal mi přivazovat provazy k nohám.
,,Nikdy to nedopadlo podle pohádky"

Než jsem mrkla, visela jsem hlavou dolů.

Neviděla jsem ho. Vrtěla jsem se tam a provazy se mi zařezávaly do rukou a nohou. Slzy dopadaly na zem.

Byla jsem bezmocná. On mě ničí. Nenávidím ho.

Najednou se otevřely dveře a v nich ON. Měl bílou košili od krve a v rukou nůž.

,,Tak jak se máme hlavou dolů, Bethany?" Nahnul se a pohladil mě po tváři svojí krvavou rukou. Co asi dělal? Nebo to nechci vědět?

,,Asi se ptáš, proč jsem tak od krve....no víš Bethany...nemám rád, když mi lidi odporujou." Odřízl mě z provazů a já tvrdě dopadla na zem. Chytl mě a vedl do jedné místnosti s postelí. Na krk mi dal takový obojek a zašeptal

,,A ty jsi mi odporovala. Tohle tě bude hodně bolet" zatahal za obojek a tvrdě do mě vnikl. Zase.

Slzy se mi draly na povrch a ano. Chtěla jsem radši umřít, než být s ním.

,,Mami, zklamala jsem tě" řekla jsem si v duchu zatímco on přirážel.

,,Bolí tě to? To je dobře" Zasmál se.

Neměla jsem na nic sílu. Byla jsem slabá a vyčerpaná.

On mě tak zničil. Zničil mi život. Ničí všechno.

Najednou přestal. Bolelo mě všechno. Nohy, ruce, krk prostě vše.

,,Šukal bych tě dál, ale mám schůzku, takže se oblékni a přijď za mnou dolů. Zamknu tě tu, aby jsi nic nevyvedla."

,,Nemůžu" rty se mi klepaly zimou a strachem. Moje tělo leželo na zemi a nemohlo se pohnout. Přežiju?

Jako kdybych v tom těle už nebyla já.

Jako kdyby patřilo někomu jinému a ono vlastně patří. Jemu. Té stvůře.

Vzal mě do náruče a nesl nahoru. Hodil mi oblečení a čekal, až se obléknu.

Když jsem se oblékla, vzal mě opět do náruče a nesl do sklepa. Položil mě na nějaký stůl a do pusy mi dal šátek.

Svázal mě tak, že to bylo hodně utáhlý, takže šance na útěk je nula ku tisícům. Začala jsem brečet. Cítila jsem se jako oběť na vraždu.

Nahnul se ke mně a hlavu mi chytil do jeho rukou, na kterých měl igelitové rukavice.

,,Koťátko tohle není konec. Až za dvě hodiny přijdu, tak budu pokračovat protože..." odmlčel se a já se zhluboka nadechla..,,protože tohle je teprve začátek, Bethany Marzullo"

Je zajímavé, jak vás jediná slova jednoho člověka dokážou poznamenat.

Další díl je tu. Snad se vám líbil a pokračování příště papa Ann ❤☺