Zažíval jsem válku s mým mozkem, touhou a srdcem, protože každá část mně chtěla něco jiného. Skousl jsem si ret a v puse ucítil železný kroužek, který byl součástní mého spodního rtu.
Uslyšel jsem vrznutí židle a hlavu rychle otočil k onomu zvuku. Seděl tam, seděl tam on v celé své kráse s nezaujatým výrazem. Položil tác s jídlem na stůl a sám se posadil.
,,Nevadí?'' Pronesl hlubokým hlasem a já se málem udusil džusem, když na mě promluvil.
,,Ne.'' Přivřel jsem oči a snažil se ho nevnímat, ale nešlo to, protože dokonalost se ignorovat nedá.
