Má skřîňka sice už čistá byla, ale moje aura okolo těla rozhodně ne. Po rozhovoru s Loganem jsem si všechno uvědomil. Místo toho, abych bránil sebe a vztah, který mě dělá šťastným jsem seděl doma a litoval se. Choval jsem se jako ubožák, co byl lapen do sítě zoufalství.
,,Jasone?'' Špitl hlas vedle mně a já se okamžitě probral ze snění a upřel zrak na postavu, která mě se zaujetím sledovala. Gabi.
,,Jak ti je?'' Skousla si ret a ruku mu položila na pravé rameno.
,,Ujde to, nebudeme to řešit, ano? Jsem si jist, že takovýhle věcí se stane ještě hodně, ale já se musím vzpamatovat, a taky trochu bojovat.'' Pousmál jsem se, i když jsem byl celou tou mojí filozofií přesvědčen jen napůl.
,,Dobrá, nezajdeme na oběd?'' Rozzářil si jí obličej a já byl rád, že mě poslechla a bude to respektovat.
