Čekal jsem na domluveném místě a každou chvíli kontroloval čas na mých hodinkách na zápěstí. Byl jsem tak nedočkavý, nervozní, ale mohl jsem očekávat téměř vše. Po chvíli mě někdo otočil k sobě a já leknutím nadskočil. Zmateně jsem se díval do očí Logana a nemohl dýchat.
Poté jsem si ale všiml jeho smutných očí a dech se mi automaticky nahodil a ke všemu zrychlený.
,,O co tady jde?" Zašeptal jsem a čekal. Ucítil jsem jeho rty na mých. Zmateně jsem mu prohrábl vlasy a započal válku jazyků, kde neměl ani jeden navrch. Pak se ale ozval posměch a já zkameněl. Proč každý krásný okamžik někdo zničí? Rychle jsem od něj odstoupil a díval se na kluky okolo nás. Všichni se smáli... Pak přišla první rána, kopanec, svalení na zem a já tomu nemohl zabránit. Nemohl jsem zachránit sebe ani Logana.
