Šel jsem po chodbě a držel se za ruku s Loganem. Ano, já to dokázal! Dokázal jsem ignorovat jejich pohledy a už méně se opakující urážky, které jsem byl schopen alespoň z poloviny překonat. Nečekaně jsem se zastavil, když jsem u mé skříňky uviděl Gabi.
,,Já se ti tak moc omlouvám." Zašeptala Gabriella a nečekaně mi vplula do náruče. Nervozně jsem se ošil, ale po chvíli ji obejmutí s úsměvem opětoval. Loganovi v očích zářily radostné jiskřičky, protože jsem byl po tolika měsících konečně šťastný.
,,Nikdy jsem tě neměla políbit... Já to nevěděla, promiň mi to prosím. Měla jsem přijít dříve, ale já to nedokázala." Zavzlykala mi do mého trička a já ji objal ještě pevněji.
,,Gabi, vždy jsi a budeš má nejlepší kamarádka, minulost už neřeš." Pohladil jsem ji po zádech a poté o ni odstoupil.
,,Chtěl bych ti někoho představit." Utřel jsem ji slzy a díval se na její úsměv.
,,Tohle... Tohle je můj přítel, Logan." Vzal jsem ho okolo pasu a pořád trochu s ostychem ho políbil.
,,Jsem Gabriella, ale stačí Gabi." Usmála se po chvíli a také ho nadšeně obejmula. Gabriella se s tímhle nepárala.
Že by začínalo šťastnější období?
