Díval jsem se všemi směry, ale jakoby se vypařil. Jeho lavice zela prázdnotou stejně jako mé srdce. Možná, že to byla doopravdy láska? Nebo jsem byl jen příliš zaujatý? Kdo ví...
Čmáral jsem si do sešitu a popravdě kašlal na výklad učitelky, protože mě v tuhle chvíli nějaká zasraná matematika nezajímala, i když jsem věděl, že můj prospěch z ní není zrovna dobrý.
Až když zazvonilo, tak jsem zjistil, že téměř celou stranu pokrývalo jeho jméno. Nepříjemně jsem zavrčel a celou stranu vytrhl.
