Snapchat [M.Dobre, CZ] ✔

Nineteen - Girl

Vystoupila jsem na letišti v LA a z tama mi má letět letadlo do Česka. Ano letím rovnou úplně domů. Musela jsem chvíli počkat, ale zachvíli jsem zase mohla nastoupit do letadla a letět vstříc domovu.

Na letišti mě vyzvedla mamka. Hned v autě jsem jí řekla o Marcusovi, Lucasovi, dítěti a taky o Seanovi. Z dítěte byla i nebyla nadšená.

,,Mám na tede jedinou otázku. Chceš si to dítě nechat?"zeptala se a upřela na mě svůj zrak zkrz zrcátko, ale hned ho zase upřela před sebe na vozovku.

,,N-no, já jsem nad tím vlastně zatím moc nepřemýšlela. Ale asi a-ano. Nemůžu tomu vzít život, když ho to ještě ani nemá. To bych si do smrti vyčítala,"řekla jsem a po tváři mi stekla slza.

Máma zastavila u našeho domu a vystoupila. Já jsem ještě chvíli nepřítomně seděla. Vylezla jsem z auta, vzala si věci a podívala se na náš dům. Tak dlouho jsem tady nebyla. Usmála jsem se nad všemi krásnými i špatnými vzpomínkami. S nádechem jsem se rozešla vstříc svému starému domovu.

Vybalila jsem si věci do svých starých skříní. Padla jsem do postele a hned usnula. Byla jsem po tom dlouhém letu unavená.

Vzbudila jsem se asi o tři hodiny později. Převlékla jsem se z toho zmačkaného oblečení a šla ven na čerstvý vzduch. Procházela jsem Brnem a rozhlížela se všude kolem, jestli se něco nezměnilo. Jediné, co jsem tak spatřila byla nějaká nová společnost? Asi. Nějaký Zetko, či co. (Vím, že je to v Praze, ale shh 😂) Jen jsem kolem té budovy prošla a šla dál. Ale nějaká holka si mě všimla a začala pištět moje jméno. Hned běžela za mnou. Zmateně jsem na ni hleděla.

,,Vyfotíš se se mnou?"zmateně jsem přikývla a ona se se mnou vyfotila na svůj Iphone, ,,Mohal bych se na něco zeptat?"

,,Jasně,"odpověděla jsem stále trochu zmateně.

,,Proč, když je Marcus mrtvý se občas objevý nějaký tweet?"zeptala se mě. Nevěděla jsem, co odpovědět.

,,No, já, vlastně on není mrtvý. Taky jsem si to myslela. Až do toho než jsem ho potkala v New Yorku,"řekla jsem a sklopila pohled. Z očí mi zase začali stékat slzy.

,,Takže Marcus Dobre žije?"zeptala se s jiskřičkami v očích. Přikývla jsem.

,,Oh můj Merline! To je super! Můžete být zase spolu. Bylo by to super. Byli jste spolu tááák roztomilý,"usmála jsem se. Začali se mi vybavovat všechny ty vzpomínky s ním.

,,Miluji tě,"ztuhla jsem. Cítila jsem jeho rty na mém čele. Do sekundy byli zase pryč. Já ležela rovná jako prkno. Chvilku na to jsem už slyšela Marcusovo pravidelné oddechování. Stále jsem ležela zaražená. Nic takového jsem nečekala, ale jsem ráda, že to vím. Já ho taky miluju, ale jsme od sebe tak daleko...

Třeba tahle. Nejlepší vzpomínka na něj. To bylo poprvé, co mi to řekl. Sice nevěděl, že ho slyším, ale řekl to.

,,Tak já už půjdu,"řekla a já s přiblblým úsměvem přikývla. Procházela jsem Brnem a celou dobu ten úsměv měla na tváři. Začal mi vyhrávat mobil.

,,The club isn't best place to found a lover...,"přejela jsem po displeji a tím hovor zvedla.

,,Ano?"

,,Ahoj zlato, tady Sean,"ozvalo se. Úsměv mi strnul na tváři. Potom jsem se zase usmála. Mám ho ráda. Možná i něco víc, to nevím, ale určitě ho mám ráda.

,,Ahoj, proč voláš Seane?"zeptala jsem se ho a blížila se domů.

,,To nemůžu zavolat své holce? Jo a taky mě zajímalo, kdo byl ten kluk na letišti,"druhou větu řekl dost zvláštním tónem.

,,Můžeš, samozřejmě. Kluk? Jó ten. Můj ex. Pořád si myslí, že mě může dostat zpět, promiň,"bylo těžké to říct a lhát mu. Sice to je můj ex a vlastně mě asi i chce zpátky, ale stejně mám pocit jakobych mu lhala.

,,Tak ho příště pošli za mnou,"teď určitě mrkl. Usmála jsem se.

,,Dobře. Už musím jít. Zavoláme si zítra?"vytáhla jsem klíče z chytrého kamenu v květináči a odemkla.

,,Jasně, tak zítra. Miluju tě,"zastavila jsem se uprostřed vyzouvání. Polkla jsem.

,,J-já tebe taky. Ahoj,"rychle jsem to típla a oddechla si.

Ahojte 😊
Promiňte, že dlouho nebyla část, ale neměla jsem nápady a taky moc náladu na psaní...
Ale máte tu nový díl!

Love y'all 💙
Scamander's Queen 😙