Hříšní

Kapitola 1- Klíčová situace

  Jmenuji se Dany Clark. Je mi 17 let a studuji gymnázium. Poté bych rád šel na pedagogickou fakultu a stal se učitelem. Bohužel můj život se začal hroťit. A tohle je ten zlomový bod.

  Moje maminka zemřela,když mi byl rok. Táta se o mě musel postarat sám. Nic o tom nevěděl a ze začátku byl v koncích. Ale po letech si to osvojil. Když jsem nastoupil do školy, vrátil se na své původní místo ve sklárně. Tato práce ho vždy bavila, ale moc nevynášela. Netrvalo dlouho a táta neměl už ani na jídlo, natož na mé školné. A tady se to stalo...

  Sklárnu, kde táta pracuje, vlastní jistý pan Marty Elbowe. Na pohled je to tyran. Ale ve skutečnosti je to dobrák od kosti. Je sympatický,zábavný a vstřícný ke všem svým zaměstnancům. Bohužel ne v tom, co se platu týče. Je o něm známo, že má hodně známých na pozičně výhodných místech. Jeho nejlepším přítelem byl však mladý šlechtic, pan Konohare. Byl známý svým nadměrným kuřáctvím a nehranou láskou ke knihám. Říkalo se, že má v knihovně od každého autora alespoň jednu knihu. Většinu z nich i podepsanou samotným autorem, pokud tedy ještě žil. No a právě tento muž jezdil pana Elbowea velmi často navštěvovat.

  Bylo pondělí a zaměstnanci sklárny se hrnuly do práce. Mezi nimi byl i pan Clark, Dannyho otec. Již na  první pohled na něm bylo vidět jak je z práce unavený a sedřený, ale pracoval statečně dál. Říkal si:"musím makat! Syn dodělá gympl,pak si možná najde brigádu. Chce jít potom na fakultu, nevím ale jestli to s tímhle platem utáhnu!".Tohle si říkal každý den. Dělal to pro Danyho. On sám v jeho věku chtěl studovat, ale jeho rodiče mu to nedovolily. Proto chtěl svému synovi dopřát to, co jemu nebylo dopřáno. Na svém pracovišti měl dokonce i zarámovanou Danyho fotku z loňského focení. Stál tam v modro-bílé košili opřený o strom. Usmíval se na ní, jak to uměl jenom on. Takový úsměv, který zahřeje v zimním mrazíku jako horká káva. Jeho úsměv byl příjemný a Dany se takhle usmíval už jako miminko. A zůstalo mu to dodnes. Stačil vždy jeden pohled na tu fotku a pan Clark věděl,pro co to všechno dělá. Makal potom jako šroub třeba i přesčasy. Když se právě to pondělí dostavil na své místo,jeho kolegové se chovaly velice zvláštně. Všude bylo čistěji než obvykle."Přijede zase nějaká kontrola?",zeptal se nechápavě kamarádů. Ti jen zavrtěli hlavami."Je tu mladý pán", odpověděl mu jeho kolega a nejlepší přítel v jedné osobě Adam Linskey. Pan Clark pochopil, proč tolik povyku. Vždy,když má pan Konohare přijet, nechá Elbowe všechno uklidit a načančat, aby si jeho přítel nemyslel, že nedokáže zprovoznit ani sklárnu. Pan Clark to jednak chápal,ale bylo mu to i zvláštní.

mezitím v kanceláři Martyho Elbowea

"Povím ti,Marty,stejně ti tu sklárnu závidím",pronesl již zmíněný sir Sebastian Konohare, který byl zapřený o zábradlí v Martyho kanceláři, kde nyní shlížel skleněnou stěnou dolů rovnou na pracoviště. Marty Elbow, který seděl na svém pracovním stole, se hlasitě zasmál."Sebastiane, děláš si ze mě srandu? Ty máš barák jako kráva, garáž plnou sporťáků, na účtě něco přes               20 000000 dolarů, rodinku někde ve výškách a ty by jsi chtěl moji sklárnu? Já bych s tebou měnil hned",řičel smíchy Marty a utřel si pomyslnou slzičku."Ty ale máš přátele",zamumlal smutně Sebastian,doufaje že ho neslyšel. Taky že neslyšel. Nepřestával se smát. Sebastian se musel nad bezstarostností svého přítele pousmát. Vytáhl krabičku cigaret a nastavil ji k Martymu. Ten si nabízenou cigaretu vzal a strčil si jí do úst. Sebastian svou i jeho zapálil a pak chvíli potichu pokuřovaly. Sebastian stále se zasmušilou tváří pozoroval dějství pod ním. Všichni zaměstnanci pobíhaly od pece k peci. Někteří právě tavily,někteří tvarovaly,někteří ještě horké sklo vyfukovaly."Chtěl by si se podívat dolů?",houkl Marty a popotáhl z cigarety. Sebastianovi oči se rozzářily. Marty se opět srdečně zasmál a otevřel mu dveře. Vyšli spolu dolů, kde se pracovalo. Všichni je hlasitě zdravily či jen pokyvovaly hlavami. Pan Clark, všimnouce si nově přicházejících zanechal práce a vydal se šéfovi naproti. Chtěl ho poprosit o navýšení platu. Smekl čepici."Dobrý den,pane šéf. Já..jen jsem se chtěl na....teda chtěl jsem o něco požádat",vykoktal pan Clark a oči mu neustále skákaly z Martyho na Sebastiana. Sebastian se na něj díval svýma, jako obvykle přivřenýma, očima. Bylo vidět jak je pan Clark nervozní. A Sebastian mu to vůbec neulehčoval. Tedy ne že by se o to nepokoušel. Prostě měl takový děsivý a přísný vzhled." Jistě! Co by jste potřeboval?",obrátil se na něj Marty s typickým úsměvem a vzal ho kolem ramen. Pan Clark se trochu pokrčil. Bylo mu trapně."Víte, já...můj syn studuje na gymnáziu...tedy potom by chtěl na pedagogickou fakultu a...no",začal pan Clark, když v tom ho Marty přerušil."Ze synáčka nám roste učenec co? Jen do toho!",řehtal se Marty."Ne..to ne...teda ano! Ale...o to nejde....víte, to učení také něco stojí a já už to, prosím, s mým platem nedokážu utáhnout. Tak jsem se vás chtěl zeptat.....teda poprosit..jestli by jste mi nepřidal?", huhňal Clark a nervozně přitom mnul čepici v rukou. Martymu zmizel úsměv ze rtů."Aha. Tak to je mi líto,ale to bych nemohl! To bych vážně nemohl,drahý příteli",řekl Marty,poplácal pana Clarka po rameni a vydal se spolu se Sebastianem zpět k pracovně. Táhl Sebastiana prakticky za sebou, jelikož se neustále ohlížel po panu Clarkovi, který teď zničeně a bezmocně stál pořád na stejném místě a díval se na svou poslední naději, která právě táhla nebohého Sebastiana pryč.Bylo mu ho líto. Později to v pracovně také Martymu vyčinil."Proč jsi to neudělal? Vždyť ten člověk tě prosil!", zvolal Sebastian pln rozhořčení.Marty se opět zasmál. Najednou ale zvážněl."Bohužel. Kdybych to udělal tak by chtěli i ostatní a já na těchhle ramenou táhnu celou firmu! Co kdyby klesla cena skla? To bych to tu taky mohl rovnou zavřít a jít si hodit smyčku!",řekl Marty aniž by pohnul brvou. Sebastian praštil do stolu. Marty se polekaně zachvěl. Takového ho neznal. Sebastian byl stále zapřený o stůl a klepala jím hořkost. Netušil proč se Marty takhle zachoval. Jak on by rád tomu člověku pomohl! Ale nenapadlo ho jak. Marty, vidíce kamaráda takto rozhořčeného, sáhl po mikrofonu, který vedl jeho hlas na pracoviště."Pan Clark nechť se ihned dostaví ke mě do kanceláře!", řekl do mikrofonu nevnímaje Sebastianův vděčný pohled. Po chvíli pan Clark přišel." No tak co s Vámi, nebohý člověče!",povzdechl si Marty a lhostejně se posadil do svého křesla.Sebastian se potěšeně usmál a postavil se za Martyho."No víte.....já...",zakoktal se pan Clark a hmátl do své pracovní aktovky,kterou si pro jistotu vzal s sebou, pro spis lejster, aby pan šéf viděl jeho náklady za Danyho školu. Jenže jak vytahoval papíry, vypadla mu na zem Danyho fotka, kterou měl na pracovišti, tedy přesněji řečeno její kopie. Sebastian to zbystřil a zvedl fotku ze země."To je syn?",zeptal se prohlížíc si fotografii."Ano pane!",řekl Clark a položil listy na Martyho stůl.Ten si je začal ihned pročítat."Hmmm",zamručel Sebastian pln zájmu.Prohlížel si fotografii chlapce, kterého neznal,ale který se usadil u jeho srdce."Prosím,řekněte mi něco o něm!",řekl po chvíli Clarkovi aniž by odvrátil oči od fotky."No, je to jedináček. Je velice skromný a citlivý. Také učení mu jde dobře a chtěl by, jak už jsem řekl, jít studovat pedagogickou fakultu. A v domácích pracích je také zručný. Vaří velice chutné jídlo a je šikovný",rozplýval se otec, ze kterého spadla tréma jen kvůli tomu, že byla řeč o jeho synu. Sebastianovi se při zmínce o jeho zručnosti zajiskřilo v očích." A které jídlo mu jde nejlépe?",zeptal se. Pan Clark se zamyslel."Hmmm...asi bramborová kaše a kuře se sýrovou nádivkou!",odpověděl.Sebastian, oči neustále přivřené (nikdy je prakticky neotevírá úplně-pokud se tedy nediví nebo nevyleká), se lehce pousmál ."Hmm dobrá! Řekněte synovi ať si zabalí všechny svoje věci",řekl najednou Sebastian píšíc na kousek papíru svou adresu," rád ho ubytuji ve svém domě a budu mu sponzorovat školu a i jeho samotného!". "Cože?!",vykřikly pan Clark a Marty jednohlasně. Sebastian podal panu Clarkovi papírek."A..a.. a kolik prosím...kolik zaplatím za ubytování?",zeptal se pan Clark a mžoural na kartičku s adresou."Nic. Bude stačit když se mi tam o to Váš syn trošinku postará a uvaří. Sám vařit neumím a tak jsem většinou o hladu. Nechci  si totiž pořizovat personál víte?", zasmál se na pana Clarka. Ten nevěděl zda má mladého pána obejmout nebo mu padnout s "díky" k nohám." A má syn s sebou něco vzít? A kdy ho mám přivést?",zeptal se ještě." Ještě dnes odpoledne! A ať nic nenosí! Tedy....jestli by mohl to jeho báječné kuře s bramborovou kaší?",zeptal se Sebastian se smíchem. Pan Clark jen pokývl hlavou a začal s drobnými úklonami couvat ke dveřím. Když odešel, Marty se užasle podíval na přítele." Tak fajn. Zbláznil ses!!!!!???",křikl na něj. Sebastian se zasněným výrazem zavrtěl hlavou, rozloučil se a stále s tímto výrazem vyrazil domů......

Slovo autorky: Ahojda! Tak doufám že pro začátek dobré. Uvidíme se u dalších a mnohem lepších dílů........