Hříšní

Kapitola 29- Budou z Vás prarodiče

O pět měsíců později

Je listopad . Ptáčci odletěli, listy mění barvy a jdou k zemi. Já jsem si to se školou rozmyslel, zůstanu doma s Bastem. A Dolly je v pátém měsíci těhotenství! Jupí! Fakt, že z nás budou rodiče, nám strašně přidal starostí. Baste místo klasické literatury šprechtí knížky o těhotenství a o výchově dětí. Také chodí jednou týdně s Dolly na kurz pro rodiče, kde se učí miminko držet, krmit, poznat základní problémy a zjistit, co miminko potřebuje. Pohlaví zatím nevíme. Ale Baste chtěl holčičku, tak musí být holčička.

Já zase začal odebírat spolu s Precticantem i časopis Maminčino čtení. Je to časák plný typů a rad pro maminky od maminek. Také poradna pro prvorodičky a.t.d. V jednom čísle jsou i recepty na domácí umělou výživu pro miminka. Třeba rozmixované brambory s mrkví a tak. To rozhodně na tom dítěti budu praktikovat. Nehodlám to krmit nějakými hnusnými příkrmy.

Ale svět není zase až tak růžovej. Dnes totiž musíme jet říct mému tátovi a Basteho rodičům že budou mít vnouče. Dolly jede s námi jako živý důkaz. Bříško už se jí lehce zakulacuje a máme s sebou i poslední ultrazvuk. Baste i já máme v peněženkách mini kopie a originál je založený v albu. To jsem se nepochlubil! Založili jsme miminku album. Popisky dodělám, až budu vědět pohlaví a jméno. Jsou tam už dvě fotky. Jeden ultrazvuk a druhá fotka jak máme já a Baste každý svou hlavu na jedné straně Dollyina bříška. Ale dost o tom.

Byly jsme na cestě k mému otci, jelikož u něj snad vyváznem suchý. Po našem příjezdu se s námi táta přivítal a trochu udiveně zíral na Dolly. Řekl jsem, že mu vše vysvětlíme vevnitř. Zkoprněle nás uvedl a usadil. Jen se posadil i on, spustil jsem celou pravdu. Když si to vše vyslechl, vykuleně pozoroval Dollyino bříško.

"Ehm... To dítě je tam?".

"Né, je na Aljašce! " blesklo mi hlavou. Kývl jsem a táta to břicho stále pozoroval. Dolly byla poněkud nervózní. Ani se jí nedivím. Chudák holka! Táta se nás ptal ještě na dalších pět set věcí, ale to už mě Baste upozornil, že k jeho rodičům je to taky kus světa. V rychlosti jsme se se stále vykuleným tátou rozloučili a jelo se. Dolly nebylo dobře, a tak jí Baste odvezl domů. Otevřel jí dveře od auta.

"Tak pá! Zase se uvidíme, táta teď pojede za babi a dědou, ano?" zašeptal směrem k bříšku, pohladil ho a zvedl zrak k Dolly.

"Pozítří ráno jsem tady jako na koni, ano?". Dolly se uculila.

"Jen jeďte opatrně!" varovala nás ještě než jsme odjely.

Nyní nás čekala tří hodinová jízda k Basteho famílii. Naštěstí Basta napadlo, že bychom tam mohli do zítřka zůstat a pozítří hodně brzy ráno vyjet domů. Museli by jsme ale ještě pro Doll, jelikož bude mít další ultrazvuk, tentokrát hodně podrobný. 3D ultrazvuk, nebo jak se tomu nadává. A dostanem to domů na CD! Pak mi něco blesklo hlavou.

" Bože Baste! My si tady plánujeme miminko a ještě jsme pro něj  nezařídili pokojíček!" řekl jsem rozrušeně. Baste popotáhl z cigarety a zastavil před semaforem.

" Až budeme vědět pohlaví, postaráme se o zbytek. Nedokáži si totiž představit holčičku v modrém pokojíčku nebo chlapce v růžových dupačkách" zasmál se. Mně samotnému to přišlo k popukání.
  Než jsem se nadál, stály jsme před jejich domem. Vystoupil jsem z auta a Baste jel ještě zaparkovat. Ven vyběhla Brooklyn s rodiči.

"Dany! Co tu děláte?" vyhrkla Basteho malá sestřička a hrnula se ke mně. Uculil jsem se, opravdu rád jsem ji viděl.

"To nemůžeme ani přijet na návštěvu? Sama jsi nás pozvala, tak jsme tady" smál jsem se. Brook mě  objala a pak šla pozdravit Basteho, který stál u kufru auta.

"Promiňte, že jsme nedaly vědět dřív. Plánovali jsme to, ale pak už na to nepřišlo" omlouval se, když jsme vešly s rodiči do domu.

"Nic se neděje broučku, jen nás to překvapilo, nic víc" usmála se vlídně maminka a objala svého povedeného synka. Baste ji k sobě přitiskl a pevně sevřel víčka k sobě. Podle mého mu to takhle vyhovovalo víc, než když s rodiči nemluvil.
Když jsme se všichni značně pozdravili a přivítali, uvedly nás do obývacího pokoje, kde jsme si různě posedaly. Měl jsem v krku knedlík, nezmohl jsem se na kloudnou větu. Ta nervozita je hrozná věc. Stiskl jsem Bastemu ruku na znamení, že to přenechám na něm. Mírně si povzdechl a poté spustil.

"Víte, my vlastně jedeme záměrně. Musíme vám něco oznámit",pronesl, jako když farář káže. Pan Konohare se podmračil a kmital očima mezi mnou a Bastem. Nebyl si jistý, co si o tom má myslet. Maminka se vystrašeně napřímila a očekávala nejhorší. Brook si založila ruce na hrudi a ležérně se opřela o stěnu. Baste pokračoval.

"S Danym jsme spolu už rok a rozhodli jsme se založit rodinu. To se nám povedlo zařídit a za čtyři měsíce z nás budou rodiče" usmál se potěšeně. Já bych ho ale nejraději vzal lopatou po hlavě za to, jakým stylem jim to podal. Vzal to strašně stručně a neřekl mnoho klíčových detailů, proto jsem se toho, ač nerad, chopil já.

Když bylo vše potřebné na světle božím, propalovaly mě tři páry překvapených očí. Prví našla hlas Brooklyn.

"To je úžasné!! Chápete to? Já budu teta! Bože, vždycky jsem si přála mít synovce nebo neteř" radovala se tleskajíc u toho vesele rukama, jako malé dítě. Maminka nemohla přemoci dojetí, proto se tiše rozplakala.

"Jsem neskutečně šťastná" zašeptala a překryla si ústa kapesníkem. "Řekni také něco!!" naléhala na svého muže. Pan Konohare se nadechl, jakoby chtěl něco říct. Místo toho ale vstal a přešel k pohovce, na které jsem seděl já s Bastem.

"Dokázal jsi to", pronesl dojatě, " zařídil jsi, že tento rod bude mít pokračovatele. Slavná rodina Konohare nevymře! ".

🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵🔵

Teď si asi říkáte : "WTF?! Ona ještě žije?!"
Ano!! Žije a šíleně se omlouvá za dlooooouuuuhouuuu neaktivitu. Měla jsem strašně moc práce s novou školou a k tomu ještě další problémy, však to znáte.

Mno jo, tak co, jak jde život? A baví vás tahle kniha ještě vůbec, nebo se na to mám s prominutím vys*at? 😕😕