Hříšní

Kapitola 14- Rodina Konohare

  Teď to všechno lítalo. Baste mi pomáhal balit. Počítal jsem, že tam budeme tak tři dny, víc ne. Těšil jsem se jako malé dítě na svůj oblíbený seriál. Bude to jistě super poznat jeho rodinu. Viděl jsem na něm, jak je rozhozený. Počkal jsem až se na mě podívá a potom jsem do tašky přibalil plyšová pouta, lubrikační gel, stuhu přes oči, moji čelenku s kočičímy oušky ( vím, že je to pro holky, ale Sebastian tuhle čelenku ZBOŽŇUJE) a jednu černou kravatu, kterou používáme výhradně po večerech. Při pohledu na jeho nechápavý výraz jsem se rozesmál. " A co jiného by jsi tam chtěl v noci dělat, když nespíš?" zeptal jsem se ho a hladil jsem ho ve vlasech. Usmál se. Potěšilo ho to. Pak jsem zapnul tašku a vydaly jsme se do garáže. Vybral jsem porsche a už jsme jely.

  Jelo se dlouho a já už myslel, že zabloudil. Když v tom jsme přijely k nádhernému sídlu. Unikl mi užaslý vzdech. Usmál se a vjel dovnitř. Před domem stála Brooklyn a dva velmi dobře vypadající lidé. Žena měla černé vlasy smotané v drdol a na sobě měla padnoucí červený kostýmek. Muž měl sako a šedé vlasy sčesané v elegantní patku. Oba se usmívaly. Když Baste vystoupil z auta, jeho maminka se rozplakala a utíkala mu vstříc. "Mamá.."  vydechl Baste a i on měl slzy na krajíčku. Chytil ji do náruče a pevně ji k sobě přitiskl. Přišel i jeho otec a se slzamy v očích ho poplácal po zádech a poté lehce objal. Připadal jsem si tam tak trošku navíc. Když Baste oba pustil, přistoupil jsem blíže. " Otče, matko, tohle je můj přítel, Dany" řekl jim formálně Baste. Došlo mi, že tohle bude jedna z těch noblesních rodin. Lehounce jsem se uklonil. Paní se usmála a natáhla ke mně ruku. Lehce jsem ji políbil. " Moc mě těší" řekl jsem při tom. " Potěšení na naší straně" zasmál se pán a vedl nás do domu. Už teď jsem nemohl věřit svým očím. Takový BEJVÁK. Všude plno luxusu, služebnictva a jiných věcí. Sluhové oslovovaly Basteho jménem. Tudíž i tady to pro ně platí. Ukázaly nám náš pokoj a přidělili sluhu, jehož jméno bylo hrozně složité. " Můžete mi to hláskovat?" poprosil jsem ho napotřetí. " Jistě. M-A-X-M-I-L-I-A-N. Maxmilián"  odpověděl klidně sluha. " Budu vám říkat Maxi"  vzdal jsem to a začal vybalovat. On pokývl hlavou a položil mi na stůl zvoneček, abych ho mohl přivolat. Fakt luxus. Baste si lehl na nerozestlanou postel a zapálil si cigaretu. Rychle jsem otevřel okno. " Sakra Baste to musíš kouřit i tady?" kašlal jsem. Nevinně se na mě podíval. Jen jsem mávl rukou. S ním nemá cenu cokoliv řešit.
 
" Strašně mě přitahuješ když to máš na sobě " usmál se Baste, když jsem se chystal na večeři s jeho rodinou. Usoudil jsem, že sako bude předností. Právě jsem zápasil s kravatou. Přešel ke mně a upravil mi jí."  Neboj. Brzy se to naučíš " zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Zubama přitom dotáhl kravatu. Pak jsme se ruku v ruce vydaly na večeři. V obrovské jídelně seděly jen oni tři a čekaly na nás. Sedly jsme si vedle sebe a sluhové začaly přinášet jednotlivé chody. Povídali jsme o všem možném. U dezertu se však stalo to, čeho jsem se bál. Jeho táta začal z ničeho nic rýpat. " Stejně nechápu, proč jsi se celou dobu neozval". " Kdyby jste se chovaly lépe, nebyl bych to udělal "."  Jsme tvý rodiče proboha! Měl by jsi nám líbat ruce!! ". V tu chvíli už Sebastian zuřil." Za co? Řekni za co?? Za to že jste mě nechaly jen tak v nepřízni osudu? Nutily mě do sňatku s tou blbkou? Za to bych vám měl líbat ruce?! "." Jak to se mnou mluvíš? To, že jsi si nechtěl Agátu vzít, bylo tvoje rozhodnutí "."  To ano, ale kdo mě do toho nutil? Kdo mi položil nůž na krk? Vy! "."  Já už s tebou nebudu o tom více diskutovat!! " pronesl jeho otec verdikt. To byla pro Basta poslední kapka. Zvednul se, vzal mě za ruku a táhl mě pryč."  Herolde! " okřikla paní svého muže."  Sebastiane.. " zavolala Basteho. Ten ji ignoroval a táhl mě do pokoje. Tam mě nechal." Jdu na čerstvý vzduch! Za chvíli jsem zpátky "zamručel a praštil dveřmi. Měl mizernou náladu, to jsem poznal. A napadl mě jediný nápad, jak ho rozptýlit. Zazvonil jsem na zvoneček. Max přiběhl."  Přejete si Pane? " zeptal se."  Doneste mi veliký sáček gumových ovocných bonbónů "řekl jsem mu. Kývl a za chvíli mi je přinesl. Už mi zbývalo jen čekat, až se Baste vrátí.

Za půl hodiny přišel. Sundal si sako a nechal si jen košili. Objal jsem ho a políbil."  Baste, pojď. Mám něco co tě rozveselí" řekl jsem mu a posadil ho na postel. Ukázal jsem mu sáček s bonbóny. Usmál se. Poznal, odkud vítr fouká. Vytáhl jsem z tašky stuhu a zavázal mu s ní oči. Tuto hru máme moc rádi. Jde o to, že já si dám do pusy bonbón. Pak ho prostřednictvím polibku předám Bastemu a on musí poslepu uhodnout co je to za příchuť. Je to děsná bžunda. Vzal jsem si citronový bonbón a chvíli jsem ho cucal. Pak jsem si k sobě přitáhl Basta a políbil ho. Jazykem jsem mu vsunul bonbón do úst. Pustil jsem ho. Začal ho povalovat po jazyku. "Hmmm... Ananas?". "Ne". "Ehm.. Počkej.... Kiwi?"  Jo, on je na to trochu levej. Jediný co pozná stoprocentně je pomeranč. "Samá voda". "Hmm... Je to trochu kyselý... Že by citrón? "."  Jo" zaradoval jsem se. Baste se usmál. Sundal jsem mu opatrně stuhu a on žvýkal bonbón. Ke konci hry prohrával 9:2. Už to vzdával. Šly jsme si tedy lehnout. Ale spát se mi ještě nechtělo. Ležely jsme vedle sebe a já měl hlavu na jeho hrudníku. Rukou mi čechral vlasy a povídali jsme si. V tu nikdo zaťukal. Už jsme měli zhasnuto. Pak se dveře pomalinku otevíraly. Stála v nich Basteho maminka. " Broučku? Spíš?" zašeptala. " Už jsem na tom světě dost dlouho, aby jsi věděla že po nocích prakticky nespím"  zamručel naštvaně. Nervózně přešlápla. " Broučku... Já.. Odpusť to tatínkovi. On jenom moc mluví a nepřemýšlí. Když jsi odešel hrozně si to bral. Prosím, broučku, nezlob se na něj" žadonila polohlasem. Baste si odfrkl. " Jó, já mu odpusťím a svět bude hned krásně růžovej a plnej hopkajících zajdů" zavrčel popuzeně. Zvláštní, že z jeho hlasu nebyl znít sarkasmus. Snad to myslel vážně? Musím se podívat, kolik kilogramů hašiše přidávají do těch bonbónů.........

Slovo autorky : Jéhéj..... Další kapitola... Pfú dneska už druhá. Barunko, jestli se pokoušíš mě zabít, tak se ti to zdárně daří. Brzo už budu tak zhuntovsná že už nebudu moct psát vůbec. Takže fanoušci Hříšníků, vemte si vidle a sekery a hurááá na Báru. Její adresa je 1111123, Pony land.... Takže huráá na níí. Báro, bylo mi ctí s tebou sloužit :-P