Hříšní

Kapitola 9 - Agent v sukni

  Probral jsem se. No spíše mě probrala rána. A to těsně vedle mě. Otevřel jsem oči a setkal se s jasně modrýma očima Basteho. Zíral na mě polekaně. " Oh, promiň nechtěl jsem tě probudit! Chtěl jsem se... Jen podívat jestli ještě spíš" omlouval se a rychle vystřelil z ložnice. O co mu sakra jde? Líně jsem se opřel o lokty. Vešel zpátky do pokoje a v ruce nesl.... Ne, to není možné! V ruce nesl podnos se snídaní. A já ji NEDĚLAL. To znamenalo jediné. " Ty jsi vařil?!" vyhrkl jsem překvapeně a posadil se v posteli a opřel jsem se o její čelo, aby mi mohl položit podnos na klín. Byl jsem u vytržení. Není možná, aby Sebastian Konohare vařil!! " Nó.. Pokoušel jsem se o to" zasmál se nejistě. " Jak je na tom kuchyně" vybafl jsem na něj, pohled upřený na palačinky se smetanou, mističku jahod a horkou čokoládu. Provinile se zasmál. " Ehm... Jo... Jenom... Zem je celá politá, sporák je od těsta, pánev je připálená a linka je pokryta na prst silnou vrstvou rozsypané kávy" řekl jakoby to myslel žertem. Něco mi ale našeptávalo, že si srandu nedělá. Pustil jsem se radši do jídla. Měl jsem strašný hlad a tak jsem se zakousl do palačinky. Málem jsem se však pozvracel. Byly totiž SLANÉ. On tam místo cukru dal sůl. Začal jsem se kuckat. Nehodlal jsem už toho okusit sebemenší kousek a tak jsem radši snědl jahody. Těmi jsem si totiž byl jako jedinými jistý.

  Celé dopoledne jsem strávil úklidem té atomovky, která bouchla v kuchyni. Baste vzal nohy na ramena jen jsem dojedl. Argumentoval to tím, že musí jet něco zařídit. Tak jsem si pustil na plné koule moji oblíbenou hudbu a začal jsem se nakrucovat do rytmu a při tom uklízet. Když jsem byl v nejlepším, uslyšel jsem zvonek. Udiveně jsem se zadíval směrem ke dveřím. Baste si určitě zapomněl klíče. " Vem to garáží Baste" houkl jsem. Zvonek však zazvonil ještě jednou. "Říkám vem to garáží" křikl jsem opět. Po třetím zazvonění jsem již ztratil zbytek trpělivosti. " Sakra Baste řekl jsem že máš projít garáží! A vůbec, proč jsi tamtudy nešel rovnou?!" hudroval jsem po cestě ke dveřím. Když jsem je však prudce otevřel, nestál za nimi Baste, nýbrž Ginger, která mě nyní pobaveně pozorovala. " Gi.. Gi.. Giny!" vyhrkl jsem překvapením. " Čauky Dany!" smála se a odhrnula si z očí ofinu. " Pojď dál!!!" pozval jsem jí a udělal krok do strany, aby kolem mě mohla projít. Proplula a šla do obýváku. V ruce nesla svou všudypřítomnou černou kabelu. " Moc promiň! Myslel jsem že jsi Baste!" omlouval jsem se jí a mával při tom rukama v úklidném gestu. " Slyšela jsem"  smála se a posadila se na jednu z krajních pohovek. Kabelu si položila vedle sebe. "Hmm.. Ta kabela je velice vkusná" blesklo mi hlavou. " Dáš si kávu, čaj, mléko, horkou čokoládu, caro, vodu, limonádu? Cokoliv co chceš, jen si řekni, všechno máme!" snažil jsem se o vtip. Opravdu se zasmála. "Čaj by byl fajn, děkuji" řekla způsobně a dala si nohu přes nohu. Tohle jsem u holek obdivoval. Baste to dělá taky, ale u něj mě to přitahuje tak trochu víc. "Hmm" zamumlal jsem již u kuchyňské linky, pohled stále upřený na její nohy. Otevřel jsem horní skříňku. " Dáš si jahodu a jogurd nebo malinu a mátu?" zeptal jsem se jí. Zamyslela se. "Hmm..... Ta malina s mátou zní fakt dobře" usmála se nakonec. Vzal jsem krabičku s čajem a přehodil si ji do druhé ruky, abych mohl zapnout konvici. Sobě jsem si také udělal čaj, ale ten druhý. Přitom jsem ji pozoroval. Seděla, pohled upřený z okna, ruce zapřené o koleno u nohy na vrchu, neurčitý výraz. Kadeře tmavě hnědých vlasů se jí krásně vlnily a jen zdůrazňovaly její lehce kulatý obličej a špičatou bradu. V tom cvakla konvice. Zalil jsem oba čaje a odnesl nám je na stolek. Usmála se. Nabídl jsem jí cukřenku. Vzala si ji ode mě a jednou otočila. " Moc nesladí" napadlo mě. " Ne. Moc cukru škodí" zavrtěla hlavou. Počkat! Já to řekl na hlas? Jejda... Nejspíš se mi na tváři vyloupl polekaný výraz, protože se zasmála. " Ó kriste Dany, ty jsi ten nejlepší kluk, kterého jsem kdy poznala" smála se a přátelsky mě chytla za koleno. A stalo se, co se stát nemělo. Ve dveřích se totiž zjevil Baste. V ochablé dlani svíral klíče a vyděšeně se na nás díval. Nejdřív jsem nevěděl, na co tak čučí, pak mi to došlo. V našem domě je se mnou dívka, kterou nezná. A ta dívka mě drží za MÉ koleno, za které mě obvykle chytá Baste. " Uhh... Baste! Vítej doma!" vyskočil jsem. Měl jsem ale zvláštní nutkání mu Ginger představit. " Ehmm... Baste, to je Ginger. Chodí se mnou do třídy a byla tady tenkrát jak jsi blouznil z té horečky. To ona mi poradila, jak tě léčit" řekl jsem mu. Ginger se efektivně zvedla z pohovky a vydala se k Bastemu. " Moc mě těší" usmála se na něj způsobně s lehkým pukrletem a podala mu ruku. Chvíli jí na tu ruku zíral a pak ji jí stiskl. " Ehmm... Nápodobně. Dany, nebudu vás tady rušit, půjdu si nahoru číst" řekl chladně a odešel do patra. Díval jsem se za ním dokud jsem neslyšel cvaknutí dveří. Ginger se opatrně napila svého čaje, poté se otočila ke mně. " Milý muž"  prohodila. Kývl jsem. Odložila šálek a upřeně se na mě podívala. "Víš Dany, kluků jako ty je málo" začala opatrně. "Jako šafránu" zavtipkoval jsem ve strachu co bude následovat. Klekla si na pohovku. Otočil jsem k ní hlavu a setkal se s jejíma pomněnkově modrýma očima. " Jsi nejlepší kámoš, kterého si holka může přát!" vydechla najednou a prudce mě objala. Oddechl jsem si. Čistá friendzone.

  Když si dopila čaj, odešla stejně rychle, jako se zjevila u dveří. Posadil jsem se na pohovku, hodil nohu přes nohu. Poslední půl hodinu mě to tady Giny učila. Vzal jsem si do ruky šálek. " Netrucuj! Už odešla" zvolal jsem. Dveře knihovny se otevřely. Vyšel ven a opřel se na odpočívadle. " Co tady nacvičovala?" zeptal se jakoby mimochodem. Vstal jsem a založil jsem si ruce na prsou. " Že by panáček žárlil?" zeptal jsem se kousavě. Pomalu scházel ze schodů. " Žádný gay nemá rád, když se mu holky točí kolem jeho miláčka. Sto pro je to agent v sukni!" pronesl s vážnou tváří....