Hříšní

Kapitola 26 - Tiše, Baste spí

Ráno jsem měl velice náročný úkol. A to dostat se zpod Basteho aniž bych ho probudil. Spinkal jako miminko.... Proč musel usnout zrovna na mě? Až na to že je to tak romantické, něžné, Basteovské a roztomilé. Fajn, už vím proč to udělal. Po několika nezdařilých pokusech se vyprostit jsem dostal nápad. Lehounce jsem se naklonil na stranu a pak ho převalil na záda. Při tom jsem se mu překulil na hrudník a rychle ho políbil. Aby se neprobudil a abych ukojil včerejší touhu. Pak jsem se tiše přemístil do koupelny. Obstaral jsem hygienu a oblékl jsem se. Pak jsem seběhl ze schodů dolů a vypojil zvonek ze systému, aby miláčka nikdo nebudil. A mohl by se mi sem dobývat sám rohatej. Připravil jsem si rychlou snídani a šel si jí sníst na terasu. Rozložil jsem se na lehátku a v klidu jedl bílý jogurt s müsli, když v tom mi odněkud zadrnčel mobil. Vyletěl jsem za zvukem a hledal ho. Krve by se ve mně nedořezal. Zvuk vycházel z ložnice!! Nechal jsem telefon v ložnici na nočním stolku! Mazal jsem tam a rychle vyběhl zase pryč. Zvedl jsem to.
" Prosím? "
" Dobrý den! Jsem zaměstnankyně firmy Blockn Technology. Nechtěl by jste naší prémiovou kartu s novou.... "
Nenechal jsem jí ani domluvit. A tak, jak jsem vybuchl na ní, jsem ještě nikdy na nikoho nevybuchl." Děláte si ze mě prdel? Já o vaší posranou kartu nestojím. A kolik vám vůbec platí za to že otravujete lidi? Málem jste mi probudila přítele a to kdyby se vám povedlo, tak vám garantuju, že to by jste si na triko nevzala! ".
" eh... Promiňte... Já.. "
"... se loučím. Přeji krásný zbytek dne. Ale jestli ještě jednou Vy, nebo nějaký váš kolega vytočí toto číslo tak si mě nepřejte! Auf viederzen brouku!" řekl jsem a okamžitě jsem to típnul. Telefon jsem vypnul a hodil na pohovku. O co jim sakra jde? Jen o jejich prachy. Tůůůdle! Znechuceně jsem se navrátil na terasu. Jen jsem si však lehl na lehátko, ozvalo se to nejhorší, co můžete po ránu slyšet. "Dobré ráno Dany! To je dnes ale krásně, co?". Otravný soused. Stál opřený o plot který rozděloval naše zahrady. Bral mě a Basteho jako božstva a ač to o nás věděl, vždy byl z toho celý nesvůj. Kudy chodil, tudy se chlubil že bydlí vedle sira Konohareho a že si s ním povídá. "Dobré ráno Richarde. Jo, je hezky. Jen aby to vydrželo"  procedil jsem skrze zaťaté zuby. Richard se naivně a až moc hraně usmíval. Ukazoval mi celé zuby. Bacha dědo, ať ti nevypadne protéza... A moc se nesměj. Takovejhle čtyřiceti letý dědula jako ty by si měl dávat pozor na srdce. Nebo ti odejde pumpa a je zametýno. Začal jsem se svému smýšlení nahlas smát. Richard se okamžitě začal smát také, ale jen aby se mi vlichotil. Nechal jsem toho a on po chvíli také ustal. Zírali jsme na sebe. Po chvíli jsem vstal a s omluvou utíkal dovnitř. Potřeboval jsem se nějak zabavit. A můj pohled sjel na podlahu. Fuj, kdy jsem vytírat naposledy? No jo, předevčírem. To je fuk. Hurá do toho. Pomalu jsem se do toho pustil. Vytřel jsem celou spodní část domu a horní chodbu. Tu však extra potichu. Našlapoval jsem jako zajda opatrně a s rozmyslem. Bylo půl dvanácté, když jsem se uvěznil v horní koupelně. Potichounku, pomalounku jsem zasunul mop a kbelík na jejich místo a hnal se dolů, jakoby mi pod perdelí hořelo (ta chyba je tam schválně. U nás v rodině se to takhle používá :-P). Bylo zvláštní, že Baste ještě spal. Ale ať. Aspoň bude vyspalý a večer mu můžu dát. To vám povím, nějak jsem si na tom vypěstoval závislost. Seděl jsem dole na pohovce a pohrával si s povlakem na polštáři. Když v tom jsem slyšel slabé zaklepání na přední okno. Otočil jsem hlavu. Za oknem stál pošťák. Co to kurva.... Šel jsem ke dveřím. "Dobrý den. Nesu vám to vaše čtení" usmíval se na mě Samuel a podával mi nové číslo Precticanta. Radostně jsem si jej od něj vzal a on ke mě natáhl clipboard abych podepsal prohlášení o dodání. Podškrábnul jsem mu to a on s úsměvem odešel. Zavřel jsem dveře a utíkal k pohovce. Rychle jsem se na ni posadil a okamžitě otevřel časopis. Tohle číslo bylo fakt něco. Nejdřív jsem si pročetl recepty a návody. Sto pro udělám čokoládový koláč, rybí pomazánku a zkusím i jarní špízy. Pak jsem si naslinil prst a přetočil na poradnu. Baví mě to komentovat. "Vyspal jsem se s dvojčetem své manželky. Mám jí to říct?" zněl jeden článek. Kámo, být tebou nic neříkám. Jestli jsou si tak podobné tak splést se může každý. Počkat... Co když ale její dvojče je kluk? Pak jsi gay! "Sháním poslední knižní díl Sto dívek pro jedno. Myslíte že jsou normálně prodejné?". Tak to budeš shánět dlouho, ten nemám ještě ani já. Rada : přečti si všech patnáct dílů znovu. Mě to pomáhá když čekám na nové vydání. Knížka Sto dívek pro jedno je best. Jo, i tohle čtu. Baste mi v knihovně vyčlenil jednu poličku na mé knížky a časopisy. Mám tam patnáct dílů Sto dívek pro jedno a všech 64 čísel Precticanta. Chvíli jsem si ještě předčítal poradnu a pak jsem přešel na módní policii. Za hodinu jsem měl přečtený celý časopis a šel jsem ho odnést do knihovny. Po mrknutí na hodiny mi došlo že jsem neobědval. Bylo půl třetí (!). Baste ještě spí? Jistě bude zase mít nějaký spánkový deficit. Ohromeně jsem se oblékl, půjčil si Basteho kreditku (už jsem si na to zvykl)  a vydal jsem se na nákup. Doma skoro nic nebylo a já chtěl zítra zkusit ty jarní špízy.

Procházel jsem celým obchodem a nakupoval. Vzal jsem nějaké těstoviny, jogurty, sýry, uzeniny, dva druhy zmrzliny, popcorny, kávu, pro mě capucino, čokoládu, několik druhů ovoce a zeleniny a pečivo. Také ještě tři tisíce jiných věcí. Když jsem však došel do sekce s cukrovinkami, kde jsem chtěl koupit Bastemu jeho milované karamely, čekal mě šok. Všechny byly vyprodané a poslední sáček svíral právě v rukou jakýsi týpek. Po mém přiblížení jsem zjistil, že je to Marty, přítel Basteho. Přešel jsem k němu. Podíval se na mě a výraz v obličeji se mu rázem změnil. "Co chceš ty buzerante?!" zavrčel. V tu chvíli jsem toho měl opravdu dost. " To říká ten pravej. Na rozdíl od tebe, mě Baste miluje opravdu. Přede mnou se nepřetvařuje. A už mám dost toho tvého chování. Ty si myslíš že když ho znáš tak moc dlouho že jste si souzení? To se pleteš!" řekl jsem mu rázně a ukázal mu prstýnek na levé ruce. Tupě mi na tu ruku zíral. Toho jsem využil a vytrhl mu z rukou sáček. Okamžitě jsem odtamtud odešel.

Když jsem přišel domů, stihl jsem jen tak tak vybalit. Baste sešel v košili a vestě dolů. Objal mě kolem pasu. "Ahoj zlato! Jak jsi se dneska měl?" zeptal se mě po polibku. Uculil jsem se. " Jo, až na to že jsem neobědval, poslal jsem do prdele dispečerku, trolil jsem Richarda a porval jsem se o sáček karamel je dnešek úplně nejlepší!".