Hříšní

Kapitola 3- jak to vlastně je?

  Po prohlídce celého domu jsem se letmo podíval na hodinky. Bylo něco po půl čtvrté odpoledne. Musel jsem si ještě vybalit. Pustil jsem se do toho a přitom jsem si pobrukoval "Stressed out". Všechny svá trička jsem si navlékl na ramínka a kalhoty dal spolu se spodním prádlem do prádelníku k ponožkám.Když jsem byl hotov, došlo mi, že vlastně Sebastian stál celou dobu na prahu opřený o futra. Neustále mě pozoroval."Co je?",zasmál jsem se rádoby bezstarostným smíchem. Přitom jsem byl ale vyděšený. Co na mně furt vykoukává?Sebastian jen lhostejně pokrčil rameny ale pozoroval mě pořád se stejným úsměvem. Usmíval se jako kobra na malou bez branou myšičku.Dosti mě to děsilo. Najednou prudce škubnul obočím nahoru a vzdychl."V kolik ti zítra začíná škola?"."Ehm..v 8:15!",odpověděl jsem nejistě. Kývl hlavou. Pak se otočil na doslovném podpatku lakované boty a pronesl už zády ke mně:"Odvezu tě tam! Pěšky to máš moc daleko"."Hmm",broukl jsem na znamení souhlasu. Seběhl jsem dolů ze schodů. Seděl opět na té pohovce a kouřil. Dlaní si podepíral hlavu a měl zavřené oči. Přiběhl jsem k lednici, abych se podíval, co mám udělat k večeři. Lednička při otevření ledničky to vrzlo. Otevřel oči a zašilhal mým směrem. Rychle jsem zavřel lednici."Promiň! Jen jsem přemýšlel co udělám k večeři..a chtěl jsem se podívat abych věděl....", snažil jsem se věci uvést na pravou míru. Opět zavřel oči a usmál se."To je v pořádku!Řekni co potřebuješ a zajedeme nakoupit. V lednici je totiž jedna shnilá okurka a asi 4 měsíce prošlý jogurt.Při troše dobré vůle by se tam našlo i to mléko z minulého měsíce!",řekl zamyšleně, jako by musel přemýšlet, co tam vše je.Pocit zděšení se se mnou mísil se znechucením."Kdy jsi byl prosím tě naposledy nakupovat?",zeptal jsem se ho afektovaně a vyhodil se zadrženým dechem již zmíněnou shnilou okurku i s jogurtem a krabicí mléka.Postavil se ke mě čelem a opět se zamyslel."Hmmm....minulý..nebo předminulý? Jo. Předminulý rok! Proč?",řekl s klidnou tváří.Dělá si ze mě srandu?"A co si jedl celou tu dobu??",zeptal jsem se ho udiveně."Často nic anebo když jsem se k tomu dokopal ,nechal jsem si přinést pizzu nebo objednával přes "Dáme jídlo". Ale většinou byl o hladu",řekl mi stále s klidnou tváří."Tak...fajn..Hele věř že dneska večer tě tak přecpu že jsi to nezažil! Udělám polévku,předkrm,hlavní chod a i dezert. A opovaž se odporovat!",napomenul jsem ho.Potěšeně se na mě podíval jako by říkal " už se moc těším,Dany!"  ale nic takového neřekl. Možná si to myslel.

 Otevřel mi dveře garáže."Tak si vyber!",řekl mi poukazujíc na garáž plnou aut. Od sporťáků po teréňáky. "To jako že mám vybrat auto kterým pojedeme?",zeptal jsem se užasle.Kývl hlavou a ledabyle se opřel o kapotu červeného porsche. Přejížděl jsem všechna auta pohledem. Nakonec jsem si zvolil favorita."Tímhle!",ukázal jsem na auto."Dousterem,jo?",řekl a přesunul se k nástěnce na stěně kde vysely všechny klíčky. Vzal klíčky od Dacie Douster, kterou jsem vybral a nasedl na sedadlo řidiče. Sednul jsem si vedle něj.Vyjeli jsme ven a on jakýmsi čudlíkem otevřel a zase zavřel hlavní bránu.Tak takhle to udělal při mém příchodu!

V krámě jsem vzrušeně pobíhal sem a tam. Miluji nakupování, ale táta na to bohužel neměl peníze,takže jsem musel nakupovat jen nutnosti. Ale Sebastian řekl,ať koupím co potřebuji, takže já jsem se řádně rozšoupl. Vzal jsem z regálu dva balíčky těstovin.Sebastian za mnou chodil jako pejsek na provázku a tlačil vozík,který se čím dál více plnil. Přiběhl jsem k němu a hodil tam těstoviny."Udělám ti zapečené těstoviny s uzeným. Takovou ňamku si ještě nejedl!",štěbetal jsem vzrušeně.Sebastian jen odevzdaně pokrčil rameny. Jako polévku mu udělám hráškový krém. Jako předkrm budou domácí houstičky s mojí rybí pomazánkou. Hlavní chod budou ty těstoviny, ale co jako desert?Už vím! Palačinky s ovocem! Okamžitě jsem do košíku dal krabičku borůvek,jahod a přemýšlel jsem nad hroznovým vínem."Jíš to?",zeptal jsem se míříc na něj krabičkou.Podivně škubnul hlavou."Jo. Ale musí být bez pecek!",dodal a přejel s vozíkem ke mě. 

Když už jsem měl večer vše uvařeno, začal jsem podávat. Polévku snědl rychlostí blesku. Předkrm v něm zmizel jako němec v krytu. U hlavního chodu se už trošinku zdráhal, ale dojedl.    A  z dezertu snědl sotva půlku. Pečlivě jsem omyl a uklidil nádobí. Aniž by jsem si toho všimnul, zjevil se tam jako duch Sebastian. Objal mě zezadu kolem krku. Bral jsem to  jako poděkování za večeři. V klidu jsem doklidil poslední talíř. On mě ale stále nepouštěl.Možná je to u nich v rodině takhle zvykem.Chvíli jsem tam jen tak stál a čekal, až mě pustí. Nějak se k tomu ale neměl. Poklepal jsem mu na předloktí."Baste?Baste! Prosím,už mě pust!",zaškemral jsem.Nevím,kdy nebo proč jsem mu začal říkat Baste, ale vím že je to lepší než Sebastiane.A je to prakticky jenom zkratka.On mě ale pořád nepouštěl.Pokusil jsem se z jeho sevření vysvobodit. Rychle jsem se přikrčil a chtěl jsem uskočit. Ještě než jsem to však stačil udělat,mě chytil za zápěstí a strhl zpátky na zeď.Abych neutekl,položil své dlaně na zeď,každou z jedné strany mé hlavy."Baste! O co ti jde?",zavrčel jsem na něj.Usmíval se na mě. Najednou sundal jednu ruku ze zdi a přejel mi kotníkem prsu po čele,kde mi odhrnul na stranu vlasy. Potom mě dlaní pohladil po tváři. Najednou se jeho ruka křečovitě zastavila.Jeho oči se , poprvé za dnešek, otevřely celé. Vyděšeně na mě zíral."Promiň!Jdu na to moc rychle..",řekl a rychle udělal krok dozadu.

 Když jsem se začal chystat do postele a byl už v pyžamu, seděl stále dole na pohovce a zase kouřil."Ty nejdeš spát?",zeptal jsem se ho zezhora, když jsem se vracel z koupelny. Zavrtěl hlavou."Už něco přes 12 let trpím nespavostí.Stává se mi často, že usínám přes den ,ale v noci to je ojedinělé. Jdi v klidu spát,nebudu tě rušit. Jen si udělám kafe a půjdu si nahoru do knihovny číst! Dobrou"."Dobrou",zamumlal jsem a šel do svého pokoje.

slovo autorky: tak další kapitola za námi.....