Hříšní

Kapitola 24- Bolest

Ráno jsem se probral dřív než kdy jindy. Mohla za to šílená bolest zadku. Mnul jsem si ho. Ó bože tak tohle jsem úplně nevychytal. Opatrně jsem vstal z postele. Když jsem stál, dalo se to vydržet. Jen jsem si ale sednul, bolest se zhoršila tisíckrát. Radši jsem tedy vstal. Oblékl jsem se, ale když jsem se vracel z koupelny přes ložnici, probral se Baste. Zamžoural mým směrem. " D.. Dobré ráno" zamumlal. Lehl jsem si na bok vedle něj. "Ahoj. Jakpak jsi se vyspinkal?" zeptal jsem se ho po polibku. Uculil se. "Úžasně".

K snídani jsem nám přichystal vafle. Baste je miluje, ale i přes to věnoval nemalou pozornost tomu, že jím ve stoje. "Dany.. Ty si snad hraješ na bufík?" zeptal se mě. Zavrtěl jsem hlavou. "Né. Jen dnes radši postojím". Mlaskl a pokračoval dál v jídle. Kdyby tak věděl.... Měl jsem zadek jako na jehlách. Ale co když to dneska na Basta zase přijde? To nedám! Že bych mu to řekl? Ne, měl by o mě strach a zbytečně by si to vyčítal. Odložil jsem svůj talíř a opřel se o linku. Baste také dojedl a svůj talíř dal do dřezu. Pak mě odsunul od linky a zezadu mě objal. Přitom se pánví přitiskl k mému bolavému místu. Sykl jsem bolestí. Baste povolil sevření a vykulil oči. "Dany, zlato, co se děje?!!". Zavrtěl jsem hlavou. Oči jsem měl stále zavřené. Nemohl jsem se na něj ani podívat, jinak bych mu vyklopil všechno. Cítil jsem že se přesunul dopředu. Otevřel jsem opatrně oči. Áááá... Setkal jsem se s Bastem. Držel mě za bradu a byl jen pár milimetrů ode mě. "Baste...". "Zlato, řekni mi, co se děje? ". Sklopil jsem hlavu. Naneštěstí mi stále držel bradu, takže mě donutil se na něj podívat. Ty oči.... Málem jsem podlehl. Ne, musím být pevný!" Nic. Jsem úplně v pohodě. Vidíš? ". Nahrával jsem mu ale přesně do karet." Právě že vidím. Proto se ptám, co se děje " řekl mi s úsměvem. Snažil jsem se z jeho sevření vymanit. Vůbec mi to ale nešlo. Očima se mi jako lasery propaloval do hlavy. Naštěstí ho vyrušil telefon. Zvedl to." Nó? Co je? " zavrčel. Chvíli se s někým dohadoval a pak s povzdechem zavěsil." Promiň zlato, to byla ZuZu. Je ve městě a chce se mnou mluvit. Musím za ní " řekl mi s omluvou v hlase. Kývl jsem.

Baste po chvíli odjel a zanedlouho přišla Ginger. Neviděli jsme se dva týdny. Radostí mě objala a líbla mě na tvář. Sedly jsme si k čaji a povídali jsme si o všem možném. Tedy, Ginger si sedla. Já se opřel o linku. Tázavě zvedla obočí. Vypověděl jsem jí celou pravdu. Soucitně nakrabatila obličej. "Ooo.... Chudáčku malý. Ten pocit dobře znám". Vzpomněl jsem si, že vlastně měla kluka, Delena. Co jsem od ní slyšel, byl to hrozný ůchyl. Nutil jí dělat nechutné věci. Co ona všechno zkusila... Proto ten pocit znala. Ginger odložila šálek. " Ze začátku to necítíš. Pak se to ale rozleží... A je to. Ty jsi ještě v pohodě. Já občas nemohla ani chodit!" řekla mi s vážnou tváří. Nasál jsem si spodní ret. "A nevíš co na to pomáhá?". Zavrtěla hlavou. "Na to nic není. Musí to přejít samo". Povzdechl jsem si. Hold to budu muset vydržet.

Asi po hodině Ginger odešla. Ve stejnou chvíli přijel Baste. Vběhl dovnitř ověšený nákupními taškami. Dal jsem mu totiž kilometrový nákupní seznam. Líbl mě na tvář a odložil tašky na linku. Začal jsem vše vybalovat a kontrolovat to podle seznamu. Vajíčka, mléko, čokoláda, nějaké nanuky, zmrzlina, zelenina, ovoce, jogurty, chipsy, popcorny, maso, čoko křupinky....... A dalších tisíc blbostí. Nezapomněl na nic. Šikovný Baste. Dostane keksík! (ehm... Nevím co já s těma keksíkama mám...)

Začal jsem chystat oběd. Jelikož jsem měl chuť na sladké, dělal jsem ovocné knedlíky. Baste jen nečinně přihlížel. Zadek mě bolel čím dál tím víc. Myslel jsem, že už mi snad unikne zmučený výkřik. Málem jo. Baste ke mně přišel zezadu a otočil mi hlavu. "Dany... Co je?". Sklopil jsem oči. "Buholinfzudk". "Cože? "." Buholímicaduk"."Có???". "ŽE MĚ BOLÍ ZADEK!!!" vykřikl jsem už. V očích se mu zablesklo. "Zlato, proč jsi mi to neřekl?" zašeptal se starostí v hlase. Zavrtěl jsem hlavou. "Hlavně nepanikař!" upozornil jsem ho. " Nebój. Jsem úplně klidný" řekl mi a odběhl si na chodbu. Ještě jsem ho slyšel telefonovat : " Pohotovost? Rychle sanitku. Máme tu vážný případ".

********************************************************
No jo. Hysterka Baste. Tfů další díl za námi. Dnes trochu kratší tak mě neukamenujte.... Prosím!