Neobyčejný život <3 II.

Miku, ovládni to!

Probudila jsem se a vydala se ke skříni, abych si vybrala oblečení. Vytáhla jsem si oblečení (komentáře). Oblíkla jsem se. Potom jsem se vrátila ke skříni, vytáhla si tašku a naskládala do ní věci co dneska potřebuju. Potom jsem si udělala něco s vlasama.

"Viv" zachraptěla Lili.

"Huh?"

"Je mi nějak blbě. Omluvíš mě?" koukla jsem se na ní. Vypadala hrozně. Přišla jsem kní a položila jí ruku na čelo.

"Lili máš horečku. Nemám zůstat stebou?" zakroutila hlavou.

"Já to sama přežiju. Ty se běž vzdělávat" 

"Dobře, ale než půjdu tak ti uvařím čaj" 

"Jo to budeš hodná" Dala jsem vařit vodu na čaj a mezitím jsem vzbudila Car a Sam. 

"Jakej chceš čaj?" zeptala jsem se Lili.

"Ovocnej"  vytáhla jsem jeden sáček s ovocné krabičky a dala ho do hrníčku. Potom jsem ho zalila horkou vodou. Vzala jsem ho a položila ho na stoleček vedle Liliine posteli.

"Děkuju"

"Nemáš zač... Kdyby něco zavolej" přikývla. 

"Holki, ale už fakt vstávejte nebo dojdete pozdě" Stáhla jsem peřinu prvně Car a potom Sam. S Lili jsme se začali smát. 

"Fakn už vstávám" zabručela Sam

"I já" přidala se Car.

"Fajn tak se připravte. Já už musím." vzala jsem si klíčky a mobil a zastrčila je do kabelky. 

"Oukej" zavolala Car, když jsem zabouchla. Zakroutila jsem hlavou a usmála se. Prošla jsem kolem pár lidí, které jsem potkala buď to tady nebo na nějaké hodině. Na všechny jsem se mile umála. Najednou mě někdo chytl za rameno a přinutil mě otočit.

"Miku" vydechla jsem.

"Dobré ránko Viv" usmál se "Zase první vzhůru?" přikývla jsem.

"Kam máš namířeno?"

"Šel jsem nahoru za váma, ale asi půjdu tebou." odmlčel se "Jestli ti to nevadí, samozdřejmě" 

"Ne" pomalu jsme se dali do kroku "Miku můžu se tě zeptat kolik ti je? Protože 19 ti určitě není" zasmál se.

"No tak je mi přes 100 let"

"Páni" zajímalo mě jak vznikl, ale bála jsem se zeptat.

"Zajímá tě jak jsem vznikl co?" řekl jako, kdyby mi četl myšlenky. Pomalu jsem přikývla.

"No já... váš já se zamiloval do jedné dívky. Byla neuvěřitelně krásná. Její pleť, oči, i jak mluvila bylo mimořádné. No a jednou mě oslovila.Tím mě dostala. Oslovila mě, obyčejnýho kluka. Chápeš?" odmlčel se "No začali jsme spolu trávi čas. Neměl jsem ani tušení co je zač. Až jednoho dne, když jsem za ní měl dojít, jsem přišel dřív. Zrovna se krmila, ale mě to vůbec nepřišlo nechutné, ani jsem neměl strach. Miloval jsem jí. Řekla mi, že by mi neublížila a já ji věřil. Byl jsem, ale blbej. Jednou se mě zeptala jestli bych sní chtěl být navěky. Souhlasil jsem. Udělal jsem vše co jsem měl. No a ona mi potom dala svůj jed a zlomila vaz. Když jsem se probudil byl jsem jiný. Silný, nebezpečný. Ona mě naučila všechno co umím, ale když jsem ji jednou řekl, že nechci ubližovat lidem a že se budu radši krmit na zvířatech, začala mi nadávat. A potom, potom mě opustila, utekla. A já zůstal sám. Naučil jsem se krmit ze zvířat a začal jsem chodit do škol" 

"Počkej, kolikátá je toto škola?" 

"Asi 10" zasmál se a já se kněmu přidala.

"Je mi líto co se ti stalo Miku" objala jsem ho.(multimédia) Byl docela zaskočenej. Odstoupila jsem od něho a koukla mu do očí.