Neobyčejný život <3 II.

Help!!!

"Už budeme doma" šeptal mi Justin do ucha. Spala jsem, ale vnímala jsem vše. Jak mě drží v náruči, a jak chodí opatrně, aby se mi něco nestalo. Potom co mi píchla Mellisa tu injekci, jsem usla. Byla jsem ráda, že miminko je vpořádku. Teda doufám... "Už jsme tu"

"Justine? Co se proboha stalo?" uslyšela jsem Car. Byl víkend a holki jako vždy přijeli.

"Jedna ženskě se chtěla zbavit dítěte, jdu jí dát nahoru a řeknu vám víc" 

"Dobře" řekla. Justin semnou šel po schodech jako, kdybych nic nevážila. Opatrně mě položil na postel, políbil mě do vlasů.

"Omluvám se za vše" zašeptal a odešel dolů. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Probudila jsem se další den ráno. Justin vedle mě neležel. Myslela jsem, že to jak jsem byla nahoře byl jen sen, ale když jsem se pokusila posadit, projela mě ostrá bolest na místě,  kde jsem dostala injekci. Pokusila jsem se znovu postavit, ale teď úspěšně. Vzala jsem si čistý oblečení(komentáře) a vydala se do koupelny. Před sebou jsem pořád měla obraz Justina a té holki. Jak mě mohl takhle zradit? Nechala jsem si vodu stékat po vlasech. Jak mi to, teda nám mohl udělat? 

"Viv? Jsi v pořádku?" ozval se Chris.

"Jo" zalhala jsem. Vylezla jsem ze sprchy a dala oblíkla se. Usušila jsem si vlasy a dala je do culíku. Potom jsem vyšla z koupelny. Všichni, když říkám všichni tak úplně všichni seděli u nás v ložnici. Všimla jsem si, že jedna osoba tu je navíc. Seděla vedle Justina. Stoupla si.

"Ahoj, já jsem..." začala, ale já jí skočila do řeči.

"Mě nezajímá kdo seš" radši si zase sedla.

"Nemusíš na ní být taková" zastal se jí Justin. 

"Ty na mě nemluv"  otočila jsem se a chtěla vyjít z pokoje.

"Kam jdeš?" zeptala se Car.

"Někam, kde není ona, ani on" ukázala jsem na Justina a na tu holku.

"Jdu stebou" stoupl si Chris.

"Díky, ale nepotřebujeme ochranu"

"Ale jo, co když se ti udělá špatně" nenechal se odbit. Radši jsem přikývla a vyšla z pokoje. Všichni začali o něčem diskutovat.  Zastavila jsem se a opřela o zeď, protože se mi udělalo blbě.

"Jsi v pořádku?"  zeptal se starostlivě Chris. Přikývla jsem. 

"Jen je toho na mě moc" přikývl.

"Viv je mi líto co ti udělal, ale vy patříte k sobě" 

"A to že mě podvedl je normální?" vzlykla jsem.  Objal mě.

"Jistě, že není, ale mysli na Nicka" pohladila jsem si břicho.

"Ale já mu jen tak nedokážu odpustit" odtrhla jsem se od Chrise a snažila se utíkat.  Nehledně na to jak na mě Chris volal. Cestou jsem si vzala kabelku a peněženku. Nevěděla jsem kam jít, ale asi půjdu do hotelu. V kabelce mi zvonil mobil. Věděla jsem, že tu bude buď Chris, nebo někdo jinej z domu. Zastavil jsem si taxík.

"Kam to bude paní?" zeptal se usměvající řidič.

"Lotys street" řidič přikývl a rozjel se. Dívala jsem se z okna. Lotys streed bylo od našeho domu asi 10 minut. Ani nevím, proč jem nešla pěšky, ale moje nohy jsou teď často oteklé. 

"Jsme tu" zastavil řidiš. Natahovala jsem se do kabelky pro peněžnku, ale řidič mě zastavil "Nechte to být" usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

"Děkuji" vystoupila jsem si a šla k hotelu. Vešla jsem dovnitř. Přešla jsme k recepci.

"Dobrý den, chtěla bych jeden pokoj"

"Dobře" řekl recepční "Na jednu noc"

"Ano" 

"Pokoj 37, tady máte klíčky. Ať se vám tu líbí" přikývla jsem. Šla jsem nahoru do pokoje. Odemkla jsem si. Pokoj byl obyčejný. Postel, televize, stůl, koupelna.  Zase mi zvonil mobil. Rozhodla jsem se, že ho vezmu, aby věděli, že jsem vpořádku. 

"Ano?" zeptala jsem se.

"Kde si?" vyjela na mě Car.

"Uklidni se jsem vpořádku" 

"Kde si? Nikomu to neřeknu, přijedu zatebou" Něco mi říkalo, že chci být sama, ale Car mi vždycky pomůže.

"Dobře, Lotys streed, hotel" 

"Dobře, jedu zatebou"

"Car, neříkej nikomu, že jsem tu."

"Neboj" řekla a zavěsila. Hodila jsem mobil na postel. Došla jsem k zrcadlu. Prohlídla jsem se. Jediná pozitivní věc je Nick. V očích mě zase pálili slzy. Nenávidím Justina za to co mi udělal, ale pořád ho miluju. Jeho oči, jeho smích. Přešla jsem k velké posteli a lehla si. Na břicho jsem si položila ruku. Zavřela jsem oči. Ale než jsem stačila usnout, někdo zaťukal. 

"Je otevřeno" zakřičela jsem. Dveře se otevřeli, ale místo Car tu stál Mike. 

"Miku?" vyskočila jsem z postela a skočila mu do náruče (multimedía). "Co tu děláš?"

"Dlouho jsme se neviděli a prý máš problém" usmál se.

"Ale zachvíli má dojít Car" 

"Ne, vyměnil jsem si to sní" usmála jsem se na něho. "Tak jak se má mimčo?" zeptal se.

"Líp než jeho matka" řekla jsem a posadila se na postel. Poklepala jsem na místo vedle sebe.

"Slyšel jsem co ti udělal" řekl "Je mi to líto"

"Jo mě taky. Myslíš si, že bych mu měla odpustit, protože všichni si to myslí" koukla jsem se na něho. Pokrčil rameny.

"Já nevím, co myslíš ty?" 

"Miluju ho, strašně moc, ale to co mi udělal, tak rychle nejde odpustit."  Mike mě objal. Zabořila jsem mu hlavu do hrudě.

"Takže co budeš dělat?"

"Asi někam odjedu. Nechci nikoho vidět" 

"Viv, ale kam chceš jít? Zachvíli porodíš" 

"No právě.... Chci být sama" Mike si stoupl.

"Nikam nepůjdeš"

"CO???!!!" 

"Zavolám Justinovi, ať přijede"

"To niděláš" stoupla jsem si.

"Udělám pro tvý dobro" vytáhl mobil a vytočil Justina. "Lotys streed, hotel, nemusíš děkovat" zavěsil a koukl se na mě. "Zachvíli je tu" 

"Parchante" zasyčela jsem na něho.

"Promiň, ale je to pro tvoje dobro"