Neobyčejný život <3 II.

Rozlučka se svobodou

Den před svadbou:

Seděla jsem u kluků v domě ze všemy známými. Kromě Mike. Pozvala jsem ho, takže jsem nechápala, kde je. Slavili jsme moje 18té narozeniny. Ano zítra se vdávám. Jsem nervozní? Jsem. Usmála jsem se na Justina, který seděl naprotit. Teď je chvílka, kdy řekneme zbytku, že jsem těhotná. Holki, Mike a kluci to ví. Ale táta s bráchou, paní Mullerová ne. Postavila jsem se. Táta se na mě dívál překvapeně a brácha se něčemu smál s Miou. Byla jsem za něho šťastná. 

"Tak abych začala..." řekla jsem nervozně a znovu se koukla na Justina. "Máme pro vás novinku"

"Kromě toho, že se zítra berete?" zeptal se ironicky táta. Koukla jsem se na něho. Nasucho jsem polkla.

"Já-já jsem tě-těhotná" vykoktala jsem ze sebe. Brácha s Miou se přestali smát a koukli se na mě a potom na tátu.

"Cože si?" vyjel na mě.

"Těhotná"

"Jedna věc je, že se berete, ale to že si těhotná už nepřekousnu. Půjdeš na potrat" dívala jsem se na tátu. To nemyslí vážně. Ne, ne, ne. Justin si stoupl a přešel ke mě. Chytl mě za ruku. Byla jsem naštvaná. Naštvaná na tátu.

"Nepůjdu. Nechám si ho" položila jsem volnou ruku na břicho. Táta byl červený vzteky.

"Tím pádem s Archerem a s Miou nedojedeme na svatbu" prohlásil jako by nic. Koukla jsem se na bráchu. Zadíval se mi do očí. Potom se zase otočil k tátovi.

"Já ale chci být na její svatbě"  Táta se na něho naštvaně koukl.

"Řekl jsem, že ne. Tak ne" brácha něco řekl, co jsem neslyšela.

"To nemyslíš vážně" zašeptala jsem.

"Myslím" řekl a pomalu si stoupl. 

"Fajn, já tě nepotřebuju" zakřičela jsem. Najednou jsem ucítila palčivou bolest v břichu. Sykla jsem bolestí. Všichni, kromě táty se na mě hned ptali co mi je.

"Nic" divila jsem se že, můj hlas zní tak zlomeně. Potom jsem se na posledy koukla na tátu a šla nahoru do ložnice. Sedla jsem si do křesla a začala brečet. Přitom jsem si hladila ještě ploché břicho. Někdo zaklepal na dveře. Nečekal na vyzvání a vstoupil.

"Archere?" zašeptala jsem. 

"Viv on to tak nemyslí" rychle jsem si stoupla a nechala se objat. Brácha je ode mě vyšší. Voněl po moři. "A jestli nepříjde tak já jo. Neboj" šibalsky se usmál. 

"Mám tě ráda bráško"

"Já tebe taky. Ha nemůžu uvěřit, že bude strejda" zasmála jsem se. 

"Archere! Jdeme!" zařval táta přes celej dům. Archer mi dal pusu do vlasů.

"Opatruj se" řekl a vyšel z pokoje. Přešla jsem k oknu a dívala jak nasedají do auta a po příjezdové cestě jedou pryč. Když auto zmizelo pořád jsem se dívala ven. Uklidňovalo mě to. Potom jsem cítila jak mě někdo objal.

"Co když nepřijde?" zašeptala jsem.

"Přijde. Má tě rád" řekl Justin.

"Zklamala jsem ho" Justin mě otočil k obě.

"Ne nezklamala. Jen si nemyslel, že jeho dcera otěhotní v 18ti"

"V 17ti" opravila jsem ho.

"To je jedno. Miluje tě" políbil mě na špičku nosu. 

"Jakou máte rozlučku se svobodou?" zeptala jsem se. Já s holkama zůstaneme tu a budeme se zkrášlovat. Potom se kouknem na nějaký film.

"Nevím. Říkali, že pro mě něco připravili." umála jsem se. Při představě, že Toby s Chrisem něco nachystali jsem měla chuť se smát. "Ale jestli chceš zůstanu stebou" 

"Ne, před svadbou musíme být od sebe" řekla jsem "Snad se jich nebojíš" zasmál se.

"Jasně že ne" Vzal mě do náruče a položil na postel. "Měla by ses trochu prospat. To co se stalo dole se mi nelíbilo" přikývla jsem. Sundala jsem si boty a zakryla se. Justin mě políbil do vlasů.

"Jestli se probudíš a já už nebudu doma, tak zítra u oltáře" zašeptal. Přikývla jsem.

"Budu v bílým" zasmál se. Potom vtichosti vyklouzl z ložnice.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když jsem se probudila, Justin už vážně nebyl doma. Vstala a upravila jsem si vlasy. Potom jsem šla dolů. Holki chystali jídlo a pití. Když jsem jim chtěla pomoct, odehnali mě. Naštvaně jsem si sedla do obyváku a zapla televizi. Když mě to přestalo bavit tak jsem chtěla jít za holkama, ale někdo zazvonil. Pomalu jsem šla otevřít. Když jsem otevřela, padl do domu Mike. Byl celý od krve.

"Bože, co se stalo?" chytla jsem ho za rameno a táhla do obyváku. Na gauč jsem dala deku a posadila ho. Holki zatím přišli do obyváku a vyděšeně stáli u zdi.

"No to je taková zábavná historka.... au" když si chtěl poposednout sykl bolestí. "Potkal jsem pár kámošů vlkodlaků" zasmál se. Mě to smíchu nebylo. 

"Donesu vodu" ozvala se Sam. 

"A já ručníky" V pokoji jsem zůstala jenom já, Mike a Car. 

"Promň že jsem ti zkazil rozlučku" zašeptal.

"To nic"  usmála jsem se na něho "Car doneseš lékarničku?" přikývla. Když ji donesla, začala jsem ho pomalu ošetřovat. 

"Hotovo" řekla jsem, když jsem udělala poslední krok.

"Dík" 

"Kolik je hodin?"  otočila jsem se na Sam.

"Devět" Moje rozlučka se změnila na ordinaci. Postavila jsem se. Hned jsem si, ale zase musela sednout, protože mi projela bolest v břichu. Car byla hned u mě.

"Co se stalo?" 

"Já nevím, prostě mi tam píchlo. Nic to není" usmála jsem se na ní. Ale nebyla jsem si stoprocentně jistá. "Neříkej te to Justinovi"  Koukla jsem se na něho. Všichni přikývli. Teď, ale opatrně jsem se postavila. Usmála jsem se na ně. 

"To tady jenom junior, zlobí" pohladila jsem si břicho. "Miku asi by sis mohl zdřímnout" 

"Ne já půjdu."

"Blázníš?" vyjela na něho Sam "Běž ke mě do podkroví" všichni jsme se na ní koukali. 

"Fajn" řekl pomalu Mike. Pomohla jsem mu se postavit. 

"Sam tě odvede" 

"Díky" objal mě.

"Nemáš zač" 

Potom Sam s Mikem odešla. Vzala jsem ručníky a chtěla je uklidit, ale Car mi je vytrhla.

"Ani náhodou ty odpočívej" za jiných okolností bych odmlouvala, ale teď jsem měla strach o dítě. Proto jsem si lehla na gauč. Za nedlouho přišla Car. Posadila se vedle. 

"Tak zítra se vdáváš co?" usmála se. Polkla jsem.

"Jo asi to tak bude." Potom jsme si s holkama povídali, kromě Sam ta se někde ztratila. Bylo to super. Jako každý den, kromě toho, že zítra se vdávám.