Neobyčejný život <3 II.

Komplikace

Pohled Justina:

Seděli jsme u Clary v pokoji. Řekla mi jak jí, Vivienin otec zachránil. Proč mi to neřekl? Zrádce! 

"Justine" sedla si blíž ke mě a vzala mě za ruku. Usmála se na mě tím jejím úsměvem. Přibližovala se tváří ke mě. "Miluji tě" zašeptala. Co to řekla? To nemůžu.... Mám Viv a budu táta. 

"Clary, asi bych ti měl něco říct" Clary se na mě nechápavě koukla.

Pohled Viv:

Probudila jsem se a hned se oblíkla. (komentáře) Došla jsem k zrcadlu a udělala si cop. Věděla jsem, že všichni ještě spí. Šla jsem dolů do kuchyně, udělat snídani. Když jsem se koukla do ledničky, zlekla jsem se. Vůbec nic tam nebylo. Povzdechla jsem si. Vyčarovala jsem snídani a dala jí na stůl. Potom jsem si k němu sedla a pustila se do jídla. Břicho jsem měla zase o pár cenťáků větší. 

"Musíš počkat než najdeme tatínka" pohladila jsem si bříško. Věděla jsem, že mě Nick slyší. Nevím jak přesně, ale věděla jsem to. 

"Dobré ráno, zlato" ozval se táta. Otočila jsem se na něho.

"Ahoj tati" usmála jsem se na něho. Sedl si naproti mě.

"Až se nasnídám vyrazíme" řekl. Přikývla jsem. "Vážně to chceš risknout?"

"Tati, chci aby Nick měl Tátu"

"Dobře, tím pádem tě budu ochraňovat"

----------------------------------------------------------------------------------------------

"Tak na sebe buďte opatrní" řekl Archer, když mě objímal.

"Neboj" usmála jsem se na něho. Potom jsem se otočila na Miu. Už to nebyla ta vystrašená holčička, byla krásná.  Její čokoládové vlasy do pasu, modré oči jako nebe. Usmála jsem se na ní, tím úsměv, který jsem jí věnovala, když jsme se potkali a ona se bála. Rychle mě objala.

"Dávej na sebe pozor" pohladila jsem jí po vlasech.

"Neboj, nic se mi nestane" 

"Ale tvůj táta říkal, že je to nebezpečný"

"Víš kolik jsem toho už zažila" zasmála jsem se.

"Vím" přikývla. 

"Tak vidíš"  Dala jsem jí pusu do vlasů. Je jako moje mladší sestřička.  Pustila jsem jí a otočila se na tátu.

"Můžeme jít" řekla jsem mu. Přikývl. Chytl mě za ruku.

"Teď to asi bude trochu bolet, když vezmeme v potas že jsi těhotná." přikývla jsem a dala si ruku na břicho. Najednou se semnou začalo všechno točit. Bolelo mě břicho, hlava. Do očí mi hrkli slzy z té bolesti.

"Tati??!!"

"Neboj už tam budeme hoolčičko" pohladil mě po vlasech. Bolest pomalu odstupovala. S tátou jsme stáli uprostřed ničeho.

"Kde to jsme?" řekla jsem zmateně.

"Nahoře" usmál se táta.

"Ale když tu nic není"

"Počkej" zašeptal. Chvíli se nic nedělo, ale potom.. Potom se to tady zdálo jako pouhe městečko. Ale když jsem se pootočila, byla tu jen nádherná louka s květinami. 

"Páni" vydechla jsem.  Koukla jsem na tátu. Poznala jsem jak je nadšený, že je zase doma. Od té domy co se stará o Archera tu moc nebývá. 

"Pojď musíme jít do domu nejvyšších" 

"Počkej, já myslela že ty si nejvyšší" 

"To taky jsem, Viv. Ale je nás víc" vydál se rovně. "A  teď pojď" Šla jsem za ním a prohlížela si to tu. Bylo to tak fantatické.

Pohled Justina:

Clary seděla naproti mě a už celých 5 minut se nehýbala. Řekl jsem jí vše. O Viv, o dítěti, které spolu čekáme. Byla bílá jako stěna.

"Clary??" zašeptal jsem a natáhl kní ruku. Odtrčila jí. Pootočila hlavu a zahnala slzu, která jí pomalu stékala po tváři. Stoupla si. 

"Justine, i já jsem si myslela, že si umřel. A zdá se ti, že teď někoho mám? Slíbili jsme si věrnost" Byl bych radši, kdyby na mě křičela, ale ona to říkala nešťastně. Taky jsem si stoup a přešel kní. Natáhl jsem kní znovu ruku a čekal jestli ucukne. Neucukla. Položil jsem jí ruku na tvář a pohladil jí. Slzu, která jí teď tekla nezadržela. Pomalu jsem jí utřel.

"Veř mi, že ty si v mém srdci pořád" zašeptal jsem "Ale když jsem potkal Viv.."

"Justine, prosím nemluv" skočila mi do řeči. Přikývl jsem. Natáhla se ke mě a políbila mě. První co mě napadlo bylo, že jí musím od sebe otrhnout, ale nemohl jsem. Líbal jsem jí čím, dál tím vášnivěji.  Přirazil jsem jí ke stěně. Přitom jsem jí jezdil rukou pod tričkem. Vzdychla, když jsem jí kousl do rtu.

------------------------------------------------------------------------------------------

Probudil jsem se pořád na stejném místě. Takže to nebyl sen. Otočil jsem hlavu do prava a vedle byla Clary.  Spala. Najednou jsem si uvědomil co jsem udělal. Panebože já se sní vyspal! Najednou jsem uslyšel hlasy za dveřma.

"Dobře, můžete ho vidět, ale ještě nikam nepůjde, dokuď neprojde soud" než jsem se stačil oblíct, dveře se otevřeli. V nich stála Mellisa, ale hned za ní Viv a její táta. První na co jsem se koukl bylo její břicho. Viv měla o dalších centimetrů větší břicho.  Ale když jsem se jí koukl do tváře, zabolelo mě to. Její tvář byla plná bolesti a zklamání.

"Viv..." řekl jsem. Jen zakroutila hlavou a utekla pryč. Chtěl jsem jít za ní, ale Mellisa zakroutila hlavou.

"Musíš zůstat tu" 

"Ale já musím za ní"

"Já jí najdu Justine" ozval se její táta. Nezbývalo mi nic jiného než přikývnout.

Pohled Viv:

Běžela jsem ani nevím kam. Ale bylo mi to jedno, musela jsem být co nejdál. Předemnou se objevil les. Zastavila jsem se. Vypadal divně, tak nějak strašidelně. A kde se tu vzal?  Porozhlídla jsem se, jestli tu někdo není a vkoročila do lesa...  Klacky podemnou křupali. Měla jsem strach, ale za každou cenu, jsem nechtěla jít nazpátek. Všechno se semnou točilo. Zase jsem cítila bolest v břichu, ale teď byla mnohem silnější. Zhroutila jsem se na zem. Zavírali se mi oči, bylo mi na omdlení. Nemohla jsem to zastavit. 

....................................................................................................................................................

Probudila jsem se připoutaná na lehátku. Ne demnou byla Mellisa,

"Co se děje?" řekla jsem slabě.

"Musíme, ti vzít dítě.... Je nebezpečné pro nás všechny." zalapala jsem po dechu.

"Jak nebezpečné? To nemůžete" křičela jsem a snažila se dostat z pout. 

"Roste moc rychle, kdyby se narodilo, taky bude růst ryche. Lidé by se dozvěděli, že nejsme normální" natáhla se pro injekci"Neboj píchneme ti něco na bolest"  

"Ne, prosím" brečela jsem. Nemohla jsem, ale nic dělat. Mellisa mi injekci píchla do krku. Cítila jsem se omámeně. Zavírali se mi oči. Než jsem, ale usla pamatuji si dvě věci. První jak se jí koukla do očí a řekla:"Mrcho!"

A druhá, jak někdo vběhl do místnosti a zaútočil na Mellisu.