Neobyčejný život <3 II.

Co se stalo?

Po dvou měsících:

Zrovna jsem se dívala do zrcadla. Pozorovala jsem svoje břicho. Neměla jsem ho moc velké. Ale na dva měsíce bylo rozhodně větší. Povzdechla jsem si a šla dolů. Holki jsou na vysoké. Já na vysokou jezdím párkrát za měsíc. Učím se doma, a všem to vyhovuje. Když jsem došla dolů, udělala jsem snídani klukům, kteří ještě spali. Vyndala jsem mlíko z ledničky a začala dělat palačinky. Byla jsem nervozní. Dneska mám první kontrolu u doktora. Justin jede semnou. Říkala jsem mu, že nemusí, ale nedal si říct. Když jsem měla hotový palačinky, dala jsem je na stůl. Přichystala jsem k nim marlelády, kakao, polevu a mlíko, kdyby si chtěli nalít. Potom jsem se dala do umývání pánvičky a toho zbytku co tu byl.  

Tátu jem celé dva měsíce neviděla. Jediné zprávy jsou od Archera. Zase mě projela ostrá bolest v břichu. Stává se mi to často. Bojím se co mi doktor řekne. Bojím se, aby moje dítě neumřelo. To bych asi nezvládla.  Někdo mě ze zadu objal. Usmála jsem se. Cítila jsem jeho dech, Jeho vůni.

"Dobré ráno"  zašeptal.Otočila jsem se na Justina,

"Dobré" dala jsem mu letmou pusu. Justin mě pustil a sedl si ke stolu. Hned se pustil do jídla. Opřela jsem se o linku a pozorovala ho. Palačinky do sebe cpal, jednu za druhou. Postupně tu byli i Chris s Tobym. Když Justin dojedl, šla jsem se připravit. Oblíkla jsem se (komentáře) a učesala. Když jsem došla dolů, Justin už čekal s klíčkama od auta.

"Vůbec nevypadáš, že jseš těhotná" řekl. Koukla jsem se na vražedným pohledem.

"Viděl si moje břicho? Na dva měsíce je nějaký velký" zasmál se. Šli jsme do auta. Justin nastartoval a chytl mě za ruku. Rozjel se k doktorovi. Cesta trvala asi půl hodiny. Justin zaparkoval na parkovišti. Otevřela jsem dveře a vylezla z auta. Pár lidí se na mě kouklo. Radši jsem se rychlím krokem vydala dovnitř. Justin šel hned zamnou. Čekárna byla prázdná. Zaťukala jsem na dveře. Otevřela mi usměvavá sestřička.

"Dobrý den, jsem objednaná"

"Jistě" pustila mě dovnitř, nemohla jsem si nevšimnout jak se dívala na Justina. Pohledem, který na něho hází všechny holki. Chamtivým pohledem. Radši jsem ho vzala za ruku. 

"Dobrý den, vy jste Vivien De´ Olei?" zeptal se mě usměvající doktor. Přikývla jsem."Tak si tady lehněte a vyhrňte si tričko, stačí do půlky." lehla jsem si na lehátko a vyhrnula triko. Doktor ke mě přišel. Chvíli si mě prohlížel. "Neříkala jste, že jste ve druhém měsíci?" 

"Jsem" řekla jsem nervozně.

"No tak uděláme ultrazvuk" umál se. Vzal nějakou mastičku a dal mi ji na břicho. Potom vzal přítroj a rozmazal mi mast na břichu. "Zajímavé" zašeptal. Koukla jsem se na Justina. Udiveně se na mě koukal. Potom mi doktor podal kapeník. "můžete si to utřít" poděkovala jsem a sledovala doktora, který něco ťukal do počítače. 

"Pane doktore řeknete nám co se děje?" zeptal se Justin. Doktor se na nás otočil. 

"No, tak vy říkáte, že jste ve druhém měsíci, ale plod ve vás je v období asi čtyř a půl měsíce" vydechla jsem. 

"A je vpořádku? zeptala jsem se. Doktor přikývl.

"Ano a jestli to tak půjde dál tak porodíte dřív" 

"A to je blbě?"

"No tak u vás ne. Plod roste normálně" přikývla jsem.

"Udělám vám papíry a můžete jít"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vyšli jsme z ordinace.

"Justine to znamená, že možná porodím za dva měsíce."  řekla jsem " Jak to?"

"Možná to je proto, že nejsme normální"

"Co když to dítě nepřežije? Co když je něco špatně?" začala jsem vzlykat. Justin mě objal.

"Neboj nic mu nebude" pohladil mi bříško."Že né, Nicku?" Kromě toho, že mé těhotenství probíhá jinak, jsme se dozvěděli i pohlaví. Kluk. Usmála jsem se. Asi má pravdu, asi to je vážně kvůli co jsme. 

"Múžeme jet?" zeptal se. Přikývla jsem. Vydali jsme se k autu. Cestou domů jsme probírali, kde bude mít Nick pokojíček. Rozhodli jsme se, že ho uděláme z podkroví. Nikde jinde ani být nemůže. Zastavili jsme před domem. 

"Zajedu ještě do krámu" políbil mě Justin.

"Dobře" vystoupila jsem. Vydala se jsem se do domu. Kluci seděli v obyváku a žrali popcorn. Sedla jsem si za nima a vzala jim misku.

"Tak co?" zeptal se Chris.

"No tak jedne věc je, že porodím asi za dva měsíce, protože už teď jsem asi ve čtvrtém a půl" kluci se na mě dívali jak nevím na co "A druhá, že to bude kluk." 

"Jak je to, ale možný?" zeptal se Toby.

"No s Justinem si myslíme, že je to proto čím jsme" Někdo zazvonil. "Jdu otevřít" stoupla jsem si. Vydala jsem se ke dveřím.

"Mio, Archere? Co tu děláte?"

"Ahoj ségra" objal mě Archer a vešel dovnitř.

"Ahoj, Viv" objala jsem Miu. Zavřela jsem dveře. Zase jsem si sedla do obyváku a dala se snima do řeči.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

 "Viv, večeře" ozval se Chris. Otevřela jsem oči. Pořád jsem byla v obyváku a ležela na gauči.

"Co se stalo?" řekla jsem zmateně.

"Jen si usla" zasmál se Toby "a to dost tvrdě"

"Haha" pomalu jsem si stoupla. Byla to dřina. Zdálo se mi, že každou hodinu, to břicho je větší a větší.

"Pomůžu ti" podal mi Chris ruku.

"Díky. Justin ještě není doma?" Chris jen zakroutil hlavou. Zkontrovala jsem si mobil, jestli mi náhodou nevolal, ale nic. "Není pryč nějak dlouho?" zeptala jsem se, se strachem Chrise.

"Neboj, jen se někde zdržel" uklidňoval mě Chris.

"Snad, kluci nemám hlad. Jdu nahoru" Oba jen přikývli. "Snad je tatínek vpořádku" zašeptala jsem k bříšku a pohladila ho. Šla jsem do ložnice a sedla si k oknu. Venku se nic nedělo. Vím, že Justinovi se nemůže nic přirozeného stát, jelikož je anděl, ale co když někoho potkal? Někoho zlýho? Stoupla jsem si a začala se procházet po pokoji. Sem tam. A zase, sem tam. Už mi to lezlo krkem. Vteřina za vteřinou. Minuta za minutou. Vždycky se ozval. Vždycky. Hladila jsem si bříško. 

"Panebože, kde si?" zašeptala jsem. Vzala jsem si pyžamo a vydala se do koupelny. Rychle jsem si dala sprchy. Potom jsem zase šla k oknu a sedla si. Po chvíli mi, ale byla zima tak jsem si vzala deku a lehla. Snažila jsem nezavřít oči, ale nešlo to. Pomalu se mi zavírali. Až se zavřeli úplně.

"Viv, vstávej" zatřepal semnou někdo.

"Justine?"

"Ne to jsem já Toby" 

"A Justin?"

"Ještě není doma" rychle jsem si sedla. Zalapala jsem po dechu.

"Jak to, že ještě není doma?" stoupla jsem si a koukla z okna. Vážně auto tam nebylo. "Panebože"

"Ale neboj určitě do.." nedořekl to, protože do pokoje vrazil Chris.

"Viv je tu nějaká ženská a chce stebou mluvit."

"Tak ať počká jen se oblíknu" oba přikývli a odešli.