Dračí Satan

To jako vážně?

            Uběhla hodina, druhá, třetí a Katnies se nechtěla probudit. Tak si Kim vymyslela, že si z ní vystřelí. Alex došel k dívkám a zeptal se „To jako vážně? Já se neosvobodil od magie? Neustále mě to bude pronásledovat?" Kim se na něj podívala „Ber to z té lepší stránky. Z toho, co Katnies řekla, stejně magii používat nemůžeš. Zabila by tě. A tady jsi aspoň v bezpečí. V noci jsem si vyhledala tvoji kartotéku mezi hledanými. Je na tebe vypsaná celkem slušná odměna. Kdo tě najde, tak si hodně smlsne." Alex si sedl na volnou židli před spící dívku „A co jste zač? To jsou všichni takoví?" Kim vzala hřebínek do ruky „No asi většina školy jo. Jsou tu žáci, kteří omylem přišli na opravdovou identitu magicky zdatných jedinců. No a tito magicky zdatní jedinci chtějí žít úplně normálně, tak byli přijati a jsou pod ochranou. Momentálně jsi ve zkušební lhůtě. To znamená, že tvoje magie je ještě nestabilní. Může se stát, že se naštveš, lekneš, nebo nevím, co ještě a tvoje magie vybuchne. Můžeš tak způsobit velké škody." Alex se udivil a pak pronesl směrem ke spící dívce „Myslíš, že tě za toto nezabije?" Kim se usmála „Ne. To se bát nemusíš. Maximálně si to sundá, ale legrace být musí." V tom spící dívka otevřela oči „Kim? Ty jsi mi něco dělala s vlasy?" Kim si zacpala ústa, aby nevybuchla smíchy a mekla něco ve smyslu ne. I Alex se držel, aby se nezačal smát. Katnies pomalu zvedla hlavu a podívala se akorát Alexovi do očí. Ten se také hluboce zadíval dívce do očí. Měla je prakticky černé jako noc. Katnies si povzdechla „Že tě to baví. Dělat mi naschvály." A prohrábla si vlasy. Kim se neustále usmívala a pak rychle vytáhla foťák „Jů, takto jsi roztomilá." A vyfotila si ji. Katnies se zasekla a udělala na ni škleb „Že já ti jednu uvalím, abys toto už vícekrát nedělala." Kim se rozesmála a Katnies bojovala s novým záhadným účesem. Pak rezignovaně položila hlavu na stůl „S tebou se nedá vyhrát. Rozdělej mi to, než přijde do třídy ten blb a bude si mě opět dobírat." Kim se zasekla „Promiň. Úplně jsem na něj zapomněla." Pronesla a dala se do nové úpravy vlasů. Katnies opět usnula.

Probudilo ji poklepání něčeho tvrdého o lavici, na které spala. Zvedla hlavu „Jsem přítomna. Prosím nechat spát." Zněla úplně ospale a nepřítomně. Nad její hlavou se tyčil mladý učitel a v ruce držel železné ukazovátko. Kim se nesměle pousmála a mladý učitel si povzdechl „Je to týden, co ses neukázala ve škole a teď tady budeš ještě vyspávat?" Katnies zvedla hlavu „A tím narážíš na co?" učitel zkřivil pohled „Netykej mi ve škole. Kolikrát ti to mám opakovat!" houkl na ni a třída se rozesmála. Alex sledoval mladého učitele. Katnies se tedy srovnala „Jo už vnímám. A promiň, Maxi. Nějak nejsem ve formě." Učitel se uraženě otočil „Netykej mi." Upozornil ještě jednou dívku a došel ke katedře. Zkontroloval seznam a přišel na nováčka. Alex se musel představit. Naštěstí tento učitel po něm nechtěl nic ohledně magie.

Další hodina pryč a Katnies doslova praštila hlavou o stůl, až se všichni vylekali. S opožděnou reakcí dodala slovo „AU." A promnula si čelo. Třída se rozesmála. Mladý učitel k ní došel „No možná bych ti trochu energie mohl dodat, pokud chceš?" a v tom Katnies seděla vzpřímeně jako prut „Ne! Díky. Od tebe nechci nic. Stačilo mi to posledně. Už nikdy víc." Učitel se pousmál „No vida. Ani jsi nepotřebovala magii." Katnies se zle podívala „Táhni k čertu." Pronesla a pomalu se uvolnila. Max ji pohladil po hlavě „Tak doma." A odešel ze třídy. Katnies si opět ustlala na lavici, ale tentokrát ji vyrušila Kim „Teď je tělocvik, holka." Dívka jen zamrčela a pomalu vstala.

V tělocviku naštěstí hráli jen nějakou míčovou hru, kde si Katnies stoupla stranou a dělala, že tam není. Kupodivu u tohoto učitele ji to prošlo.

Škola skončila a Katnies se natáhla na lavičku v parku. Kim si k ní přisedla „Asi budu muset toho nováčka seznámit s pravidly, a jak to tu chodí. Takže tu počkej na Maxe. A nic nevyváděj." Katnies se podívala na Kim stylem „Co si o mě myslíš." A pak jen mekla „Budu tady spinkat jako miminko. Pokud se mě někdo pokusí zabít, tak nepohnu ani brvou. Slibuji." A otočila se zády k chodníku. Kim ji pohladila po vlasech „Ok. Tak zítra." A odběhla.

Alex zrovna vycházel ze školy a držel několik papírů v ruce. Kim se před něj postavila „Máš na chvíli čas? Potřebuju si s tebou promluvit." Alex si ji prohlédl „Jo, mám tak hodinu." Kim ho vzala do parku, kde ležela Katnies. Sedli si na druhou lavičku a Kim spustila „Možná to bude únavné, ale musím tě lehce seznámit s pravidly tohoto města. Jelikož patříš nyní pod ochranu naší stráže, tak nesmíš používat magii. Což zde většina obyvatel ani nechce. Ale najdou se zde i tací, co si nedají říct. Jako jsi viděl učitele z matiky. Jak na mě zaútočil, anebo jsou tu i menší partičky, co se chtějí povýšit. V takovém případě ti donesu zítra něco na obranu. Má to tady úplně každý. Tedy až na výjimku některých bojových mágů a stráže, kteří smějí magii používat. Celé město je plné uprchlíků. Jak magických, tak i lidských. Lidi poznáš podle náramků. Ochraňují je před magickým útoky. Ale musí je někdo opatrovat. Můj opatrovník je jeden ze stáží tady ve městě. Jo a já jsem taky jen člověk." Lehce se pousmála a podívala se na spící dívku. Alex se podíval stejným směrem, když mu něco nedalo a ohlédnul se jinam. Zahlédnul partu kluků, kteří se přibližovali. Kim si povzdechla „Toto je třeba jedna z part, která dělá problémy. Říkají si Rudí draci. Ale jsou to jen hlupáci, kteří se chtějí vytáhnout." Kim je bedlivě pozorovala.

Parta došla až k nim a jeden kluk se pousmál „Copak, že by nováček?" Kim se opřela „Jo. Ale ten s vámi nepůjde. Ještě není zaregistrovaný. A nemá náramek." Pronesla hrdě. Jeden z kluků se k ní sehnul „A ty si o sobě myslíš co? Ubohý človíčku." Kim se zkřivil pohled na tváři „Já si o sobě nemyslím nic. Jen si o tobě myslím, jaký jsi hlupák, že se zde povyšuješ." Kluk se naštval a narovnal se „Tak slečinka si bude vyskakovat? Asi ji budeme muset naučit, kdo jsou Rudí draci, aby si toto již nedovolila." A sundal si z ruky náramek s amuletem. Hned se kolem něj ukázal oheň a zaťal pěst. Kim se ohlédla s obavami. Když Katnies něco slíbí, tak to dodrží. To znamená, že nemůže s její pomocí moc počítat. Ale pokud si Max pohne, tak by ji ještě mohl zachránit. Kluk se vítězně usmál „Copak, už ti sklaplo, děvenko." V tom se ozvalo zívnutí a někdo chytil toho ohnivce za ruku „To by stačilo. Pokud vím, tak kouzlení na veřejnosti... obecně v tomto městě, je zakázáno. Ne?" Ohnivý kluk se naštvaně a udiveně otočil, kdo ho mohl chytit i přes oheň. Když uviděl mladého učitele. Kluk se pousmál „Jo. Tak to jste jen vy?" a celý vzplanul. Max ho musel pustit. Obranu zvládal jen na kousek svého těla. Dál ho ochránil náramek, který měl na ruce. Kim se postavila a zavolala na Katnies „Tak už vstávej. Oni tady porušují pravidla." Ale nedostavila se jí žádná odpověď. Max se postavil ke Kim „Promiň. Asi jsem ji měl vážně nechat ještě doma. Nemá dost síly po posledním úkolu." Kim se podívala na Alexe, ale hned zavrtěla hlavou. Pak jen natáhla ruku a řekla „Doufám, že to bude fungovat." Max se na ni otočil. „Chceš použít to kouzlo, co tě naučila?" Kim tomu kývnula, když je někdo ze zadu napadl. Max strhnul Kim k zemi a Alex se sehnul automaticky, jakmile vycítil nebezpečí. Ovšem všechny útoky se zastavili těsně nad nimi. Všichni tři pomalu a nejistě otevřeli oči. Alex se udivil, jak je možné, že se ty útoky zastavily, ale Max si oddechnul „To ti to trvalo se probrat. Neměla jsi je zneškodnit hned na začátku?" Katnies se posadila a protáhla se „A to jsem mohla vědět, že si mě za celou dobu nevšimnou? To ten plášť splývá s okolím či co?" Max si povzdechl „Máš je aspoň všechny?" Katnies se podívala na tři lidi ležící na zemi s rudým zrakem „A za koho mě máš?" Max se pousmál „To je taky fakt." A útoky se rozplynuly. Max pomohl Kim i Alexovi na nohy a prohlídl si okolí. „No. Nestihli napáchat žádné škody. Jaký jim dáš trest?" Katnies nafouknula tváře „Co já se vyznám v kodexech? Na to tu nejsem. Ani jsem vám nemusela pomáhat. Oba máte můj amulet." Max se zasekl „Ale víš, že ho nesmíme používat." Katnies se opět natáhla na lavičku „Zkus to říkat ospalému človíčkovi, který stěží vnímá realitu. A navíc Lukas sem už míří. Snad je ještě udržím. Ale domů mě poneseš ty." Max se usmál „Vážně. S tebou se člověk nenudí." A zamával na příchozího člověka v černém plášti a s rudou košilí. Byl stejně oblečený jako Katnies.

Kim zatím dovykládala pravidla Alexovi, který stěží vnímal, co jí říká. Pak se Kim pousmála „No vidím, že to dobereme zítra. Taky tě se vším seznámím. Abys nebyl příště tolik překvapen." Alex jí poděkoval a zamířil na internát, kde prozatím bydlel.

Lukas si prohlédl útočníky a každému z nich dal na hruď pečeť, která vypovídala o tom, že budou muset chodit na veřejně prospěšné práce. Pak ještě vyslechl Kim a Maxe, co se událo a Katnies neustále ležela na oné lavičce.

Max ji vzal do náruče a dal ji malou pusu na čelo „Odvedla jsi dobrou práci, Katy." Pronesl tiše a odnesl ji domů.