Dračí Satan

Nádoba v podobě dívky

Katnies po úklidu šla do malého domku, kde ležel zraněný drak. Pomalu k němu došla a pohladila ho. Drak se probudil a s bolestí vydechl. Katnies mu opět přiložila dlaň na hruď „Promiň, nyní to bude asi bolet. Budu léčit ta složitější zranění." Drak jen kývnul a Katnies ho pro jistotu svázala pevným kouzlem. Nechtěla, aby si drak ještě nějak ublížil. Pak jej začala léčit. I když se snažila být co nejjemnější, tak drak s sebou šil jako by mu šlo o život.

Jakmile byla Katnies hotová, tak do místnosti vstoupil Max s pořádnými kusy masa pro draka. Ten byl však ještě svázaný. Katnies seděla opřená o zeď a držela si ruku. Max si povzdechl „Nemohla jsi ještě chvíli počkat, že. Aspoň jsi dostala za vyučenou. Kdybych ho držel já, tak by se ti nic nestalo." Katnies uvolnila drakovi okovy a pronesla „Jako bych to bez tebe nevěděla. Ale dlouho jsi nešel a mě se nechtělo čekat do nekonečna. Kde jsi byl, Maxi." Max dal drakovi jídlo a sedl si k dívce, kterou si o sebe opřel „Byl jsem vyřizovat nějaké věci, na které jsi ty zapomněla. A to jsou potvrzení pro strážce. Ty papíry tam ležely už přes měsíc." Katnies nafouknula tváře „Blbý papíry. Jako by mě zajímaly. Asi si najmu nějakého člověka, co to bude vyřizovat za mě." Max si jen odkašlal „Jako bys už neměla mě. To chceš ještě někoho dalšího?" Katnies do něj šťouchla „Kdybych neměla tebe, tak je ze mě jen ubohá nádoba pro mrtvé druidy." Pak se zasekla. Max byl jedním z druidů, ale nechtěl, aby o něm kdokoliv věděl. Katnies za to, že on jí zachránil život, vzala jeho prokletí na sebe. Tudíž, každý si myslí, že Katnies je druid a Max jen člověk, který přišel o magii. Jen oni dva vědí o jejich tajemství. Katnies se pohodlně opřela „Promiň, Maxi. To jsem nechtěla říct." Muž ji k sobě přitisknul a nic neříkal. Jen se upíral do vzpomínek na minulost. Na jejich první den, kdy potkal malou, ušpiněnou dívku bez duše, bez jména, bez života...

Tehdy byl Max mladým klukem. Kolik mu bylo už ani on sám nevěděl. Měl co dělat, aby se schoval před lovci prokletých druidů. Schovával se v obřím paláci. Patřil tehdejšímu králi. A kde se člověk schová nejlépe? No předci ve vosím hnízdu. Max se tehdy schovával v tajných chodbách a uličkách, které vedli pod hradem. Když narazil na tajnou místnost. Neobjevil by ji, kdyby z ní někdo nevycházel. Doufal, že se tam ukryje. Jakmile byl vzduch čistý, tak vlezl dovnitř, ale už ve dveřích se zasekl. To co viděl, bylo nenormální. Malé, dívčí tělo bylo drženo ve speciálním ochranném kouzle, které ji udržovalo při životě. I když, dalo se to tehdy nazývat život? Byla to uměle vytvořená tělesná schránka. Max něco takového viděl poprvé v životě. Chtěl se toho dotknout, ale uslyšel zvuky z chodby. Schoval se tedy v puklině ve zdi a odtamtud pozoroval další dění. Dívku akorát probouzeli a proklínali. Dali do ní temný, dračí kámen. Pozůstatek příšery, kterou se snažili zapečetit dávní Druidi, ale vymknulo se jim to z rukou. Tělo malé dívenky měla být pojistka. Pokud zemře zapečetěný druid, tak síla automaticky vyhledá temný dračí kámen a připne se k němu. Tím pádem tělo dostane sílu druida i temna. Max nechtěl věřit, že něco takového někdo stvořil. A rozhodl se dívku zachránit.

Když byla vhodná doba, tak ji odnesl z oné místnosti a cestoval s ní dlouhou dobu. Ovšem v té době Katnies ještě neměla duši. Nemluvila, nepohybovala se, nijak nereagovala. Max ji nosil od vesnice k vesnici a vždy tajně doufal, že by se dívka mohla probudit.

Až se jednou Katnies probrala a začala děsně křičet a svírat se v bolestech. Max se ten den taky necítil dobře, jako by kus z něj zemřel. Pak ho napadla pouze jedna věc. Jeden z druidů zemřel. Max hned vytvořil ochranné pole kolem malé dívky, aby utišil její křik a zabránil tomu, aby se nějak zranila. Toto trvalo několik hodin. Max si už myslel, že to nepřestane, ale nepovolil v soustředění.

Když konečně dívka byla klidná, tak Max zrušil pole a pomalu se k ní přiblížil. Tehdy se dívka poprvé prudce nadechla a otevřela oči, které byly rudé, jako žhavá láva. Dívka byla vyděšená. Max se na ni neustále díval. Nejvíce ho zaujaly ty oči, které pomalu vyhasínaly a měnily barvu do černa. Přesně jako když vyhasíná sopka. Max na ni prvně promluvil a ona zareagovala tím, že mu dala prsty na pusu. Jako by zkoumala, odkud jdou ty zvuky. Max se tomu začal smát. To pro změnu dívku vystrašilo...

A takto začala jejich cesta. Max dal dívence jméno a naučil ji, jak být člověkem. Naučil ji chodit, mluvit, jíst a používat magii. Protože se stávalo, že si Katnies škytla a podpálila strom či keř. Když se učila lovit, tak místo útočného kouzla použila kouzlo zastrašující, takže jim kořist utekla. Anebo když se lekla, tak měla tendenci kolem sebe všechno zapalovat, aby si vytvořila ochranný kruh. Max s ní měl hodně starostí. Ale i plno radostných chvil. Nejzábavnější byla, když se učila chodit v šatech a na podpatcích. Max si z ní ještě dlouho dělal legraci. Pak ji Max učil všemu, co věděl o lidském bytí a žití. Než se naučila Katnies sama myslet, tak uplynulo mnoho času. Ale Max nelituje ničeho. Protože Katnies je jeho světlo v životě. A aspoň má nějaký cíl. A tím je ochraňovat tuto malou palici.

Když se Max vrátil myšlenkami do současnosti, tak Katnies spala a drak olizoval poslední zbylou kost. Max se podíval na mobil. Byly čtyři hodiny. Jen si povzdech a podíval se na spící princeznu. Pak se tiše zasmál „Když spíš, tak jsi nejhezčí." Pronesl tiše a Katnies se usmála „Ale stejně tě vnímám, Maxi." Muž se jen zakašlal a Katnies vstala. Budu muset jít na trénink s prcky. Chci se jim tak trochu pomstít za to ráno." Max si povzdechl „Tak je hlavně neumuč. Nerad bych sepisoval úmrtní zprávy." Katnies do něj šťouchla „Co si o mě myslíš. Já nikoho nezabiju. Tedy aspoň doufám." Dodala nejistě a s úsměvem vstala. Došla k drakovi „Jakmile ti bude lépe, tak se mi ozvy. A já pošlu Sayuri, abyste mohli letět domů." Pohladila ho a drak uctivě kývnul. Max si jen povzdechl. Nakonec Katnies odešla přímo do tělocvičny.